| ARCHIV 2005 2005
| 2004 |
2003 | 2002
| 2001 |
2000 | 1999
| 1998 |
4+4 dny v pohybu 10. ročník 18. - 25. května 2005 18. 5. - 19. 5. 2005 Praha 7 - ZOO Praha 20. 5. - 25. 5. 2005 Praha 6 - Zimní stadion HC Hvězda
|
|
| AniKočkaAniPes unikátní noční interaktivní prohlídka
v Zoo Praha Inspirováno nedávno zachycenými projevy společného nočního života zvířat a umělců. "Člověk je ve skutečnosti
společenské, domácí a kulturní zvíře". Zahrada je nejmenší pozemek světa,
tedy celkovost světa.
Kam na víkend, když žijete ve šťastné sloní domácnosti? Jakou sedací soupravu si do obývacího
pokoje vybírá lachtan?
Kurátor projektu: Čtyři dny a Šárka Havlíčková Pořadatel: Čtyři dny Spolupořadatel: Hlavní město Praha, ZOO Praha, Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze Projekt podpořili: Městská část Praha 7, Státní fond kultury, mamapapa, Divadlo Alfred ve dvoře, Česko-německý fond budoucnosti, Divadelní ústav, Národní divadlo, Negativ, Damůza Mediální partneři: Přehled kulturních pořadů v Praze, Radio 1, Český rozhlas 3 - Vltava, České noviny.cz, Prague TV, Taneční zóna
|
|
| Diquis Tiquis (Kostarika) Paredes de brillo tímido (Zadržený odraz zdí) Pět scénických miniatur věnovaných tématu muže a ženy, jejich odlišnému chápání světa, povaze ženskosti i mužskému podvědomí. Můžeme jednoznačně odlišit mužský a ženský charakter? Jaký smysl má to, co nazýváme identitou? Jaký význam má vlastně lidská zkušenost? Každý obraz nabízí jiný úhel pohledu na tyto otázky, zdůrazňuje jiný aspekt vztahu muže a ženy, a kreslí tenkou spojnici mezi jednotlivými motivy a pointami. Tvůrci Diquis Tiquis tvoří originální pohybový a jevištní jazyk spojením principů současného tance s moderní pantomimou.
Duo Diquis Tiquis vzniklo v roce 1983 v San Jose na Kostarice a jeho členy jsou tanečnice a choreografka Sandra Trejos a režisér a herec Alejandro Tossatti. Objevili a rozvinuli velmi originální způsob práce, založený na tanečních, hereckých a mimických prostředcích. Jejich těžko definovatelný styl má v sobě poezii i mystiku harlekyniád, v němž se mísí odkaz Grotowského i Marthy Graham dohromady s poetikou tvorby Bolka Polívky. Sandra Trejos tančila v kostarické National Dance Company, v níž se vypracovala do sólových rolí. Jako choreografka spolupracovala s řadou kostarických souborů, ale pracovala i v USA a ve Španělsku. Alejandro Tossati je spoluředitelem Diquis Tiquis a zakladatelem a uměleckým producentem kulturní asociace InCorpore, která se věnuje vytváření podmínek tvorby v oboru performing art s důrazem na kulturní diversitu a místní samosprávu. Jako herec pracoval ve slavném Piccolo Teatro v Milánu.Svoje universitní vzdělání v oboru sociologie a dramatu uplatnil v několika kulturologických studiích.
|
|
| Francesco Micieli - Claudio Monteverdi - Michal Nejtek - Marco Ivanovic - Jiří Heřman (CZ) Lamenti Fragment Lamento di Arianna (Nářek Ariadné) ze stejnojmenné opery Claudia Monteverdiho se stal hlavním východiskem autorského hudebně-divadelního projektu, který se snaží přenést slovo básníka do prostoru prostřednictvím hlasu, těla, hudby a světla. Tato poetická forma je divadlem kontemplace nad tématem emigrace, ztrátou matky i vlastní identity a je zároveň obrazem odpoutání se od uměle vytvořených hranic v tomto světě, vnitřních i vnějších. Inscenační projekt Lamenti překračuje hranice divadelního prostoru, jeho nedílnou součástí je průnik do výstavního prostoru prostřednictvím instalace - fotografie, filmové projekce a grafiky. Jiří Heřman (1975) patří k největším talentům hudební režie v Čechách. Studoval operní zpěv na konzervatoři v Plzni. V roce 2003 absolvoval obor operní režie na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. V témže roce se stal posluchačem doktorandského studia na katedře scénografie DAMU. V roce 2002 byl nominován na cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku a v roce 2004 získal cenu Divadelních novin a Sazky v oblasti hudebního divadla za režii Wagnerovy opery Bludný Holanďan.
|
|
Cie 13 / Rosa Mei (Belgie) Radio Isotope Radioaktivní izotop je nestálý atom, který vyzařuje paprsky alfa, beta a gama. Funkce této emitující částice inspirovala tvůrce Rosa Mei/Cie 13 k site specific projektu ve staré antwerpské továrně na výtahy. V Praze rozvinou nekonečný proud své energie, excentrický pohyb, explozivní rapovou rytmiku a virtuózní techniku beat boxu v rozlehlých prostorech hokejového stadionu. Bude to hip hopová událost roku! Soubor Cie 13/Rosa Mei působí už více než deset let a prezentuje svoje originální pohybové projekty po celém světě. Vystupovali v antwerpském obýváku, na chodnících Edinburgu, ale i v Národním divadle v Guatelmale. Proslavili se uměleckou a technickou virtuozitou. Vedoucí souboru tanečnice, choreografka Rosa Mei se už více než dvacet let věnuje bojovým umění, je autorkou pěti celovečerních představení, třiceti kratších prací a tří tanečních filmů. Je spoluzakladatelkou Wutang institutu bojových umění v Belgii, držitelkou MFA v tanci, kterou obdržela na universitě v Michiganu, dále získala několik zlatých a stříbrných medailí na soutěží v bojových uměních v USA , Guatemale a Velké Britanii. Rosa Mei je zároveň vedoucí redakce The Dance Insudeer, kritického časopisu o tanci a pohybu.
Délka představení: 60 minut |
 |
Percussion Ensemble Stuttgart (Německo) Percussion Ensemble Stuttgart citlivě rozehrává kreativní hru s nekonečnými možnostmi zvuku a rytmu. Toto těleso založil Klaus Tresselt v roce 1982 a jeho repertoár tvoří současné skladby a transkripce hudby různých epoch. Ensemble usiluje o rozšíření svého záběru o další oblasti jako je literatura, divadlo, výtvarná umění, stejně jako o interakci s hudbou mimoevropských kultur. Tvorba Ensemble inspirovala řadu světových skladatelů, a ti se rozhodli pro něj skládat. Členové souboru jsou vyhledávanými sólisty, držiteli řady prestižních ocenění. Stuttgartští percusionisté mají za sebou několik světových turné a vystoupení v mnoha televizních i rozhlasových pořadech. |
 |
Afro Break (Česká republika) Skupina Afro Break vznikla v létě 2004 z účastníků Workshopu africké hudby Tomáše Ondruška a bývalých členů kdysi proslulé skupiny Rasin Akirfa (jedna z prvních skupin Africké hudby v Čechách). Tři perkusionisté a 20 obřích bubnů (Doundouny, Djembe, Logdrums, Dřeva, Kovy...) s hudbou, která vás roztančí, ale zároveň vyhodí z rytmu |
 |
Sylvio Dufrayer (Brazílie) O momento antes da acao (Moment Before Action) Pohyb těla prozradí o člověku i co zapomněl,
nebo by rád skryl. Uděláte pohyb a připomenete si dávné
děje, krajiny a tváře. Tělo má svoji paměť a dokáže o své
minulosti vyprávět. Vzpomínky těla jsou odlišné od těch,
které jsou uloženy v paměti našeho vědomí. Sugestivní, spontánní
a přitom koncentrované a důmyslně konstruované sólo v podání
vynikající Alessandry Lofiedo
dokazuje, že tělo je duchovní věc, že je samo myslí, a umí
svou zkušenost sdělit vlastním, všem srozumitelným jazykem.
Délka představení: 60 minut |
 |
The Art Out Platform & Adriatik uvádí (Česká republika) Dr. Shreck Klinik - Das Bluting Kabinett Finální premiéra
Naivní scénář, ubohá režie, tristní herecké výkony, otřesná orchestra, frigidní balet, ohavná scénografie, zpustlá garderóba a mizerná pointa. Zkrátka nevšední představení inspirované krvavými romány a klasickými filmovými horory utkané ze stejné dávky hrůzy i humoru. Expresivně nalíčení herci-tanečníci se zpřítomňují z černobílého světa němých hororových filmů, propadají se do hrobů, tančí s mrtvolami, svit petrolejek vykresluje jejich protáhlé stíny po strašidelné dvoupatrové scéně. S nadhledem a děsuplnou hudbou vtahují diváky do děje nabytého jednoduchými schématy a horrorovými klišé. Vzdávají hold nesmrtelným hereckým velikánům, jakým byl Max Schreck nebo hollywoodské stars Béla Lugoshi, Boris Karloff a další.
Jan Beneš - Mc Gadie - choreograf, světelný designér, tanečník. V roce 1998 absolvoval konzervatoř Duncan Centrum v Praze, poté získal Professional Diploma in Dance Studies na londýnském Laban Centre. Od roku 1998 do roku 2004 spolupracoval s tanečním souborem Déja Donné jako tanečník a světelný designér (choregrafie Lenka Flory, Simone Sandroni). V tomto souboru se podílel na světově úspěšných představeních "Aria spinta", "In bella copia" a "There where we were". Od roku 1996 se věnuje světelnému designu. Podílel se tak na vzniku mnoha tuzemských i zahraničních projektů (Petr Tyc, Sumako Koseki a mnozí další). Je vůdčí osobností projektů pod značkou ADRIATIK UVÁDÍ.
Délka představení: 60 minut |
|
Veronika Švábová (Česká republika) Noise Pomocí zvukových snímačů a optických čidel je tanečnice spojena přímo s prostorem. Zvuk a světlo vytvářejí živé proměnlivé prostředí, "přírodu", se kterou musí tanečnice koexistovat. Pohyb vyvolává zvukové a světelné změny, a tak vzniká hra tří na sobě závislých prvků : tanec zvuků a světel. Tanečnice si tak sama vytváří podmínky existence v prostředí spleti drátů a mrkajících diod. Postkatastrofická pohlednice z výletu do neznámé země.
Veronika Švábová (1974). Po maturitě na gymnáziu nastoupila na taneční konzervatoř Duncan Centre, kde absolvovala v roce 1997 (v rámci studia strávila jeden semestr na taneční katedře New York University v USA). V roce 2004 dokončila studium na HAMU v Praze, obor taneční věda. V roce 2001 vytvořila sólovou choreografii Obsessión, (uvedeno Alfréd ve dvoře, v Duncan Centre, v divadle Ponec na České taneční platformě). Roku 2002 vytvořila spolu s B. Látalovou představení o dvou ženách, které si zbyly s názvem Od začátku do konce. Od roku 2000 se plaví na divadelní lodi bratří Formanů s představením Nachové plachty. V roce 2003 vytvořila choreografii do opery Kráska a Zvíře Philipa Glasse, která byla inscenována Divadlem bratří Formanů v Národním divadle v Praze. Další prací pro Národní divadlo byla choreografie do Requiem Giuseppe Verdiho (březen 2004), v září pak spolupráce na opeře Adriana Lecouvreur Francesca Ciley, obě opery v režii Jiřího Nekvasila. V roce 2004 hostovala v několika improvizačních představeních skupiny KREPSKO. V únoru 2005 měla premiéru choreografie pro skupinu Nanohach s názvem Naměkko. Letos spolupracovala s Divadlem bratří Formanů na představení Klabzubova jedenáctka, která měla premiéru v dubnu 2005 v pražském divadle Minor.
Tomáš Procházka (1973) - 1996 - absolvent DAMU (obor alternativní herectví a loutkoherectví). 1999 - spolupráce s Tanztheater Derevo (zvuk a technika); 2000 - festival 4 dny v pohybu - performance, zvuk, technika; 2000 - 2003 - spolupráce se skupinou Stage Code (performance, zvuk, technika); 2000 - 2005 - Divadlo bratří Formanů (technika, herec v představení. 2004 - spolupráce s Pierrem Nadaud, Kristýnou Celbovou, v roce 2005 s Janou Hudečkovou, Terezou Ondrovou a Veronikou Knytlovou (hudba, zvuk). 1999 - 2005 - hudební skupina B4 (vlastní projekt improvizované hudby). Od roku 1999 je stálým členem souboru Buchty a Loutky (hudba pro představení Gilgameš, Pomsta, Pes Baskervilleský).
Délka představení: 30 minut |
Foto: Bohouš Pospíšil |
Iris Reyes (Venezuela - Holandsko) SOY YO OTRA VEZ (I'm still with you) Nehybné nahé ženské tělo zavěšené v prostoru... měkký obratný pád a je na zemi! Iris Reyes si libuje v extrémech. Akrobacií, gymnastickými vazbami a expresivitou pohybu navozuje nejistotu a paniku. Odkud se berou emoce? Jak funguje naše podvědomí? Iris Reyes nás vezme na krátkou, ale závratnou cestu podzemím svého vnitřního světa.
Iris Reyes (1966) vystudovala baletní školu v Caracasu a hned po jejím dokončení nastoupila do souboru tamního Národního divadla, kde tančila balanchinovský repertoár, dále v choreografiích Alberta Mendéze, Vincenta Nebrady a dalších. Na jaře 1990 přesídlila do Amsterodamu, kde tančila v choreografiích Teda Brandsena, Nanine Linning a Conny Janssen. V roce 1993 se stala členkou Conny Janssen Danst. Toto angažmá na dva roky přerušila kvůli stipendiu na Limón Dance Institute v New Yorku. V roce 1998 se vrátila do souboru Conny Janssen a stala se jednou z opor souboru. V roce 2002 uvedla svoji první samostatnou práci - třináctiminutové sólo Soy Yo Otra Vez (I'm still with you), s nímž vystoupila na řadě prestižních festivalů. Iris získala v Maastrichtu Silver Dance Award, která je v Holandsku udělována nejlepším tanečníkům roku. V loňském roce vytvořila dvě nové choreografie Olga's True Soul for pro Centrum současného umění v Jekatěrinburgu a choreografii The Drive pro Danswerkplaats v Amsterdamu.
Délka představení: 12 minut |
 |
Kristýna Lhotáková (Česká republika) Já jsem tady, Vy jste doma Nová práce zkoumá stav "být sám" a hledá vnitřní protiklady subjektivity. Představení se snaží odpovědět na otázku, jak odlišně dokáže jednotlivec myslet, cítit, vnímat, vidět a slyšet, jak závislý či nezávislý může být na vnějších vlivech a kam až sahají hranice lidského vnímání. Vše má dvě strany: jde o příznak schizofrenie nebo jde jednoduše o základní lidské dilema?
Kristýna Lhotáková (1977) - po roce studia na střední umělecké škole Václava Hollara studovala tanec na konzervatoři Duncan Centre v Praze a na Folkwang Hochschule v Essenu. V letech 1993 - 96 tančila v souboru Lenky Flory. Od roku 1995 se věnuje vlastní choreografické a taneční tvorbě.
Ladislav Soukup (1968) - studoval historii umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Učil dějiny umění na konzervatoři Duncan Centre. Hrál v několika pražských kapelách na kontrabas, kytaru a bicí. V dnešní době se věnuje především současnému tanci a performance.
Lhotáková a Soukup založili hudební kapelu Kopir Rozsywal Bestar, natočili stejnojmené CD a vytvořili společná představení Venuše s Rubikovou kostkou (1999), Trans It! (2000), Deky (2001), Labuť (2002), Otázka pro příští rok (2002) a Osoby a obsazení (2004). Se švýcarskou choreografkou Annou Huber vytvořila Kristýna představení Die Anderen und die Gleichen, Two Too a Two Once.
Délka představení: 30 minut |
 |
Jo Strømgren Kompani (Norsko) The Hospital Světová předpremiéra Tři zdravotní sestry někde na zapadlé klinice, zapomenuty nemocnými i zdravými. Nemají pacienty, není komu pomáhat. Nastalé prázdnotě se rozhodnou čelit. Budou dělat to, co umějí nejlépe - mírnit utrpení. Kdo však dobrovolně podstoupí bolest, aby o něj mohly pečovat? Náhražky, které čím dál častěji zastupují v našich životech reálné zážitky, jsou jedním z mnoha témat a paradoxů nové inscenace slavného norského souboru. Obdivuhodný fyzický styl performerů doplňuje originální verbální technika - umělý, nesrozumitelný jazyk, sdělující emocionální obsahy.
Jo Strømgren debutoval v roce 1994 po absolvování Norské národní baletní školy. Tři roky nato působil jako tanečník a choreograf v Carte Blanche Dance. Poté pracoval s celou řadou prestižních souborů jako Národní norský balet, Cloud Gate Ensemble, Wiener Statsopernballett, Helsinky Dance Company, Island Dance Company. V současnosti se kromě tvorby pro svůj soubor věnuje režii činoher v divadlech po celém Norsku. Jo Strømgren Kompani vznikla v roce 1998 v Bergenu a s dosavadním repertoárem 10 inscenací projela 80 zemí světa. Soubor se proslavil mimořádným pohybovým stylem, výraznou divadelní imaginací a vzácným spojením experimentu a srozumitelnosti, což ocenili diváci i kritika na celém světě.
Délka představení: 60 minut |
  |
Buchty a loutky (Česká republika) SEDUM STATEČNÝCH Adios amigos. Adios amores. Hasta
la vista. Hasta Manana. Předpremiéra Umíme jen střílet z pistole. Ta bouchačka je tvý všechno. Díky ní si potykáš s každým barmanem a karbaníkem. Domov nemáš, ženu nemáš. Vyhlídky jsou nulový. Nikde ale nejsi vázanej. Nikde. Nikomu neustupuješ. Nikdy. Nepolykáš urážky. Nikdy. Nikdo na tobě nezávisí. Nepřátele nemáš. Aspoň ne naživu.
Buchty a loutky - nezávislé alternativní loutkové divadlo, které hraje pro děti i dospělé, se zformovalo v roce 1991 z absolventů loutkové katedry DAMU. Od té doby uvedlo 18 představení pro děti a 16 pro dospělé diváky. Vytvořili řadu projektů mimo divadlo, natočili několik filmů. Jejich unikátní divadelní poetika kombinuje staré loutky, rezavé železo a nejnovější technologie. Fantazie, absurdní humor a živá hudba jsou kreativní elementy jejich osobité tvorby, která proslavila soubor doma i v zahraničí.
Délka představení: 70 minut |
 |
Myriam Gourfink (Francie) Marine Jedna z nejoriginálnějších francouzských choreografek Myriam Gourfink jde ve své tvorbě cestou exaktního výzkumu. Její choreografické postupy jsou založeny na sledování dechu, tepu srdce, fyzického a emocionálního napětí. Spolu s tanečnicí Cindy van Ackert pracují s minimální pohybovou změnou - mikropohyby a extrémní koncentrací. Jsou v ostrém rozporu s běžnou představou tanečního pohybu. Tvorba Myriam Gourfink vychází z jógy, ale esteticky se radikálně váže k současnému tanci. Vizualizuje vnitřní prostor, intenzivně vnímá všechny části těla a hluboce tematizuje přítomnost. V roce 2001 získala tato choreografie hlavní cenu na tanečním festivalu v Laussane.
Myriam Gourfink (1968) absolvovala studium hudby a tance na konzervatoři v Angers. Jako osmnáctiletá odešla do USA, kde studovala step, který pak učila v Paříži. Poté začala spolupracovat se současnými francouzskými choreografy - např. Odile Duboc (Trois Bolers) či Sylvian Prunenec. V polovině 90. let začala intenzivně praktikovat jógu a meditaci a tyto principy aplikovala ve vlastní choreografické tvorbě.
Podpořili:
Délka představení: 30 minut |
 |
MAPA (Kolumbie) Testigo de las ruinas (Witness to the ruins) Skupinu kolumbijských umělců MAPA - umělecká laboratoř zaujal osud demolované chudinské čtvrti na okraji Bogoty. El Cartucho patřilo vždy k nejchudším částem města, kde lidé žili po celá desetiletí uprostřed skladišť, zastaváren, malých hotýlků, pouličních stánků. Byla to čtvrt dělníků, ale také drogových dealerů a kriminálníků. V roce 2000 se rozhodli investoři tuto oblast zdemolovat a na jejích základech vybudovat moderní městský park.
Umělci z MAPA spolu s několika obyvateli této čtvrti, začali v ruinách čtvrti pracovat na multidisciplinárním projektu, který se opírá o mýtus o Prométheovi a Heraklovi. Vzpomínky obyvatel El Cartucha oživují místní legendy i skutečné události a vyjevují se i osobní sny a fikce. El Cartucho je rekonstruované z fragmentů osobní i kolektivní paměti a tento materiál je prezentován jako videoinstalace. První téma bývalých obyvatel je konfrontováno se žhavou současností v nově otevřeném parku. Pro obyčejné lidi, kteří jím denně procházejí je to všední prostor bez historie a zvláštního půvabu.
Délka představení: 60 minut |
|
Erna Omarsdottir & Johann Johannsson (Island) IBM 1401 - a user's manual Taneční duet, který medituje nad vztahem člověka a přístroje. Choreografie je založena na takřka pohádkovém příběhu oživlé hračky - prvního počítače - IBM 1401, který se na Islandu objevil v roce 1964. Islandským programátorům se podařilo vyloudit z něj jednoduché melodie - vlastně jej naučili zpívat. Když se objevil nový model, a učinil svého předchůdce zastaralým, vystrojili operátoři IBM 1401 malý pohřeb. Schopností učit se projevil jistou lidskost. Choreografie propojuje tanec, scénografii a hudbu - ta je založena na smyčce starého islandského hymnu, který byl na počítač nahrán. Reflektuje téma techno-nostalgie, paralel mezi, tělem a strojem, lidskou a umělou inteligencí, technologickým vývojem a evolucí. Rozvíjí mechanický i přirozený pohyb, dává je do kontrastu i souvislostí.
Erna Omarsdottir (1972) se narodila v Rejkjavíku, vystudovala tamní baletní školu, poté pokračovala na Rotterdamse dans-akademie, později na prestižní bruselské taneční škole P.A.R.T.S . V roce 1996 zformovala v Rejkjavíku svoji vlastní skupinu Ekka. Dosud spolupracovala např. s režisérem Robertem Wilsonem, Tomem Plischkem a na tanečních filmech Thierry de Meye a Anne Teresy de Keersameker. Významná byla její interpretační spolupráce s Janem Faberem.
Johann Johannsson patří k nejaktivnějším členům nové islandské hudební scény. Je spoluzakladatelem Kitchen Motors, umělecké organizace, produkující hudební nahrávky, koncerty, výstavy, komorní opery, představení, filmy i publikace a vedena ideály experimentu, hledá nové umělecké formy. Johann koncertuje se svou kapelou Apparat Organ Quartet i s vlastním sólovým programem po Evropě i Americe, a také produkuje i skládá hudbu jiným umělcům a skupinám. Příznivý kritický ohlas mělo jeho první sólové album Englaborn, realizované v roce 2002. Práce na IBM 1401, a user's manual je prvním Johannovým tanečním projektem.
Délka představení: 40 minut |
  |
Dani Lima (Brazílie) Please, choose Premiéra
Dani Lima se narodila v Rio de Janeiro, studovala současný tanec, akrobacii, kontaktní improvizaci a další tělesné a pohybové techniky. Dani Lima je spoluzakladatelkou známé brazilské cirkusové skupiny Intrépida Trupe, v níž dvanáct let působila. V roce 1997 založila vlastní skupinu a hned její první celovečerní představení Piti (1998) bylo zařazeno mezi deset nejlepších tanečních představení roku. Zabývá se uměleckým výzkumem prostředků tělesného výrazu. Prostřednictvím hybridní zkušenosti, kterou jí tanec poskytuje, zkoumá identitu, paměť, vnímání, povahu autorství, a to všechno kontaminuje další aspekty. Od roku 2001 vyučuje současný tanec a improvizaci na UniverCity/Rio de Janeiro.
Představení vzniklo za podpory rezidenčního
programu
|
  |
 |
|
