Čtyři dny | Four days

Martin Zet, Dagmar Šubrtová

Kurátorka Dagmar Šubrtová

Reality do you need me? – výstava současného umění pro Novou strašnickou školu

 

Martin Zet: Benzen

Charakteristika, zdroj wikipedie:

Benzen (dříve benzol) je organická sloučenina (uhlovodík patřící mezi areny), se sladkým zápachem. Při pokojové teplotě je to bezbarvá, hořlavá a toxická kapalina známá svými karcinogenními účinky. Benzen má menší hustotu než voda a ve vodě je jen málo rozpustný. Hořením se uvolňují saze. Uhlovodíkový zbytek (funkční skupina) vytvořený od benzenu se nazývá fenyl. V přírodě se benzen vyskytuje např. v ropě.]

Benzen objevil roku 1825 britský vědec Michael Faraday v ropě. V roce 1833 se  povedlo německému chemikovi Eilhardu Mitscherlichovi připravit benzen destilací kyseliny benzoové a sloučeninu pojmenoval benzin. O dvanáct let později izoloval benzen z dehtu anglický chemik Charles Mansfield. Čtyři roky po svém objevu začal jako první na světě průmyslově vyrábět benzen svojí metodou.

Prvním, kdo znázornil benzenové jádro nákresem s kruhem odpovídajícím sdíleným elektronům byl roku 1861 karlovarský rodák, chemik Johann Josef Loschmidt; není však prokázané, že znal podrobně zvláštní strukturu benzenu. Tu objevil až roku 1865 německý chemik Friedrich August Kekulé, potomek emigranta, který odešel z českých zemí po bitvě na Bílé hoře v roce 1620.

Molekula má tvar šestiúhelníku, v jehož vrcholech jsou atomy uhlíku; ke každému z nich se váže jeden atom vodíku. Protože atomy uhlíku jsou čtyřmocné, v nejjednodušším přiblížení lze vazby mezi nimi považovat střídavě za jednoduché a dvojné (tj. vazby konjugované). Vzdálenost mezi atomy uhlíku je obecně pro tyto vazby odlišná, avšak v benzenu její hodnota odpovídá přibližně průměru mezi délkou jednoduché a dvojné vazby. Ukazuje se, že elektrony v benzenu jsou delokalizované v celém jádru molekuly, což se často v strukturním vzorci označuje pomocí kruhu vepsaného do šestiúhelníku. Benzenové jádro je velmi stabilní a je součástí řady dalších sloučenin, například polyaromatických uhlovodíků, jako je naftalen.

Benzen se používá v průmyslu jako důležité rozpouštědlo a jako výchozí látka mj. pro výrobu léčiv, kompaktních disků, plastů, syntetické pryže, barviv a výbušnin. V malém množství se přidává do benzínu pro zlepšení oktanového čísla. Využívá se i k výrobě kosmetických přípravků. Pomocí benzenu se připravují také další důležité chemikálie, především styren, který se používá na výrobu polystyrenu, fenol a cyklohexan používaný při zpracování nylonu.

Podstatným zdrojem benzenu v prostředí jsou zplodiny z automobilové dopravy, ale i jeho vypařování z motorových paliv během manipulace, distribuce a skladování. Srovnatelným zdrojem siloxanů však mohou být pouhé hygienické prostředky.

Vdechování malého množství benzenu může způsobit bolest hlavy, pocit únavy, zrychlení srdečního tepu, chvění a ztrátu vědomí. Velká koncentrace benzenu ve vzduchu může mít za následek i smrt. Benzen poškozuje kostní dřeň a způsobuje chudokrevnost. Benzen je IARC klasifikován jako karcinogen skupiny 1 (rakovinotvorný pro člověka), přičemž způsobuje zejména leukemii a rakovinu plic.

Znečištění ovzduší benzenem monitoruje Státní zdravotní ústav na 21 měřících stanicích v České republice. Platný limit činí 5 μg·m⁻³ v ročním průměru a v roce 2005 byl překročen na 3 stanicích v Ostravě a na jedné v Praze. Nejvyšší roční průměr v Ostravě činil 10,26 μg·m⁻³, v Praze 2 v Legerově ulici 5,3 μg·m⁻³. Asi 9,3 % obyvatel monitorovaných oblastí žije v prostředí, kde znečištění překračuje platný limit.

Benzen je lidský karcinogen. V potravinách nesmí být obsažen. Benzoan sodný v kombinací s askorbovou kyselinou (Vitamín C) se mění na benzen. Použití benzoanů jako konzervačních činidel u potravin je striktně omezeno.

 

Dagmar Šubrtová
Smirek

Charakteristika, zdroj wikipedie:

Smirek je přírodní velmi tvrdá metamorfovaná hornina, jejíž hlavní složkou je korund, (oxid hlinitý) (Al₂O₃). Vzniká metamorfózou železitých bauxitů. Název je odvozen od názvu města Smyrna (dnes Izmir) na západním pobřeží Turecka, kde se již ve starověku těžil a používal. Protože obsahuje různé příměsi, má tmavě šedou až černou barvu. Vzhledem k velké tvrdosti korundu byl dlouho nejužívanějším brusivem pro broušení kovů, skla atd. Od 20. století se nahrazuje umělými (keramickými) brusivy, jako je karborundum.

Nejznámějším nalezištěm kvalitního smirku je ostrov Naxos v řeckých Kykladách. Smirek se zde těží už více než dva tisíce let. Výhradní práva na odběr měl od roku 1871 výrobce brousicích strojů firma Naxos-Union ve Frankfurtu nad Mohanem.

Drcený smirek se pečlivě třídí podle velikosti zrn a používá jako brusivo, pro výrobu smirkového papíru a plátna, výrobu brousicích a lešticích past a také jako přísada do asfaltu pro zvýšení adheze vozidel.

 

Reality do you need me? – výstava současného umění pro Novou strašnickou školu