We use cookies to enhance your experience. By continuing to visit this site you agree to our use of cookies. | Více | Accept

Čtyři dny | Four days

Veronika Šrek Bromová: Kde domov můj?
Petr Švolba: Vzpoura hmoty

ProLuka – galerie pod vršovickým nebem

Zveme Vás na vernisáž – ÚTERÝ 22. června od 18:00 

Galerie ProLuka – Bezručovy sady, Praha 10 – Vršovice
(park naproti domu Slovenská 23), zastávka tram Krymská
mapka zde ›

 

VERONIKA Šrek BROMOVÁ: Kde domov můj? 

Otázka, která je součástí české národní hymny, a která se mě nabídla v souvislosti s možností vystavovat v parku, kde nyní sídlí Galerie Proluka. Tento park považuji za centrální bod nebo území, které pro mě symbolizuje mnohé. K tomuto místu se vážou vzpomínky na venčení mých psů několika generací, mé dětství, má osobní historie svázaná s Chodskou ulicí /č.13/, která do parku ústí a kde jsem s rodiči a sestrou žila od své předpuberty v atelier, v kterém kdysi žil a tvořil Jiří Šlitr.

Je to místo, které dělí Vinohrady od Vršovic, kde mám již několik let své pražské podzemní působiště v Petrohradské ulici, atelier po Martinovi Polákovi a jeho otci Petrovi, který byl také můj kamarád. Ve vinohradských parcích jsem zažila mnohá dobrodružství, a mnohá setkání. Poprvé jsem ve vinohradských parcích kouřila cigarety a scházela se s prvním klukem Jirkou. Během mé školní docházky tady číhali místní exhibicionisté, ale jinak to byla oáza svobody a přírody kam jsem často utíkala. V bytě po rodičích v Chodské jsem dlouho žila se sestrou a často s námi pobývala Markéta Othová, Katka Vincourová. Proběhlo tady spoustu večírků a setkání, prožila jsem v tomto místě velkou část mého dospělého života, sama, nebo se svými partnery, než jsem se posunula do Řipské a později do Stříteže u Poličky, kde žiji dosud. Životním děním jsem se ocitla od tohoto místa v odstupu 180 km.

Tento odstup a vlastně i zkušenost, že nic netrvá věčně, mě inspirovaly k vytvoření symbolu nomádského života a bydliště severoamerických indiánů stanu Teepee. Starost o teepee měly ženy, indiánky a matky kmene. Indiánská filosofie bydlení a vztahu k přírodnímu místu, které dočasně obývali byla postavena jinak, než jsme zvyklí v naší době a kultuře. Teepee je připomenutím filosofie nevlastnění, Indiáni svou zemi nevlastnili, ale přináleželi k ní. I já si na tomto místě chci dovolit znovu přináležet k místu důvěrně známému. Rozbíjím zde svůj stan, a tím vyjadřuji svou sounáležitost s místem.

Nové stěhování národů, které již započalo, prudké vzestupy nájemného a cen bytů, rusko-italská „mafie“, která tuto oblast z velké části vykoupila a s jejímž působením jsem se konfrontovala během brutální rekonstrukce domu v Řipské ulici, mého dalšího vinohradského bydliště, které skončilo mým odchodem na venkov. Symbol teepee je pro mě symbolem odpoutání se a překonání hořkosti této zkušenosti.  

Teepee ponechané jen jako lehká dřevěná konstrukce, kterou ideálně, postupně porůstá a objímá popínavá rostlina, fazole jako symbol potravy, chmel jako symbol zlatavého národního moku, který způsobuje jisté posunutí vnímání a které nás Čechy uzemňuje. Konstrukce stavby jako kostra, která obrůstá mladými výhonky a připomíná jen jakýsi snový a vzdušný, odhmotněný altánek, který je vystaven všem a propojuje všechny základní elementy. Místo k rozjímání. K zastavení a zamyšlení, kdo jsme, kam jdeme, kde je naše místo a domov v tomto současném do značné míry vykloubeném světě pomatených hodnot a kvalit.  

 

Veronika Šrek Bromová je intermediální umělkyně. Vystavovala na mnoha místech Evropy, reprezentovala například Českou republiku na Bienále v Benátkách v roce 1999. Její díla jsou umístěna ve významných veřejných sbírkách u nás i v zahraničí. Od roku 2001 do 2011 vedla Atelier nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze. Jádrem její práce jsou ženská témata, tělo, rody, rodina, alternativní rodina, příroda, mytologie, a v poslední dekádě rozvíjí své vlastní způsoby rituálu – performance. Inspirací jsou jí tradice nativních národů a kultur.

 

PETR ŠVOLBA: Vzpoura hmoty

Sociolog Zikmund Bauman charakterizoval ve své knize Tekutá modernita soudobou společnost jako proměnlivou, silně individualizovanou, konzumní a globalizovanou, jež postrádá pevné základy modernity… pomáhá si metaforou o zkapalňování, či tavení.

Podle něj můžeme celou modernizaci chápat jako proces zkapalňování, nicméně zatím co v pevné části byly tradiční látky roztavovány za účelem zformování nového řádu a vytvoření dokonalejších pevnějších těles, v tekuté modernitě se tělesa pouze rozpouštějí. S Baumanovým pohledem se  většinově ztotožňuji a v rámci tvorby posledních let z ní do velké míry i vycházím.

Stejně tak je tomu i v případě Vzpoury hmoty, kde se však snažím tuto teorii překročit a sám pro sebe najít určité východisko. Tím je do určité míry hermetismus a vědomí jakési inteligence živých struktur, které začaly jednat. Zde se mi to propojilo s tématem vody, kterým se zabývám na teoretické, ale i čistě praktické rovině – se svou rodinou žiju na místě, kde není pitná voda a člověk je nad tímto elementem, a vším co s ním souvisí, nucen více přemýšlet.

V hledání onoho východiska mi pomohl i antroposof a průkopník ve výzkumu vody Theodor Shwenk. V jeho knize Citlivý chaos mimo jiné píše, že pevné tvary organické přírody jsou vlastně ztuhlými proudy. To co je pevné, a nehybné, vzniká z toho, co plyne, pulzuje, pohybuje se.

Nejprve je pohyb, pak teprve tvar. Pohyb je jen na pohled chaotický, v tomto chaosu však spočívá řád, jenž je ale nesmírně citlivý a vnímavý.

 

Petr Švolba je absolventem sochařství a kresby na Fakultě umění Ostravské univerzity. Ve své tvorbě se dlouhodobě věnuje environmentálním tématům, zejména problematice vody a dalším, dokonalým a nepostradatelným systémům, které jsou nezbytné pro náš život. Umělec se tak dotýká svými instalacemi, objekty, figurálním sochařstvím a drobnou architekturou otázek, které už nemůžeme neslyšet.

 

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

  • Foto: Markéta M. Černá

    Foto: Markéta M. Černá

 

  • Foto: archiv Čtyři dny

    Foto: archiv Čtyři dny

  • Foto: archiv Čtyři dny

    Foto: archiv Čtyři dny

  • Foto: archiv Čtyři dny

    Foto: archiv Čtyři dny

  • Foto: archiv Čtyři dny

    Foto: archiv Čtyři dny

  • Foto: archiv Čtyři dny

    Foto: archiv Čtyři dny

  • Foto: archiv Čtyři dny

    Foto: archiv Čtyři dny

 

Podpořili: MČ Praha 10, Ministerstvo kultury ČR, hl. m. Praha
Mediální partneři: ArtMap, Fotograf
Pořádají: Čtyři dny