Jak nic nechtít? – Denisa Václavová a Krištof Kintera
Kurátoři Denisa Václavová a Krištof Kintera
- Denně / , Desfourský palác
Zamyslíme-li se nejdříve nad samotným chtěním, lze o něm uvažovat pozitivně, jako o určitém projevu energie, pohybu a síly, o vyjádření jasné rozhodnosti či vůle. Chtít znamená také něco potřebovat, vyžadovat anebo po něčem toužit. Chtít můžeme něco po sobě, ale také po ostatních. Ale jak nic nechtít? Představa ideálního stavu, kdy bychom nic nechtěli, je úlevná. Oprošťuje nás, pojí se s opuštěním všeho, co nás tíží a pronásleduje. Nic nepožadovat, neočekávat a nepředpokládat nám pomáhá zbavit se tužeb ega – vnitřního velitele, který se žene za určitým snem či představou bez ohledu, kým skutečně jsme. Zbavit se snů, jež nás vysilují a které nejsou pro naše bytí nutné, pravděpodobně ani zdravé a dávno nepracují v souladu s naší povahou a našimi primárními potřebami. Nic nechtít ale znamená i nesnít, nepředstavovat si sebe sama v jiných podmínkách či vztazích. Nic nechtít znamená ošidit se o rozlehlý svět fantazie, který nás napájí a podporuje naše touhy. Umění nic nechtít je pak otázkou jakési prázdnoty, po které snad každý člověk ve svém životě jednou zatouží. Vymanit se z cirkulace pocitů, jež nám chtění přináší. Osvobodit se od veškerého vyčerpávajícího vztahování se doprovázejícího náš život od začátku do konce.
Díla vystavená v Desfourském paláci pracují s výše popsanými principy a schématy chtění a nechtění, s meziprostorem, který touto polaritou vzniká, s napětím, které vytváří. Jejich častým východiskem je ustrnutí, nepohyb, stagnace, jakési zůstávání s tím, s čím musíme být. Věci, slova, objekty nic nepředstavují. Střídají se zde témata koloběhu, odevzdanosti, pokory, ticha, rozpadu ale také touhy po hmotě a jejím hromadění. Materiální svět se konfrontuje s neviditelným. Nechtění se zde často projevuje jako selhání, neschopnost vyhovět, nezvládnutelnost situace. Některá díla se však dotýkají absolutna. Snaží se své chtění vychovávat, usměrňovat, krotit, eliminovat a odevzdat se něčemu vyššímu, kde usilují o osvobození, zastavení, odhození. Na výstavě tak vzniká dvojí pohyb, nasměrovaný proti sobě. Vytváří protilehlé síly a připomíná univerzum, v němž žijeme.
Vystavující umělci:
Adam Stanko, Adéla Součková, Alena Kotzmannová, Alžběta Skálová, Antonín Jirát, David Krňanský, Diana Winklerová, Dominik Hejtmánek, Eliška Perglerová, Epos 257, Ester Geislerová, Filip Dvořák, Handa Gote, Helena Sequens, Jan Boháč, Jan Pfeiffer, Jan Zdvořák, Janek Rous, Johana Švarcová, Josef Bolf, Klára Jirková, Ladislav Vondrák, Markéta Jáchimová, Martin Polák & Lukáš Jasanský, Martina Nosková, Matěj Smetana, Michaela Thelenová, Michal Kindernay, Miřenka Čechová & Matouš Hekela / Tantehorse, Ondřej Přibyl, Pavel Havrda, Pavel Mrkus, Pavel Příkaský, Pavlína Hlavsová, Petr Krátký, Plastique Fantastique and Marco Barotti, Richard Wiesner, Sebastian Stumpf, Tereza Erbenová, Tereza Severová, Tomáš Melich, Václav Litvan, Vendula Chalánková, Vladimír Skrepl, Vojtěch Míča, Jakub Geltner.
v rámci výstavy Jak nic nechtít? ›