Místa činu 2010
Site specific projekt pro bývalé Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), Národní 36, Praha 1
Výstavy, fórum budoucnosti, umělec má cenu, site performance, poezie, videoart, přednášky o architektuře, pro city procházky – komentované prohlídky výstav, budovy a okolí, film, umělecký bar a další.
Často se nás lidé ptají, jak jsme takové místo našli. Jak jsme ho objevili. Asi je to tím, že hledání míst se stalo součástí našich životů. Když chodíme po Praze, díváme se nahoru. Pátráním po zajímavých místech jsme posedlí. Všechny domy s prázdnými okny, opuštěné a zanedbané, se postupně ocitají na imaginární mapě našeho festivalu.
Pak se to stane: vstoupíme do nového prostoru, a je to stejné jako první rande. Všechny pocity se intenzivně zaryjí a zůstanou v nás. Prach, vzduch, vypínač, kterého se někdo dotkl naposledy před dvaceti lety, skleněná výplň oken z roku 1936, nástěnka poslední směny. Nalezené artefakty, zasunuté a špinavé, odnášené potají jako vzpomínka na první setkání s prostorem. První prostorové vjemy, pocit napětí, bloudění a ztrácení se v novém prostoru.
S nalezeným domem přicházejí příběhy. Příběhy lidí, kteří tady pracovali nebo bydleli. Otec umělce Jana Šerých zde pracoval, a tak přesně nakreslil, kde byla jeho kancelář. Historik umění Rostislav Švácha byl redaktorem zdejšího nakladatelství Odeon. A poslední nelikvidační ředitelka Lenka Žižková vzpomíná na osudný konec celého ÚLUV a Krásné jizby.
Architekt Osamu Okamura se snaží otevřít po několika letech unikátní střechu v pasáži, aby bylo vidět do nebe, a básník Petr Borkovec vyhledává básně o výšivkách a lidovém duchu. Jsou to osobní setkání spjatá s místem, vazby a vztahy, bez kterých by náš projekt nebyl nijak důležitý. S nalezeným místem jsem ráda sama (na začátku a na konci jste s místem vždycky tak trochu sami). Dům-bytost se pomalu začíná probouzet k životu, postupně se zabydluje, v čase příprav jsou zde desítky umělců, později přicházejí lidé-diváci, vracejí objektu smysl a dotvářejí ho.
Co Vám tedy nabízíme v bývalém Ústředí lidové umělecké výroby? Je to kombinace dvojího prostoru – fyzického a mentálního.
Ten fyzický je tady – bývalé ÚLUV na Národní třídě – postaven jako Dům uměleckého průmyslu architektem Oldřichem Starým v roce 1936 pro Svaz československého díla. Působily v něm výrazné osobnosti, jako byl Jan Kotěra, Josef Gočár, Ladislav Sutnar a mnozí další. Sídlily zde prodejny Krásná jizba a nakladatelství Družstevní práce. Po druhé světové válce zde ve snaze pečovat o lidovou uměleckou výrobu bylo založeno Ústředí lidové umělecké výroby. Všem těmto časovým obdobím se podrobně věnujeme v rámci našich přednášek a procházek. Přizvaní umělci naopak reagují na současnost – výlohy domu a veřejný prostor Národní třídy.
Ten druhý prostor je mentální a vlastně nás trochu trápí. O něm je výstava One Day You Will Lose It All nebo Fórum budoucnosti. Ptáme se: Jakým způsobem žít, aby to, co po nás zůstane, mohli užít ti, co přijdou po nás? A jaký bude na konci náš osobní příběh?
Až festival skončí, budeme hledat další místo a snažit se odpovědět na pár životně důležitých otázek týkajících se naší budoucnosti. Jde stále o jedno a to samé. Site specific je náš životní postoj.
Denisa Václavová
