We use cookies to enhance your experience. By continuing to visit this site you agree to our use of cookies. | Více | Accept

Čtyři dny | Four days

Místa činu 2019 – Nikdo nemá nic

SITE SPECIFIC PROJEKT PRO DESFOURSKÝ PALÁC

VÝSTAVY, PERFORMANCE, INSTALACE, DIVADELNÍ PREMIÉRY, DISKUSE, konference, DÍLNY PRO DĚTI a seniory

Desfourský palác – Na Florenci 21a, Praha 1

 

Milí návštěvníci Desfourského paláce,

záměr obsazovat prázdné pražské domy a industriální budovy vznikl před necelými 25 lety, kdy se formovalo jádro našeho festivalu v bývalém experimentálním prostoru Roxy. Dnes už je celkem běžnou strategií kulturních projektů, že si hledají různorodá působiště a zabydlují objekty, které teprve čekají na své nové využití. Před těmi mnoha lety to pro nás bylo východisko, jak organizovat události po svém, jinak a svobodně. Letos se vracíme do Desfourského paláce, abychom ho již potřetí probudili k životu. Více než dvě třetiny projektů jsou proto připravovány uměleckou formou site specific, což znamená, že měsíc před zahájením festivalu umělci tvoří přímo na místě a pokoje bytů a kanceláří bývalého paláce se tak zabydlují, čistí, upravují, rekonstruují…

Mnozí z přizvaných osobností reagují na téma letošního ročníku Místa činu, které zní „Nikdo nemá nic“. A tak se nabízí úvaha, jak můžeme toto sdělení vlastně číst. Co všechno skutečně máme? A co nám chybí? Co opravdu potřebujeme? A co je naopak jen hromadění zážitků, neblahé hýření vyvolené části světa, která má dostatek ‒ informací, technologií, vody, energií, vzdělání, kultury, zboží? Jaké jsou naše skutečné potřeby? K podstatě tohoto hesla, které může působit velice ambivalentně, pokud bychom ho chápali čistě materiálně, se přiblížíme spíše skrze nahlédnutí do psychického mikrosvěta, vlastního každé lidské bytosti. V něm má každý z nás něco, co je bytostně jeho a k čemu se vztahuje, vymezuje, o co se pokouší, s čím souzní a proti čemu bojuje.

Rozsáhlou výstavu vizuálního umění pro letošní rok připravil kurátor, pedagog a umělec Milan Mikuláštík a nazval ji Nevšechno. Odkazuje tak k mottu festivalu a představuje obrazy, sochy, instalace, fotografie a videa od více než padesáti současných umělkyň a umělců z České republiky i ze zahraničí. V expozici se zaměřil na nejrůznější problémy a protiklady současného světa, které jsou ve své komplexitě těžko uchopitelné, a proto je z našeho světa obvykle vytěsňujeme. Výsledkem je soubor obrazů, které nemusíme vždy chtít vidět jako celek, obvykle je sledujeme spíše fragmentárně a nekontextuálně. Do Desfourského paláce se mu podařilo pozvat širokou uměleckou skupinu zastoupenou mladou scénou i starší generací, pluralitou různých názorů a postojů.

Těšíme se rovněž na několik českých premiér ‒ umělci připravují svá představení přímo v interiérech Desfourského paláce, nenechte si proto uniknout příležitost vidět, jak se specifickým prostorem pracují! Zároveň máte šanci zčerstva zachytit směřování a přemýšlení českých tvůrců z oblasti dramatického a vizuálního umění ‒ vždyť jde o jejich vůbec nejnovější projekty.

I letos představujeme také zahraniční práce, a to v podobě výstavních intervencí do jednotlivých místností paláce. Dílo kolumbijského umělce Felipa Castelblanca je společensky angažované, ptá se po podstatě vlastnictví, svobody a pohybu. Francouzský umělec Christian Delecluse se stejně jako Castelblanco dotýká tématu vody na planetě, ale umožňuje nám také zahlédnout skrytý svět ‒ připomíná, že vždy vidíme jen určitý díl našeho světa. Jeho „dekolonizace myšlení“ spočívá ve vytvoření situace, kdy sami zpochybňujeme to, co vidíme i jak to vnímáme. Umělecké seskupení Zweintopf přináší performativní akce, jež mají probudit naši všímavost a pozornost ‒ situace, s nimiž se setkáváte ve veřejném prostoru, totiž nemusí být reálné, ale zahrané, performativní. Anebo opačně? Umělci projektu Snowball Effect se zase ptají po míře našeho chtění, zodpovědnosti, ale i možnosti spojovat se a vytvářet společně tlak na „většinu“, která ovlivňuje naše malá či větší přirozená společenství.  

V době, kdy píšu tento text, již víme, že naše lektorské programy pro základní a střední školy jsou beznadějně zarezervované, a to díky skvělému edukačnímu programu, který nám přináší spolupráce s platformou Máš umělecké střevo? Děti a dospívající se u nás bezprostředně setkávají se současným uměním, což jim pomáhá lépe vnímat a chápat vizualitu našeho světa. Novinkou jsou dílny pro seniory umělkyně Evy Jiřičky, kde mohou zájemci získat nové výtvarné dovednosti.  

Festival se také každý rok snaží organizovat diskuse reflektující aktuální problémy, proto jsme letos připravili například otevřené fórum na téma Voda a budoucnost, v rámci setkání Sametový monument se zase pokusíme přiblížit ideálnímu pomníku do veřejného prostoru k 30. výročí revoluce. V rámci Festivalové školy pak festival opět hostí desítky profesionálů z celé republiky a nabízí jim platformu pro sdílení a výměnu zkušeností, nápadů i kontaktů.

V neposlední řadě připomeňme historii Desfourského paláce, který stojí na místě části bývalé Teissingerovy zahrady. Malý dům v této zahradě zakoupil rakouský podnikatel Albert Klein von Wissenberg a v roce 1845 zde postavil nový třípatrový dům. O dva roky později však ještě ne zcela dokončený objekt prodal Františku Vincencovi ze šlechtického rodu Des Fours Walderode. Hlavním sídlem rodu byl Hrubý Rohozec, hrabě však chtěl získat z praktických důvodů i dům v Praze. Hrabě František Vincenc byl nejen dobrým hospodářem, ale i velkým sběratelem a podporovatelem výtvarného umění. Nechal vypracovat nové plány na dům, který představuje jeden z prvních příkladů velkého měšťanského domu sloužícího nejen pro potřeby majitele, ale zčásti také jako nájemný dům. Štuková výzdoba, mramorové obložení stěn, litinové zábradlí, kachlová kamna, mozaiková podlaha a další umělecko-řemeslné práce vypovídají o mimořádné úrovni tehdejšího vybavení. K paláci náležela zahrada, ve které stál novorenesanční skleník s kupolí a dvěma zděnými altány. Jeho demolice v padesátých letech 20. století uvolnila místo „důležitějším“ stavbám. V osmdesátých letech se totiž připravovala gigantická přestavba budovy Rudého práva, ke které nakonec nedošlo ‒ a ani tato budova už vedle Desfourského paláce nestojí. V současné době čeká palác na svou novou funkci a my pevně doufáme, že bude kulturní a pro Prahu a její obyvatele významná.

Vítejte na místě činu!

Denisa Václavová
kurátorka programu v Desfourském paláci

 

 

Desfourský palác na Florenci se opět stane centrem hlavního výstavního projektu Místa činu festivalu 4+4 dny v pohybu 2019. Jejím kurátorem je český výtvarný umělec, publicista a pedagog Milan Mikuláštík, který představí 60 umělců především ze Slovenska.

Název výstavní části Nikdo nemá nic je odpovědí na společenské, environmentální a ekonomické změny, které prožíváme a na které bychom měli reagovat. Místa činu v Desfourském paláci představí také instalace zahraničních umělců oceněných na letošním Biennale v Québecu, celkem čtyři české divadelní premiéry od Wariot Ideal, Spitfire Company, Terezy Hradílkové a Viktora Černického. Nebude chybět ani symposium zaměřené na aktuální problematiku vodních zdrojů a řada doprovodných akcí,“ dodává organizátorka festivalu Denisa Václavová.

Pro školy a dětské návštěvníky je připraven doprovodný program platformy Máš umělecké střevo? a pro umělecké profesionály bude opět připravena festivalová škola. 

 

Nevšechno

výstava současného umění pro Desfourský palác

Kurátor: Milan Mikuláštík

Každoročně je součástí festivalu 4+4 dny v pohybu prezentace vizuálního umění. Také letos zaplní labyrint místností v neorenesančním Desfourském paláci na Florenci obrazy, sochy, instalace, fotografie a videa od více než padesáti současných umělkyň a umělců z tuzemska i zahraničí. Název výstavy Nevšechno je reakcí na mnohoznačný slogan provázející letošní ročník festivalu – „Nikdo nemá nic“. Jak titul výstavy napovídá, expozice nemá jednotící téma, ale je kaleidoskopickým obrazem, v jehož fragmentech se odrážejí nejrůznější problémy a protiklady současného světa „na rozcestí“ s tušenou nemožností pojmout jej v jeho komplexitě.

VÍCE ›

 

Performance

Lucie Ferenzová, Anežka Hessová, Eva Stará: MŮJ HOOD

Scénická mixáž forem a stylů se v této performanci stává výrazovým prostředkem, protože nomádství je dnešní době vlastní: minimálně myšlenkově.

Zuzana Sceranková a Natálie Rajnišová: PUSTÝ OSTROV CHRÁNÍ 15.000 OBYVATEL

Představení si klade za cíl vytvořit ideální podmínky pro setkání návštěvníků Ostrova s jeho obyvateli. Je to přehlídka kostýmů obyvatel Pustého ostrova doprovázena četbou fiktivní kroniky.

Lukáš Bouzek, Tereza Hradilková, Apolena Vanišová: LANDING

Intimní výpověď pomalu stárnoucího muže odhaluje introvertní putování dávno skrytou krajinou osamělého dětství, kde před mnoha lety za nejasných okolností uvízl čas.

Viktor Černický: PRIME FIGURES

Leitmotivem projektu je zvláštní zájem o společenství – a představuje nabídku stát se součástí početné skupiny, jež se po třech dnech spolu-práce znovu a znovu pokusí vytvořit společný autoportrét.

Wariot Ideal: ŠKŮDCI

Před použitím dýmovnice je potřeba odstranit všechna zvířata včetně akvarijních rybiček. Likvidace mechanickou cestou je zdlouhavá, pracná a neúčinná.

Spitfire Company: PODVRAŤÁCI

Rodinné představení o neobyčejném přátelství kluka a psa, kteří musejí společně svést boj s nebezpečným protivníkem, čínskou tajnou policií. Doporučeno od 7 do 107 let.

DIVADLO KUK/KUKÁTKO: PAMĚŤ

Představte si dokonalou společnost. Společnost, kde jsou všichni slušní, zdvořilí, ohleduplní a navzájem si pomáhají. Neexistují války, není chudoba, hlad, nemoci.

 

Intervence / projekty / denně

Zásahy do umění

Instalace nabízí návštěvníkovi možnost užít si umění z pozice kritického diváka, tvůrce a rovněž účastníka konceptuálního projektu, a to velice zábavnou a atraktivní formou.

zweintopf

Eva a Gerhard Pichlerovi vytrvale pracují s poezií nedůležitých věcí, zkoumají kódy a symboly všednodenního a veřejného a soustavně hledají onen charakteristický prvek absurdna, jenž je vlastní každému lidskému snažení.

Christian Delécluse: OD NEPAMĚTI

Instalace oživuje organické, poetické pojetí času a rozvíjí vodní, světelný a zvukový ekosystém, v němž se vodní sítě rozkládají na myriádu kapek vznášejících se ve vzduchu.

Felipe Castelblanco: Driftless

Projekt zkoumá pojmy, jako je příslušnost k národu v podobě soudobého uvěznění a zároveň obsáhnutí šíře oceánu jako veřejně přístupného prostoru, který má sloužit k uměleckým intervencím.

Máme jen to, co je v naší hlavě

Autoři nás společně provádějí cestou skrze obrazy vnímání prostředí našeho života. Procházíme časem a prostorem každodennosti.

The Snowball Effect

Představení účastníky vyzývá, aby obnažili jednotlivé části vlastní identity a začali činit rozhodnutí ve stěžejních životních záležitostech, jako je svoboda pohybu, právo žen na rozhodování o sobě sama nebo trest smrti jako nejvyšší trest.

 

DISKUSE, KONFERENCE, WORKSHOPY, SETKÁNÍ

Viktor Černický: Prime Figures

Leitmotivem projektu je zvláštní zájem o společenství – a představuje nabídku stát se součástí početné skupiny, jež se po třech dnech spolu-práce znovu a znovu pokusí vytvořit společný autoportrét.

Otevřené fórum: Voda a budoucnost

Voda. Média nás téměř každý den varují před jejím nedostatkem. Nestraší nás příliš? Nebo naopak málo? Voda je stěžejní téma (nejen) letošního léta.

Poezie je jazyk budoucnosti

Náš svět se vzdaluje od humanistických zásad. Jsme v zajetí sebestředného ekonomického pragmatismu, skrze který poměřujeme všechny ostatní hodnoty.

Vyhlášení Ceny Věry Jirousové

Cílem ceny určené začínajícím a již etablovaným kritikům výtvarného umění je zviditelnit tento v českém prostředí dosud málo reflektovaný obor, podpořit začínající autory a pomoci jim při hledání prvních příležitostí pro publikaci svých textů.

Všechny kočky jsou šedé

Kde se berou v popu deprese a proč je dnešní nezávislá hudba tak posedlá smutkem. A existuje z toho cesta ven? Na to odpoví přednáška hudebních publicistů Karla Veselého a Miloše Hrocha.

Dobrá praxe aneb kulatý stůl městských a oblastních galerií

Setkání a burza zkušeností vybraných městských a oblastních galerií z celé České republiky, jejich kurátorek/kurátorů, resp. ředitelů/ředitelek, se zaměřením na vystavování současného umění.

Sametový monument

Potřebujeme si připomínat historii, důležité mezníky, dějinné zvraty nebo osobnosti pomocí monumentálních více či méně uměleckých děl? Jak, jakou formou, kde?

Pozdní snídaně

Zveme umělce, kurátory, galeristy, kritiky, historiky, architekty, podporovatele, mecenáše umění, zástupce institucí, spolupracovníky a další hosty do Desfourského paláce k osobnímu setkání.

 

Pro děti, teenagery a seniory

DIVADLO KUK/KUKÁTKO: PAMĚŤ

Představte si dokonalou společnost. Společnost, kde jsou všichni slušní, zdvořilí, ohleduplní a navzájem si pomáhají. Neexistují války, není chudoba, hlad, nemoci.

Vzdělávací programy pro školy: Máš umělecké střevo?

Studentům středních i základních škol a gymnázií je určen 90 nebo 120minutový vzdělávací program. Jeho součástí je kromě interaktivní prohlídky výstavy a tří pater Desfourského paláce i kreativní workshop.


Rodinná výtvarná dílna

Tak pozor, nikdo nemá nic? Správně! A umělecké střevo máte? Aha? Tak se na to podívejme – copak to tu máme? Rodinná výtvarná dílna pro děti od 5 let a jejich rodiče.

Výtvarná dílna pro seniory

Během festivalu se odehrají výtvarné dílny určené starším lidem se zájmem o současné výtvarné umění nebo se snahou získat nové výtvarné dovednosti a schopnosti.

 

Festivalová škola

Festivalová škola Arts Managementu

Festivalová škola je určena studentům, umělcům a zástupcům organizací působící v oblasti kultury. Cílem festivalové školy je nabídnout účastníkům setkání s renomovanými odborníky z různých oblastí umělecké produkce.

 

Festivalový bar

Café a bar v unikátním prostředí Desfourského paláce

PROGRAM V BARU