Dívka s holubicí a sochy domů
Křest publikace Krištofa Kintery
- Neděle 21. 5. / 18:00, Erpet Smíchov
Katalog k site-specific projektu Kunsthalle Praha s názvem Dívka s holubicí a sochy domů od Krištofa Kintery obohacuje stávající literaturu k brutalistní architektuře v Praze o netradiční pohled na budovy z období komunistické vlády.
Socha Dívka s holubicí vytvořená roku 1958 sochařem Václavem Šimkem se stala výchozím bodem pro umístění sedmi světelných plastik do nerovného terénu bezejmenného parčíku na Klárově. Dohromady tvoří jedinečný socio-urbanistický celek, jenž vychází ze stávajících, zbouraných či utopických staveb.
Samotná proměna domů na sochy–umělecká díla, která Kintera zmenšuje, osvětluje či zčásti bourá, otevírá zcela nový rámec vnímání architektury. Zvolený koncept podporují i texty teoretika architektury Rostislava Koryčánka, rozhovor kurátorky Christelle Havranek s Krištofem Kinterou, dále unikátní záběry z procesu budování soch i bohatý archivní materiál.
Vstup do parku na Klárově naproti Kunsthalle Praha je zároveň branou do sochařského mikroměsta umělce Krištofa Kintery, který zde zasadil sochy domů – sedm pražských realizací z druhé poloviny minulého století. Betonové miniatury budov citlivě vložené do nerovného terénu dohromady odráží tradiční urbanistický celek, vycházející ze stávajících, zbouraných či utopických staveb. Nechybí v něm kostel, banka, televizní vysílač, obchodní dům, ústřední telekomunikační budova, sídliště ani hotel. Vše je v přirozené symbióze s centrálním a jediným původním prvkem parku – sochou dívky s holubicí z roku 1958 od Václava Šimka.
Období vlády komunistické strany od roku 1948 až do sametové revoluce v roce 1989 způsobilo v tehdejším Československu na jedné straně kulturní zpomalení, na straně druhé i na tomto omezeném hracím poli vznikaly architektonicky zdařilé realizace mezinárodního významu. Dodnes je česká společnost přijímá rozpačitě a kvůli jejich zatížení bezohledností komunistického režimu si k nim hledá cestu jen obtížně. Toto břímě se neblaze podepsalo na několika tragických demolicích, jako byl velkolepý Hotel Praha, nebo na plánovaném bourání ÚTB (Ústřední telekomunikační budovy) na Žižkově. Pražský rodák Krištof Kintera dlouhodobě vnímá tuto nepříjemnou realitu vymazávání společenské paměti města, na níž reaguje proměnou budov na sochy, tedy umělecká díla, která tvoří zcela nový rámec vnímání architektury označované jako brutalistní. Různá měřítka, dramatické osvětlení i rozbourané části připomínají kolísavou popularitu těchto budov, avšak utopické město Krištofa Kintery je především jasnou ukázkou silné architektury v nesvobodných časech.
Grafická úprava: Kryštof Doležal
Vydáno ve spolupráci s Kunsthalle Praha v dubnu 2023.
