PAF & A—Z
Kurátoři Anne Duffau, Nela Klajbanová, Martin Mazanec
14:00–21:00 (zavřeno 13.9. a 20.9.)
V den zahájení 18:00–24:00
Reality do you need me? – výstava současného umění pro Novou strašnickou školu
umělci: Babeworld (Georgina Tyson & Ashleigh Williams), Caterina Gobbi, Valentýna Janů, Martin Kohout, Purple Velvet (Vasiliki Antonopoulou & Zoë Marden), Mohammed Rowe, Roman Štětina
kurátoři: Anne Duffau, Nela Klajbanová, Martin Mazanec
Sedm videí vzniklo na základě společného oslovení umělců nebo uměleckých dvojic kurátory PAF Olomouc a londýnské A—Z. V obou případech se jedná o organizace, které se dlouhodobě zabývají kurátorstvím pohyblivých obrazů, přičemž kladou důraz i na současné socio-politické otázky. Na podzim roku 2020 bylo cílem připravit pásmo, které bylo prezentováno online během živé události v herním prostředí sociální sítě.
V rámci pražské instalace se jedná o přenos online programu do fyzického prostředí, tedy o opak toho, co jsme řešili poslední měsíce. Videa se volně vztahují k tématu DOMINO, které bylo výstižnou metaforou a pomůckou pro PAF Olomouc v období hledání možných scénářů, jak fungovat. Téma odkazovalo k mnohosti scénářů a neustálé proměně pravidel ve vztahu k pandemické situaci.
1. Babeworld (Georgina Tyson & Ashleigh Williams), Rise of the Babeworldians, 2020
2. Caterina Gobbi, a first or preliminary version of us, 2020
3. Valentýna Janů, News, 2020
4. Martin Kohout, Dug for a key, 2020
5. Purple Velvet (Vasiliki Antonopoulou & Zoë Marden), Mixtape 1999, 2020
6. Mohammed Rowe, Mean-motions, 2020
7. Roman Štětina, Osudí, 2020
DÍLA
Purple Velvet (Vasiliki Antonopoulou & Zoë Marden), Mixtape 1999, 2020
Purple Velvet se vrací se vzpomínkou na ráno po předcházející noci. Soundtrack okamžiků, které nás utvořily.
Roman Štětina, Osudí, 2020
Každé losování má základ v nepsané dohodě mezi provozovatelem loterie a sázejícími. Tento vztah je založen na přísné, ale zároveň křehké důvěře ve férové losování. Každý má šanci vyhrát, neexistují výjimky.
Babeworld (Georgina Tyson & Ashleigh Williams), Rise of the Babeworldians, 2020
Rise of the Babeworldians je autobiografický snímek havarované lodi pilotované vyvinutým post-internetovým druhem, který dospěl do vývojového stádia, v němž nepotřebuje fyzická těla. Při náhodné invazi vyšlou Babeworldiani dva členy posádky mezi lidi, aby pozorovali a narušovali korporátní kapitalistickou společnost.
Mohammed Rowe, Mean-motions, 2020
Sonifikace dat, vycházející z orbitálních rezonancí a jejich cyklického časování, slouží jako základ pro generování skladby. Zvukové prostředí využívá výhradně tato data, jež jsou překládána pomocí tónů, synkopace a celkového zpracování slyšených zvukových prvků.
Valentýna Janů, News, 2020
News je video založené na skutečných příbězích z denních zpráv, které autorka přeložila do krátkých sugestivních básní. Scéna připomíná redakci pokrytou zvířecími motivy a vzory: jde o opakující se módní trend, který může působit jako špatný vtip právě v době, kdy zažíváme šesté masové vymírání druhů ve volné přírodě.
Caterina Gobbi, a first or preliminary version of us, 2020
a first or preliminary version of us se zaobírá otázkami budoucnosti země a zvukové krajiny. Pojmy ekologie a akustiky se mísí s přerušovanými rytmy a zdeformovanými úryvky. Skladba uniká běžnému smyslu pro čas a vnímání, čímž otevírá možné úniky do nových rytmů budoucnosti.
Martin Kohout, Dug for a key, 2020
Jak se vypořádat s tím, co se usadilo v těle uzamčeném mezi zdmi vedlejšího bytu?
Dug for a key je nové audiovizuální dílo Martina Kohouta, které kombinuje jeho umělecké a hudební aktivity.
UMĚLCI
Purple Velvet
Purple Velvet vznikl v roce 2017 jako součást RCA Q.U.E.E.R. Society. Za cíl si vzal vytvořit prostor pro umělce a účinkující určený k experimentování a testování nových nápadů a setkávání se.
vasilikiantonopoulou.com
www.zoemarden.com
Roman Štětina
Roman Štětina absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění v roce 2015 poté, co strávil dva roky na umělecké škole Städelschule ve Frankfurtu nad Mohanem v ateliéru Judith Hopf a Douglase Gordona. Ve své práci zkoumá způsoby produkce obsahu v médiích jako je film, televize nebo rozhlas. Jeho videa, instalace a objekty staví do popředí rekvizity, zvuková a filmová studia, či technologie, které se jinak skrývají za zvuky a obrazy přijímanými publikem. Nezabývá se ani tak zobrazováním „neviděného“, jako spíše spíše inscenací typických produkčních metod.
Babeworld
Cílem Babeworld je odhalit problémy života a předvést živoucí proces tvorby. Soustředí se na témata politické a společenské identity, jako je například postižení/přístupnost, duševní zdraví, prostituce, „porno chudoby“ a posedlost sdílením – jinak známou jako hledání pozornosti na internetu. Prostřednictvím formátování a stravitelného jazyka vytváří přístupný, kritický rámec, jenž otevírá nový dialog, jakožto alternativu k akademické kritice a jejímu místu v moderní společnosti. Babeworld se silně opírá o spolupráci a začlenění. „Snažíme se vytvořit příjemný a bezpečný prostor pro ty, kteří se ocitají na okraji společnosti (zejména způsoby, které nejsou viditelné) a ty, kteří jsou omezováni svou třídou, pohlavím, rasou a čímkoliv mezi tím.“
Mohammed Rowe
Londýnský umělec Mohammed [alias Tekfis (EP)] používá zvuk jako prostředek vyjadřování a komunikace. Jeho díla zahrnují jak zvukové prvky nalezené, experimentální, tak i improvizovanou hudbu, v níž má tendenci čerpat z přítomných okamžiků za pomocí řady procesů a techniky nahrávání, které umožňují zachytit a formovat různé podoby skladby. Své nahrávky také začleňuje do pohyblivých obrazů, divadelní produkce a performancí ve spolupráci s umělci z jiných oborů.
Valentýna Janů
Dílo Valentýny Janů lze zařadit do imaginární interdisciplinární antologie krátkých ontologických esejí nové generace. Její abstraktní díla zkoumají podstatu věcí a způsob, jakým se nám jeví, stejně tak, jako jsme – ve věku sociálních sítí – schopni o nich mezi sebou mluvit. Janů ve svých dílech převádí současnou skladbu pocitů do podnětných instalací, pohrává si s našim odlišným vnímáním slov a obrazů, zatímco osciluje mezi dobře známými každodenními zkušenostmi a velkými otázkami života, kterým dominují technologie, odcizení a zahlcení.
Caterina Gobbi
Caterina Gobbi je italská umělkyně žijící v Berlíně. Zabývá se kombinací queer ekologie, feminismu a techno hudby. Její performance často zahrnují participativní chůzi a naslouchání, vedoucí k táhnoucím se a pomíjivým dílům v prostoru. Caterina vypráví příběhy za pomoci kreativního psaní, experimentálních zvuků a rekvizit, ze kterých se vytrácí běžné vnímání času, proplétá současnost s minulostí a vyjadřuje se jak ke geografii socioekonomické, tak i k té přírodní. Ve své tvorbě hledá alternativní rámce k prozkoumávání našeho vztahu s přírodou a uměle stvořeným světem.
Martin Kohout
V Berlíně žijící český umělec Martin Kohout se v rané fázi studia zaměřil na film (FAMU, Praha) a výtvarné umění (UdK, Berlín a Städelschule, Frankfurt). Jeho práce má pevné základy ve výzkumu jak akademickém, tak kvalitativním. Jeho díla zahrnují širokou škálu médií, jako je film, sochařství, instalace, tisk, události a publikace. Kromě toho skládá hudbu pod jménem TOLE a vede nezávislé nakladatelství TLTRPreß. V roce 2017 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého pro mladé české umělce. Spolupracuje s galerií Exile ve Vídni a s galerií Polansky v Praze a Brně. Vyučuje v Ateliéru fotografie na pražské UMPRUM.
V rámci Reality do you need me? – výstavy současného umění pro Novou strašnickou školu ›
