Loading...

Čtyři dny | Four days

Martin Zet, Dagmar Šubrtová

Kurátorka Dagmar Šubrtová

V rámci výstavy Reality do you need me?
DENNĚ / Nová strašnická škola
14:00–21:00 (zavřeno 13.9. a 20.9.)
V den zahájení 18:00–24:00
Reality do you need me? – výstava současného umění pro Novou strašnickou školu

 

Martin Zet: Benzen

Charakteristika, zdroj wikipedie:

Benzen (dříve benzol) je organická sloučenina (uhlovodík patřící mezi areny), se sladkým zápachem. Při pokojové teplotě je to bezbarvá, hořlavá a toxická kapalina známá svými karcinogenními účinky. Benzen má menší hustotu než voda a ve vodě je jen málo rozpustný. Hořením se uvolňují saze. Uhlovodíkový zbytek (funkční skupina) vytvořený od benzenu se nazývá fenyl. V přírodě se benzen vyskytuje např. v ropě.]

Benzen objevil roku 1825 britský vědec Michael Faraday v ropě. V roce 1833 se  povedlo německému chemikovi Eilhardu Mitscherlichovi připravit benzen destilací kyseliny benzoové a sloučeninu pojmenoval benzin. O dvanáct let později izoloval benzen z dehtu anglický chemik Charles Mansfield. Čtyři roky po svém objevu začal jako první na světě průmyslově vyrábět benzen svojí metodou.

Prvním, kdo znázornil benzenové jádro nákresem s kruhem odpovídajícím sdíleným elektronům byl roku 1861 karlovarský rodák, chemik Johann Josef Loschmidt; není však prokázané, že znal podrobně zvláštní strukturu benzenu. Tu objevil až roku 1865 německý chemik Friedrich August Kekulé, potomek emigranta, který odešel z českých zemí po bitvě na Bílé hoře v roce 1620.

Molekula má tvar šestiúhelníku, v jehož vrcholech jsou atomy uhlíku; ke každému z nich se váže jeden atom vodíku. Protože atomy uhlíku jsou čtyřmocné, v nejjednodušším přiblížení lze vazby mezi nimi považovat střídavě za jednoduché a dvojné (tj. vazby konjugované). Vzdálenost mezi atomy uhlíku je obecně pro tyto vazby odlišná, avšak v benzenu její hodnota odpovídá přibližně průměru mezi délkou jednoduché a dvojné vazby. Ukazuje se, že elektrony v benzenu jsou delokalizované v celém jádru molekuly, což se často v strukturním vzorci označuje pomocí kruhu vepsaného do šestiúhelníku. Benzenové jádro je velmi stabilní a je součástí řady dalších sloučenin, například polyaromatických uhlovodíků, jako je naftalen.

Benzen se používá v průmyslu jako důležité rozpouštědlo a jako výchozí látka mj. pro výrobu léčiv, kompaktních disků, plastů, syntetické pryže, barviv a výbušnin. V malém množství se přidává do benzínu pro zlepšení oktanového čísla. Využívá se i k výrobě kosmetických přípravků. Pomocí benzenu se připravují také další důležité chemikálie, především styren, který se používá na výrobu polystyrenu, fenol a cyklohexan používaný při zpracování nylonu.

Podstatným zdrojem benzenu v prostředí jsou zplodiny z automobilové dopravy, ale i jeho vypařování z motorových paliv během manipulace, distribuce a skladování. Srovnatelným zdrojem siloxanů však mohou být pouhé hygienické prostředky.

Vdechování malého množství benzenu může způsobit bolest hlavy, pocit únavy, zrychlení srdečního tepu, chvění a ztrátu vědomí. Velká koncentrace benzenu ve vzduchu může mít za následek i smrt. Benzen poškozuje kostní dřeň a způsobuje chudokrevnost. Benzen je IARC klasifikován jako karcinogen skupiny 1 (rakovinotvorný pro člověka), přičemž způsobuje zejména leukemii a rakovinu plic.

Znečištění ovzduší benzenem monitoruje Státní zdravotní ústav na 21 měřících stanicích v České republice. Platný limit činí 5 μg·m−3 v ročním průměru a v roce 2005 byl překročen na 3 stanicích v Ostravě a na jedné v Praze. Nejvyšší roční průměr v Ostravě činil 10,26 μg·m−3, v Praze 2 v Legerově ulici 5,3 μg·m−3. Asi 9,3 % obyvatel monitorovaných oblastí žije v prostředí, kde znečištění překračuje platný limit.

Benzen je lidský karcinogen. V potravinách nesmí být obsažen. Benzoan sodný v kombinací s askorbovou kyselinou (Vitamín C) se mění na benzen. Použití benzoanů jako konzervačních činidel u potravin je striktně omezeno.

 

Dagmar Šubrtová
Smirek

Charakteristika, zdroj wikipedie:

Smirek je přírodní velmi tvrdá metamorfovaná hornina, jejíž hlavní složkou je korund, (oxid hlinitý) (Al2O3). Vzniká metamorfózou železitých bauxitů. Název je odvozen od názvu města Smyrna (dnes Izmir) na západním pobřeží Turecka, kde se již ve starověku těžil a používal. Protože obsahuje různé příměsi, má tmavě šedou až černou barvu. Vzhledem k velké tvrdosti korundu byl dlouho nejužívanějším brusivem pro broušení kovů, skla atd. Od 20. století se nahrazuje umělými (keramickými) brusivy, jako je karborundum.

Nejznámějším nalezištěm kvalitního smirku je ostrov Naxos v řeckých Kykladách. Smirek se zde těží už více než dva tisíce let. Výhradní práva na odběr měl od roku 1871 výrobce brousicích strojů firma Naxos-Union ve Frankfurtu nad Mohanem.

Drcený smirek se pečlivě třídí podle velikosti zrn a používá jako brusivo, pro výrobu smirkového papíru a plátna, výrobu brousicích a lešticích past a také jako přísada do asfaltu pro zvýšení adheze vozidel.

 

Reality do you need me? – výstava současného umění pro Novou strašnickou školu