We use cookies to enhance your experience. By continuing to visit this site you agree to our use of cookies. | Více | Accept

Čtyři dny | Four days

Zpřítomnění

Kurátorka Lenka Sýkorová

V rámci výstavy Reality do you need me?
DENNĚ / Nová strašnická škola
14:00–21:00 (zavřeno 13.9. a 20.9.)
V den zahájení 18:00–24:00
Reality do you need me? – výstava současného umění pro Novou strašnickou školu

 

Umělci: Tomáš Bryscejn /CZ/, Markéta Hlinovská /CZ/, Anežka Hošková /CZ/, Karolina Lizurej /PL/, Jasmin Schaitl /AT/

 

Cesta k sobě samému vede přes zpřítomnění. Poslední pandemický rok nám poskytl dostatek času na přemýšlení a učil nás pokoře. Realita se zdála být nepochopitelná a vzdálená, jakoby se zastavil čas. Klid, který jsme v shonu před pandemií těžko hledali, se zjevil v onom zpřítomnění. Pro Festival 4+4 dny v pohybu jsem připravila kurátorský koncept, který navazuje na výzkum současné kresby, jako nejpřímějšího média. Kresba je intimní a osobní gesto. Je stopou tvůrčí činnosti. V době pandemie, byla skvělou příležitostí k zastavení se a zduchovnění. Prezentovaní umělci představují různé přístupy k současné kresbě, která nemusí být nutně uvězněna na ploše papíru, ale může být vedena performativním gestem nebo reflektovat naši zkušenost s on-line a off-line prostředním. Vybraní umělci přistupují ke kresbě s pokorou k řemeslu a schopností ji infiltrovat do intermediální formy. Ztvárnění subjektivní a objektivní skutečnosti a moment zpřítomnění se staly klíčovými slovy celé expozice.

 

Tomáš Bryscejn a Anežka Hošková – post-internetová estetika

Počítačové rozhraní se v posledním roce stalo branou do společenského života. Virtuální prostředí začalo postupně prorůstat do našich dní. Čeští umělci Anežka Hošková a Tomáš Bryscejn reflektují post-internetovou estetiku již delší dobu a jejich tvorba pracuje s jistou dávkou scénografičnosti. Kresba je součástí jejich instalací, ve kterých nalezneme narážky na dnešní realitu, která je signifikantní tekutostí a fragmentárností. Kresba zde slouží jako autonomní umělecké dílo, ale také jako přípravná skica. Můžeme ji chápat jako linii toku informací na internetu. Tomáš Bryscejn patří do generace, pro kterou je charakteristická vizuální a informační přesycenost. Autor si vybudoval specifické tvarosloví automatické kresby vedené technikou airbrush, kterou nazývá zvláštním druhem uspěchané meditace s důrazem na gestičnost.

Dílo Anežky Hoškové je zase plné emocionálnosti. Autorku fascinuje vrstvení obrazově-textových informací na sociálních sítí, které mísí s každodenním prožíváním. Její dílo vychází z dokonale ovládnutého kresebného řemesla, které dokáže infiltrovat do objektu, akvarelu a instalace. Emocionální povaha jejího díla nás vtahuje do subjektivně laděné reality romantismu 21. století s propojením hudby a mystiky.

 

Jasmin Schaitl – performativní gesto

Rakouská umělkyně Jasmin Schaitl intenzivně pracuje s tělesností a choreografií intimních situacích. Kresba jako performance je pro ni klíčová. Její tvorba se upíná na přesnost, koncentraci a detail. Ve svém projektu MOMENT (Full Moon Project) od roku 2019 zkoumá linku jako doprovodný prvek v každodenní rutině s rytmem měsíčního cyklu spojeného s úplňkem. Každých 28 dní vytváří otisk nitě namočené do inkoustu, která je v délce její natažené paže. Na připravené čtvercové kusy látky otiskuje toto performativní gesto. Látky jsou pak účastníkům označeny a rozdány. Dílo je tak nezapomenutelnou vzpomínku na minulý měsíc, na zpřítomnění a klid v mysli.

 

Karolina Lizurej – vyprávění jako vyšívaná kresba

Vyprávění nás provází od dětství. Z vyprávění známe realitu našich prvních krůčku, kterou jsme ještě plně nevnímali. Prostřednictvím vyprávění nacházíme společnou niť, která nám umožňuje porozumět si napříč generacemi, ale také pochopit naši identitu. Ponořením se do příběhů můžeme čerpat moudrost, poučení a ukotvení v jakémsi někdy a někde. Polskou umělkyni Karolinu Lizurej příběhy fascinují a inspirují. Dlouho se zajímala o historii Varšavského povstání v Němci okupované Varšavě, které bylo tragické a hrdinské, kdy se odehrávaly jak velké polské dějiny, tak ty malé osobní. Každodenní příběh lidského života plného radostí a dramat lze odvodit i z vystavené vyšívané kresby z cyklu Několik příběhu k vyprávění. Textilní instalace symbolizuje pomíjivost paměti a prchavost vzpomínky, která se neustále vynořuje a mizí, tak jako realita.

 

Markéta Hlinovská – paralelní svět zvířat

Vztah mezi civilizací a přírodou řeší dlouhodobě česká umělkyně Markéta Hlinovská. Prožívání naší lidské a zvířecí reality neuchopuje z morálního hlediska, ale metaforicky poukazuje, jak jsme si blízko. Zaujetím pro zvířecí figury tak divákovi nastavuje zrcadlo pro vzorce lidského chování. Autorka se především pohybuje v médiu kresby, ale ráda experimentuje a využívá techniku šablon pro site-specific instalace. Zvířecí metafory tak nečekaně zaplní výstavní prostor a přepis reálného světa převedený do obsahových zkratek a výrazových forem poukáže na ptačí svět, který běží paralelně vedle naší lidské reality.

 

V rámci Reality do you need me? – výstavy současného umění pro Novou strašnickou školu ›