Čtyři dny | Four days

Stanislava Karbušická, Ema Prosová, Anna Ročňová, Klára Čermáková, Olbram Pavlíček, Hedvika Ocásková, Enisa Skoko

Kurátor Marek Meduna

Reality do you need me? – výstava současného umění pro Novou strašnickou školu

 

Kurátor: Marek Meduna

Vystavující: Stanislava Karbušická, Ema Prosová, Anna Ročňová, Klára Čermáková, Olbram Pavlíček, Hedvika Ocásková, Enisa Skoko

 

Team festivalu 4+4 dny v pohybu, potažmo autorka konceptu Denisa Václavová, učinila vzhledem k budoucí výstavě několik zásadních rozhodnutí. Zvolila za emblém celé výstavy slogan Reality do you need me? Vybrala více než desítku kurátorů a „kurátorů“, kteří mají najít „své“ umělce do jimi zvolených místností bývalé školní budovy. Vše za bezprecedentní technické i lidské podpory. Ačkoliv výstava se rozpadá do mnoha vzájemně nekoordinovaných výběrů a konceptů, jsem přesvědčen, že onen emblematický slogan bude disciplinovat jak mnohý kurátorský záměr, tak především divákovo přemítání o celku výstavy. Současně se domnívám, že se ono „teď a tady“ otiskne do výstavy navzdory jejímu nahodilému členění, a zpětně třeba bude možné zahlédnout, kterak se jako mlha nad blaty zvedá nad Strašnickou školou i onen všemi prostředky pronásledovaný, ale vždy unikající Zeitgeist.

Na samém začátku jsem obsadil dvě místnosti. Do každé jsem vybral jinou sestavu vystavujících. Snažil jsem vyvažovat jejich výstavní zkušenosti. Oběma skupinám jsem dal možnost po svém uspořádat či zcela nově vytvořit výslednou instalaci. V jedné místnosti jsem nezasahoval vůbec, v druhé velmi málo. Oběma skupinám jsem na začátku sdělil svou poněkud vágní představu. Měl jsem na mysli i na jazyku (sic!) provázané uspořádání měkkých i tvrdých objektů, oddenky, větve, kořeny, sítě, šrafury, chuchvalce, zámotky, tělo, podhoubí, uzly, průsečíky, průniky, buňky, mateřské stromy, systémy, orgány, závoje, struktury, liány, komunikace, zmatek, břečťan, kompost, permakulturu a tak dále a tak dále. Domníval jsem se, že celek instalace může fyzickým provázáním i formálním podobnostmi překrýt odlišná východiska i záměry jednotlivců. Vlastně pro mě byla hlavním záměrem komunikace vystavujících.

Na závěr bych jen poznamenal, že jsem se nesnažil vystavující zahrnout onou poněkud dusivou a současně jako pojmu nadužívanou péčí. V tomto případě kurátorskou, v jiných případech jaksi všeobecnou a zdánlivě beze stínů, ale o to drtivější. Navzdory etymologii slova “kurátor“ jsem nepečoval. Koneckonců svět není jen zahrádkou, či rodinou, ale i čímsi nepředvídatelným a divokým. Někdy stačí nechat mýtinu prostě být.

 

V rámci Reality do you need me? – výstavy současného umění pro Novou strašnickou školu ›