Čtyři dny | Four days

V domluvený čas, na domluveném místě

Kurátorka Mariana Serranová v rámci výstavy Jak nic nechtít

Veronika Bromová, yuenjie Maru, Markéta Magidová, Ondřej Vicena

Interpretace performance jako rituálu v jeho širokém slova smyslu patří od počátků této umělecké praxe k základním diskurzivním taktikám. Ve své rituální poloze se performance a happeningy vycházející ze sdílení symbolického aktu jedince či kolektivů vymezovala politice uměleckohistorických institucí a pevnému ohraničení výstavních prostor. Dnes už máme tendenci zapomínat, že tato inkluzivní, dematerializovaná gesta zdůrazňující fyzickou přítomnost a přímou interakci stála v opozici vůči oficiálnímu umění a že tomu tak v některých kulturně a politicky represivních prostředích stále je.

V době komunikace prostřednictvím sociálních sítí, monitorování na dálku, formalizovaného práva, industrializace zábavy a ritualizované politiky, se pochopitelně sebestylizace dnešní tekuté společnosti navenek mění a vyvíjejí se i její mocenské nástroje. Umělecká praxe jde dnes v kritickém rozkrývání vztahů zjevného i skrytého dál, a to bez formálních omezení – v kombinaci akce, výtvarného umění s prvky divadla či choreografie, nových médií či jakýchkoli jiných zdrojů. Široký záběr živého umění je permanentně praktikami současných umělců redefinován. Bezprostřednost akce nám dává pocítit absurditu naprogramovanosti, prostřednictvím řízených těl performerů pocítíme ovládání mocí, šablony sdílení kolektivních aktivit a podívané od kultury přes politiku až po sport. Antagonizuje a současně sbližuje sféry soukromého a veřejného, volnočasového a pracovního, samozřejmého a nepřijatelného, a dává nám najevo, jak je naše prožívání současnosti ovlivňováno děním v okolním světě, politikou, manipulujícími technologiemi a mediální realitou.

Neopakovatelnost interakce publika a aktérů tady a teď má své analogie v nevyzpytatelnosti žité sociální reality, v principu žití události. Nutná závislost na prostředí a nepředvídatelnost příštího nás nutí neustále přehodnocovat vlastní pozici v proměňující se síti vztahů i míru angažovanosti a odpovědnosti, s jakou přijímáme svou příslušnost k větším či menším národnostním a geopolitickým celkům a jak moc se cítíme být součástí této či jiné konkrétní zájmové skupiny. 

Když se v domluvený čas, na domluveném místě sejdou výtvarníci, divadelníci či jiné tvůrčí profese, tmelem jejich komunikace bývá zpravidla nové dílo či událost, tvůrčí proces, výstup a jeho reflexe, ať už formou výstavy či živé akce. Přechod z civilního do veřejného života, nebo hranice mezi životem a uměním, splývá. Jestli je společnou motivací produkovat nestereotypní umělecké formy, nebude méně přínosný ani model ničím neřízeného sdílení a diskuse proti zvyklosti ve stylu velké skupiny. Jeden z představitelů Frankfurtské školy, filozof a sociolog Karl Mannheim, propagoval metody analytické skupiny a viděl v jejich zavádění potenciál pro demokratickou změnu sociálního klimatu i pro prevenci totalitarismu – v živé a ničím nevynucené komunikaci a mezilidské konfrontaci nástroj snad ještě bezprostřednější, než jakými disponuje filozofie a umění.

 

Více ›

 

2. 10. | Desfourský palác 18.00

Veronika Bromová: Rituální pozdrav

/ performance
Veronika Šrek Bromová je novátorkou na poli nových médií, vytváří instalace, věnuje se kresbě. Prostřednictvím fotografie zaznamenávala „self-performances“, provokativní obrazy těla, autoportréty na pomezí teatrální hravosti a pokusu o vyjádření existenciálního prožívání tělesnosti. Vystavovala na mnoha zahraničních přehlídkách, v roce 1998 reprezentovala ČR na Bienále v Benátkách, je zastoupena ve sbírkách mimo jiné NG v Praze, Centre George Pompidou či Moderna Museet ve Stockholmu. Vedla ateliér nových médií a fotografie na AVU v Praze (2002–2012). V roce 2013 absolvovala kurz arteterapie při ČAA. Vede Galerii Kabinet Chaos, pořádá letní symposia a umělecké workshopy.

 

2. 10. | Desourský palác 19.00

yuenjie MARU (YUEN Kin-leung): 
Set a green, put a chair, then occasionally listen to the radio

/ performance
yuenjie Maru (YUEN Kin-leung) je performativní umělec původem z Číny, pracuje s médii jako je divadlo, tanec, happening a performance. Zaměřuje se na témata lidství, sociální problémy, životní prostředí apod. Performoval především v Číně, ale mimo jiné také v Taiwanu, Korei, Japonsku, Thajsku, Singapuru, Malajsii, Indonésii a Velké Británii. V současnosti je uměleckým ředitelem taneční skupiny „Danotcers“ a inkluzivní skupiny Symbiotic Dance Troupe of Centre for Community Cultural Development” v Hong Kongu.

 

  2. 10. | Desfourský palác 18.00  
10. 10. | Desfourský palác 21.00  

Ondřej Vicena: Staircase

/ performance
Schody jsou jako scrollování očima směrem dolů. Na očích brýle ve tvaru mřížky. Spolu s tím, jak jsi naučený ovládat prostor kolem sebe vzdušnými tlačítky, na schodech vidíš ohnutý kov, myslíš si, že dokážeš věci formovat myslí.
Hranice mezi virtualitou a realitou je nyní smazána.

Ondřej Vicena absolvoval ateliér Intermédií Mileny Dopitové, v současnosti dokončuje magisterské studium na AVU u Tomáše Svobody.
Zúčastnil se například výstav: Kliknutím oka, České centrum Bukurešť, 2015, INI Gallery, 2015 Praha (rezidenční program) REW/FFWD, SPZ Gallery, 2014 Praha, New Made religion, AM 180 Gallery 2014 Praha; Headcleaner, Nika Gallery, 2014 Praha, We feel free, City surfer office, 2013 Praha, Additional links, Kunsthalle am Hamburger Platz, 2013 Berlin.

 

10. 10. | Desfourský palác 16.00

Markéta Magidová: Migra jóga

/ performance
Certifikovaná lektorka: Jindřiška Křivánková


S sebou: pohodlné oblečení. 

Migra jóga je druh energetické jógy, která probouzí tělo, srdce a duši a vědomě nás propojuje s vnitřním Evropanem – tou inteligencí, která námi pohybuje, aniž tyto procesy řídíme vlastní racionalitou. Základní jógový aspekt tradiční migry je nauka, nikoli sport nebo hra. Na lekci se můžete těšit na davová dechová cvičení, sestavu dynamických zásahů a relaxaci.

Markéta Magidová je umělkyní pracující nejčastěji s médii videa, performance, textu a instalace. Zúčastnila se řady českých i zahraničních skupinových přehlídek či festivalů (Moskevské bienále mladých, festival Ha!wantgarda, PAF: Jiné vize, Dny slovenské literatury, Lisabonské architektonické trienále aj.) a připravila přes dvacet samostatných výstav. Vydala dvě autorské knihy (Překlad, Domácí slovník) a spolu s Janem Pfeifferem zrealizovala divadelní představení Persona forte.

Jindřiška Křivánková je herečka, tanečnice, choreografka,  instruktorka jogy a performerka na poli autorského a experimentálního divadla a performance. Vystudovala Duncan Centre v Praze (choreografie a současný tanec) a AMU (nonverbální divadlo). Od roku 2002 se věnuje profesionální autorské tvorbě. Od roku 2008 spolupracuje se Spitfire company (fyzické a taneční divadlo), u jejíhož stála zrodu, a je také  spoluzakladatelkou experimentální divadelní skupiny Kolonie o.s. (Křivánková/Kozubková/Ferenzová). V roce 2010 získala cenu festivalu Next Wave v kategorii Objev roku.

 

5. 10. | Desfourský palác 18.00
9. 10. | Desfourský palác 18.00

Velká skupina v rámci festivalu 4+4

Jak nic nechtít …a ani o tom nemluvit?

Moderují Luděk Vrba a Gabriela Langošová

Velká skupina (large group) je skupinově analytická metoda, která svým uspořádáním a charakterem podněcuje volnou výměnu myšlenek, pocitů, fantazií výhradně slovy (či jejich absencí) v daném ohraničeném rámci. Cílem je zachytit vnitřní dění jednotlivých účastníků a skupiny jako celku s pokusem o vhled do nevědomých procesů v té chvíli probíhajících. Mohou a nemusí se týkat hlavního tématu. Průběh velké skupiny je vždy zcela jedinečný.

› Více

 

 

v rámci výstavy Jak nic nechtít? ›