Čtyři dny | Four days

Biopolitický refektář

Kurátor Milan Mikuláštík

Reality do you need me? – výstava současného umění pro Novou strašnickou školu

 

Společná prezentace čtyř mladých umělců je místně a kontextově specifickou reakcí autorů na prostor školní jídelny Nové strašnické školy. Jsou jimi Olga Krykun, Ladislav Vondrák, Davidn Nosek a Namor Ynrobyv. Aniž by bylo předem dáno jakékoliv užší tematické vymezení expozice, během příprav výstavy vykrystalizovala idea propojující díla do jednoho esteticky, ale také významově propojeného celku – biomoc. Pomocí konceptu biomoci
a biopolitiky se slavný francouzský filozof Michel Foucault pokoušel analyzovat hlubokou zakořeněnost a komplexnost nadvlády institucí nad životem jedince a její mechanismy. Do biopolitického kontextu organicky zapadá umístění expozice – škola je místem, kde většina
z nás poprvé osobně pocítila na vlastní kůži biomocenský tlak. Jídelna jakožto místo přijímání standardizované potravy pak v tom hrála speciální roli. Místo mnoha dětských traumat
a trápení, ale také příležitostí pro raný subverzivní boj proti institucionální autoritě.

Zcela přímočaře se k tématu vyjadřuje David Nosek v instalaci Forcefed. 25 kilogramů těch nejlacinějších špaget plazících se po stěně a výdejním okénku (svým tvarem připomínajících někomu slunce, jinému horrorový výjev, těstovinovou explozi, ohromnou monstranci, právě vymáčknutý obludný beďar…) a 5 kilogramů průmyslově produkovaného rajčatového protlaku, který právě vyhřezl z reproduktoru školního rozhlasu stejně jako hlášení ředitele školy.

V performancích a objektech Ladislava Vondráka je přítomen prvek agrese, zápasu s abstrahovanou mocí, ale také anonymity moci, manipulace, přímočaré tělesnosti. Název instalace ADOR/RDOA kryptograficky odkazuje k schématům, pravidlům a vzorcům provázejícím naše existece.

Plážová instace Olgy Krykun s třepotajícími se vlajkami vypadá na první pohled idylicky, ve videu ledabyle pohozeném do písečné duny ale zaznívá melancholický podtón života v odcizeném světě. Mladá dívka procházející se po pláži je alter egem autorky procházející se v době dospívání po oděské pláži, ale také metaforickou postavou z knihy „Podklady pro teorii dívky“, ve které se anonymní francouzský anarchistický kolektiv Tiqqun pokouší
o analýzu „mechanizace těl a duší“. Hermetické motivy na vlajkách odkazují ke specifickému ukrajinskému graffiti stylu, pomocí kterého se šifrovaně dorozumívají dealeři drog se svými zákazníky. Tento vypracovaný a z vnějšku nesrozumitelný komunikační systém cíleně napadají a přetvářejí odpůrci narkotik, aby narušili jeho efektivitu.

Kryptografická identita Namor Ynrobyv parazituje dvěma obrazy na normalizačním designu bývalé jídelny a jako nenápadný virus rozšířil v prostoru nálepky s QR kódem odkazujícím k jeho virtuálnímu komunikačnímu kanálu.

*Refektář (latinsky refectorium, pocházející z reficere, tzn. „obnovit“) je společná jídelna mnichů v křesťanských klášterech nebo řeholních domech, ale i v jiných sakrálních stavbách.

Refektář nesloužil k pouhému stravování, ale i k sérií obřadů, které jídlo provázely – modlitbám, požehnání a meditaci. Vzhledem ke shromáždění společenstva se zde řešily také některé provozní záležitosti. (Wikipedie)

 

Kurátor: Milan Mikuláštík

 

Vystavená díla:

David Nosek
Forcefed

instalace, špagety, lepidlo Herkules, rajčatový protlak

Ladislav Vondrák
AdoR||RdoA

spolupráce: Monika Vondráková, Martin Sedlák
instalace, textil, plast, dřevo, papír, barva, videozáznam performance

Olga Krykun
Vzpomínka na starý svět / Remembering the Old World

instalace, písek, dřevo, textil, barva, plast, video

Namor Ynrobyv
Bez názvu

kombinovaná technika na plátně, nálepky

 

V rámci Reality do you need me? – výstavy současného umění pro Novou strašnickou školu ›