We use cookies to enhance your experience. By continuing to visit this site you agree to our use of cookies. | Více | Accept

Čtyři dny | Four days

Ida Chuchlíková a Andrea Gamba, Vendulka Prchalová a Adam Berger, CONVICT

Kurátorka: Marie Foltýnová

V rámci výstavy Reality do you need me?
DENNĚ / Nová strašnická škola
14:00–21:00 (zavřeno 13.9. a 20.9.)
V den zahájení 18:00–24:00
Reality do you need me? – výstava současného umění pro Novou strašnickou školu

 

Ida Chuchlíková, Andrea Gamba
Příběhy motolské skládky

Jedním z umělecko-výzkumných a multidisciplinárních projektů na motolské navážce bylo zkoumání okolních horizontů architektky
a urbanistky Idy Chuchlíkové. Pohled na ústřední problém zakonzervované skládky uprostřed města se z okolních vrchů proměňuje nejen díky odstupu, ale i díky mnoha připraveným
i nečekaným setkáním jak s lidmi, kteří mohou budoucnost motolské skládky ovlivnit, tak s těmi, kteří zde žijí či pracují, nebo jen náhodně procházejí.

Postupně se během zkoumání místa a naslouchání okolí z navršeného kopce odloupla vrchní vrstva a odhalila autorce jeho vnitřní duši, obyvatelku – velrybu. Ta se svým zpěvem snaží přilákat lidi, kteří umí ve zvuku města slyšet její píseň.

K tomu jí v průběhu loňského roku napomáhaly Idiny obrovské červené terče, které na horizonty promítaly práci tesaře Ondry a hudbu violoncellistky Doroty.

Příběhy motolské skládky nejsou jen poetickým vyprávěním příběhů oživeným kresbami ilustrátora. Je to umělecký a tvůrčí způsob převedení velmi podrobného urbanistického, krajinářského a sociálního průzkumu do vizuální podoby.  Pobyt umělkyně v krajině může být důležitým strategickým podkladem pro plánovače a politiky, kteří budou muset v budoucnu začít problém dřímající velryby opravdu řešit. Snad
i oni píseň uslyší.

 

VENDULKA PRCHALOVÁ A ADAM BERGER
VĚČNÁ

Realita okamžiku, realita zvěčnění, realita zániku. Proces realizace záměru narazil na realitu materiality a fyzikálních zákonů. Autorská představa se musela podřídit hmotě. Je fascinující sledovat, jak se přítomnost vzpírala proti uzavření do časové kapsle věčnosti.

“věčná” využívá technologii čiré odlévací epoxidové pryskyřice a to v naprosto hraniční podobě. Jedná se v podstatě o bezprecedentní realizaci – zalévání živých rostlin do velkoformátových odlitků v proměnlivých podmínkách exteriéru. Projekt má převážně experimentální charakter, ať co se týká práce v krajině, tak na technologické úrovni.

Epoxidové pryskyřice jsou extrémně náchylné na obsah vlhkosti v zalévaných objektech. Tento fakt je však možné vybalancovat pomocí podmínek, za kterých je materiál zpracováván.

Realizace objektů se tak může zdát téměř nemožná, ale jedná se právě o zmiňovaný experiment a objevování širších možností materiálu.

Projekt s názvem “věčná”, se soustředí na vnímání detailu v krajině a jeho konzervaci. Realizace jsou založeny na principu časové kapsle.

Samotný artefakt je tak konkrétním okamžikem zmrazeným v čase – záznamem drobného detailu v pečlivě zvolené lokalitě. Hlavním motivem projektu je zanechat odlitek na místě odlévání, pro možnost okamžitého porovnání jeho podoby a okolního prostředí, které podléhá neustálým změnám. Návrh vznikl pro městskou část Praha – Satalice. V současné chvíli proběhlo v různých lokalitách několik experimentálních odlévání a stále je v plánu projekt realizovat ve veřejném prostoru na území Satalic.

Rádi bychom poděkovali Společnosti Spolchemie a.s. za materiálovou podporu, bez které by projekt nemohl vznikat v takto rozsáhlé podobě a volnočasovému centru Panský Dvůr Telč, za poskytnutí prostoru pro další experimenty.

 

CONVICT
Pouť na motolskou navážku

Cesty malířského dua vedly hvězdicovitě z různých míst Prahy na dnes zakonzervované místo, kam nedávné garnitury nechaly navézt tisíce tun odpadové zeminy a dalšího nespecifikovaného odpadu. Motolská navážka je propletenec komplikovaných nevyřešených kauz minulosti, potencionální ekologická hrozba, příklad bezradnosti současných municipalit, limitů územního plánování, horký brambor mezi velkou Prahou a městskou částí.

A nad tím vším se tyčí a bují nová městská divočina, kterou osídlila vegetace
i zvířena, na „zakázaná“ místa pronikají lidé během svých procházek, toulání, sportování…

Zachycení dostředivé magie vrchu nad Motolem věnovali Conrad Armstrong
a Victor Valášek léto a podzim v podivném roce 2020. Jejich obrazy jsou záznamem okamžiků, vyprávěním o cestě, zachycením příběhů, mýtů, krajiny periferie a zdivočelé městské přírody. Vysledujeme v nich žánrové momentky
i rozhovory s kolemjdoucími diváky. Deník společné pouti není třeba číst chronologicky, realita se tu nepromítá do pevně zakotvených časových rovin, nebo logických posloupností. Obsahuje různé úhly pohledů, anekdotické zkratky.

Obrazy CONVICTu jsou společné dílo, malířský přátelský duel spojený s poutí v městské krajině. V každém plátně se uplatňují oba rukopisy, obě originální polohy uměleckého a tvůrčího přístupu.

 

Lucie Fryčová
Klidně můžeš zavřít oči

Zkoumání krajiny, místa-nemísta, periferních částí města umělkyní či umělcem se odehrává v rovině mimo konkrétní empirické odborné disciplíny, i když je často využívá a potřebuje ke své tvůrčí práci.

Na území místa „nikoho“, rozkládajícího se na pomezí periferní části Dolních Počernic, Hostavic a sídliště Černý most v loňském roce probíhal jeden z uměleckých výzkumů. Intermediální umělkyně Lucie Fryčová ve svém projektu hledala mýtus místa pomocí akustického průzkumu a nahrávek ve spolupráci s environmentalistou Luďkem Čertíkem. Nasloucháním fauny a flory, bystřením sluchu a koncentrací na jednotlivé zvuky se snažila najít stopy mýtického tvora.

Kromě vlastních zkoumání a ponoření se do akustických projevů okolí výzkumného místa na pomezí klidné divočiny a agresivního města zvala ke spolupráci kolemjdoucí a účastníky workshopů, se kterými se poslechem nahrávek snažila popsat jeho podobu, povahu, vlastnosti, sílu mýtu.

Když se ponoříte do zvuků divočiny, zaposloucháte se do hlasů zvířat, zurčení vody, pohybu větru, můžete i vy objevit bájné zvíře. A klidně při tom můžete zavřít oči. 

 

Umělecko-výzkumné pobyty umělců na periferii Prahy se odehrávaly v pandemickém roce 2020 v rámci programu Umění pro město. Projekt CirculUM realizovala Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s transdisciplinární platformou Neolokator.cz.

https://circulum2020.tumblr.com/
https://umenipromesto.eu/prispevky/6-circulum

 

Reality do you need me? – výstava současného umění pro Novou strašnickou školu