We use cookies to enhance your experience. By continuing to visit this site you agree to our use of cookies. | Více | Accept

Čtyři dny | Four days

Eva Koťátková, Martin Polák a Lukáš Jasanský, Robin Seidl

Kurátorka Gabriela Kotíková

V rámci výstavy Reality do you need me?
DENNĚ / Nová strašnická škola
14:00–21:00 (zavřeno 13.9. a 20.9.)
V den zahájení 18:00–24:00
Reality do you need me? – výstava současného umění pro Novou strašnickou školu

 

Eva Koťátková:
Škola odučování: Pro těla v procesu stávání se, 2021

Evu Koťátkovou zajímají hranice a mantinely, které nám společnost vymezuje k pohybu, jejich překročení je pak označováno jako odlišnost, odchylka, díra nebo nefunkční článek systému. Společnost je organizována a posuzována podle určitých tabulek, do kterých je třeba se vtěsnat. Někdy nás to omezuje, někdy přímo zotročuje, vykročení z nich ale vyžaduje značnou odvahu a touhu po osvobození, stejně jako podporu druhých. Vnímání autorky normativní hranice překračuje, pohybuje se volně i za hranicí racionality, ve sféře imaginace a snu, kde nikoho nepřekvapí nic neobvyklého.

Atmosféra opuštěné školy, ve které se odehrávalo mnoho různých příběhů dětí a do jejíž architektury se otiskují zmíněné normativní vztahy a hierarchie je pro její práci zvláště vhodná. Eva Koťátková pracuje s dopadem institucializované výchovy jedince na společnost, zkoumá konzervativní výchovné mechanismy i transformativní metody výchovy, které nediktují, ale otevírají, podněcují a aktivují. Instalace Škola odučování nám nabízí vstoupit do situace, ze které už hlavní dětští aktéři a aktérky odešli, ale zanechali za sebou znaky svojí odlišnosti: kostýmy, které vyjadřují nejen jejich specifické charaktery a vlastnosti, ale také emoce. 

 

Jasanský Polák:
Karný, 2019

Série fotografií Lukáše Jasanského (1965) a Martina Poláka (1966) vznikla po návštěvě muzea ve východopolském Bialystoku věnovaného dílu polského regionálního sochaře Alfonse Karného (1901 – 1986).

 

 

Robin Seidl
Reality do you cheat me? 2021

„Příroda prosakující z budoucnosti do přítomnosti transformuje vše, na co narazí. Vsakuje do sebe hodnoty a esence současnosti a mění jejich význam na bezvýznamnost. Posílá terminátory z budoucnosti, připadají nám jako vetřelci, ale byli tady mnohem dříve než my. Agresivně mění naše prostředí na prostředí ve kterém se nedá dýchat, ale vládne v něm láska. Nepřichází se záměrem nikomu ublížit, ale být. Jen se tu zastaví na moment a spojí se se vším co máme a změní to. Připomene nám, že jedinou moc, kterou máme je moc se zničit. Archeologie budoucnosti: nalézáme situace které se odehrály v budoucnosti, hledáme význam objektů, nástrojů, symbolů, snažíme se pochopit kontext. Vymýšlíme si, konstruujeme obsahy a mimo jiné i proto, aby nás utvrzovaly v naší realitě.“

Robin Seidl pracuje s otázkou udržitelnosti lidského života na planetě, využívá destrukce, používá nalezené materiály, staré rámy, recykluje svoje vlastní starší díla a zhotovuje z nich nové obrazy nebo sochy. Soubor děl na výstavě ve Strašnické škole navazuje na jeho nedávnou výstavu Terraformace, kde vše vypadalo jako po požáru a z popela se vynořovaly nové, podivné formy života a nebylo jisté, zda se budoucnost neodehrává již bez nás. To, co se však z pohledu člověka může jevit jako poměrně depresivní vize, nemusí tak být z hlediska celé planety a je otázkou, co jí škodí, a co naopak pomůže. Robin Seidl studuje v ateliéru Intermediální tvorby II Dušana Zahoranského a Pavly Scerankové na AVU, dříve v ateliéru Performance na ÚJEP v Ústí nad Labem.

 

 

V rámci Reality do you need me? – výstavy současného umění pro Novou strašnickou školu ›