ARCHIV 2004

2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001 | 2000 | 1999 | 1998 |
1997 | 1996

4 + 4 dny v pohybu

9. ročník
mezinárodního divadelního festivalu

21. - 28. května 2004

Praha 7 - Stromovka - STAN u Šlechtovy restaurace

& divadlo Alfred ve dvoře - scéna pro nové divadlo

^

CLUB GUY & RONI (Holandsko)

The Language of walls

Představení izraelských choreografů Roniho Havera & Guye Weizmana, které je výsledkem dlouhodobého výzkumu ženské exprese, má atmosféru pouličních exhibic a šarvátek dívčího gangu. Šest tanečnic ve strhujícím rytmu živých bicích přeloží téma viruozity, svobody, sesterství do současného tanečního jazyka.

Choreografie byla na loňském TANZtheater INTERNATIONAL v Hannoveru kritikou označena za vrchol festivalového programu.
Roni Haver a Guy Weizman pocházejí z Izraele, ale žijí a pracují v Holandsku. Jejich tvorbu ovlivnila spolupráce s proslulými soubory jako např. Bat Sheva Ensemble, Ultima Vez či Galili Dance Company, v nichž působili jako tanečníci. Dále rozvíjejí styl fyzického, expresivního a divokého tance, který je pro výše jmenovaná tělesa charakteristický. Od roku 1992 se věnují vlastní choreografické tvorbě, a to pro různé evropské soubory a v posledním období se soustřeďují především na práci své skupiny Club Guy&Roni, která funguje v produkci Grand Theater Groningen.

"Ženská bouře jako velké finále: Strhující, dramatické, klidné, entuziastické a provokující. Spoutaná ženská dynamika, svobodná a přesto uvnitř hranic, plná energie. V dokonale provedeném tanci je kompaktně zachycen okouzlující a opojný pocit života."
Neue Presse

Produkce: Grand-Theatre Groningen, www.grand-theatre.nl

Podpořili: the Fonds voor Amateurkunst en Podium kunst, Gemeente en Provincie Groningen

^

CRISTINA MALDONADO
(Mexiko/Česká republika)

"Fact"

Jedná se o dlouhodobý projekt, který vychází z estetiky a filozofie malíře Francise Bacona, projekt, v němž je dovoleno "neznámému, aby bylo aktivní silou díla". Bezprostřední setkání lidí, kultur a myšlenek má přímé následky.

Fact tvoří dvě samostatné choreografie - Fact a Tajemství Of The Bull's Eye. První z nich staví na scénografickém konceptu a druhý na světelném. Obě spojuje tajemství a respekt k tomu, co může člověk znamenat. Projekt je zamýšlen jako triptych a jeho třetí část vznikne v Mexiku během léta 2004 a bude inspirováno instalačním uměním. Celá trilogie pak bude na podzim prezentována v Evropě.
Fakt - je tvůrčím setkáním Cristiny Maldonado a scénografky Kristýny Taubelové. Společně rozvíjejí principy tvorby Francise Bacona: realitu, náhodu a intuici.

Tajemství of the Bulls Eye - je setkáním tanečnice Cristiny Maldonado se světelným designérem Janem Benešem, kteří se společně zaměřili na nelidské faktory, které z nás dělají lidi.

Cristina Maldonado je mladá mexická choreografka, která v současnosti žije v Praze a spolupracuje s českými umělci. Od roku 1994 se zabývá tancem profesionálně a od roku 2000 tvoří vlastní projekty, které v nichž rozvíjí vztahy mezi tancem, scénografií a publikem.

Kristýna Taubelová (1977) absolvovala Akademii uměleckého designu v Praze a pokračovala ve studiu na této škole v rozšířeném programu zaměřeném na dřevořezbu a restauraci nábytku. V letech 1992- 2002 studovala scénografii na katedře Alternativního divadla DAMU, v letech 2000-01 navštěvovala sochařské studio Doc. Jindřicha Zeithammela. Je nezávislou scénografkou a zabývá se experimentálním divadlem.

Jan Beneš - McGadi (1974) absolvoval konzervatoř Duncan Centre a jednoletý kurs Professional Diploma in Dance Studies v Laban Centre v Londýně. V letech 1996 - 03 spolupracoval jako technický ředitel a tanečník se skupinou Dejá Donné. Je autorem taneční choreografie K bydlení nevhodné (1998) a jako světelný designer se podílel na projektech českých i zahraničních choreografů (S.Koseki, P. Nadaud, S. Sandroni, P. Tyc, P. Hauerová a další.)

Produkce: Čtyri dny
Koprodukce: Universální prostor NOD
Ve spolupráci: Divadlo Ponec
Podpořili: Ministerstvo kultury ČR, ,
Foreign Affairs Secretariat

^

EDUARD GABIA (Rumunsko)

"Bonus"

Na několik dnů zavřel Eduard oči. Zakusil slepotu, aby objevil identitu nového prostoru. Představení Bonus je výsledkem reflexivní snahy porozumět neurčitým hranicím různých stavů mysli, rozdílům mezi pocitem a obrazem, vnitřní zkušeností a vizuální informací.
Eduard Gabia (1979) je absolventem Choreografické školy Florie Capsali a taneční katedry Divadelní a filmové akademie v Bukurešti. V roce 1998 získal grant od T-Junction and Project DCM, aby mohl studovat ve Vídni s americkým choreografem Wally Cardonem. V letech 1997 - 2000 spolupracoval jako tanečník s řadou evropských choreografů včetně Charlese Linehana a Karin Ponties. Od podzimu 2001 je Gabia rezidentním choreografem Projektu DCM Foundation. Svoje choreografie jako např. 5 minutes of my life (1999), The Old Man from the Border (2000) prezentoval na významných evropských festivalech.

^

COMPAGNIE DRIFT (Švýcarsko)

"Sound Machine" (divadelní koncert)

Jak zaječí moucha, když narazí do rozpálené žárovky? Co říká pan Ryba paní Rybě, když jí žádá o ploutev? Co šeptá růže, když vychází slunce? Co bychom mohli uslyšet v zahradě uprostřed noci, kdybychom měli mnohem citlivější uši?

Tyto neznámé zvuky zachytila skupina Drift pomocí speciální techniky a převedla do slyšitelných vlnových délek. Výsledkem je multimediální show někde mezi koncertem, tanečním divadlem a vědeckým sympoziem, poeticky zastřešená surrealismem, dadaismem a jejich vlastní fantazií.

DRIFT - V roce 1987 vzniklo duo Jaccard/Schelling, v roce 1992 se rozrostlo na trio Jaccard/Schelling/Bertinelli a od roku 1998 jsou tito Švýcaři známí jako Cie Drift. Jejich typickou vlastností je objevovat subtilní a absurdní humor v každodenním životě a zcela přirozeně jej transformovat do snových divadelních obrazů. Jejich tanec je sofistikovanou kombinací fyzických erupcí, triviální každodenní gestikulace a klaunérie. Pomocí velmi jednoduchých prostředků dokáží vytvářet vizuálně účinné scénické obrazy, plné hravosti a fantazie. Jejich tvorba, která osciluje mezi krutostí a něhou řadí Companie Drift k nejpozoruhodnějším souborům švýcarské taneční scény.

"...důmyslná rozpustilost v brilantní práci mezinárodně uznávaného curyšského tria Companie Drift. Skupina používá tanec, hudbu, mluvené slovo a multi-media, aby publikum pohledem Ernie Kovacse upozornila na naší obsesi VŠECHNO analyzovat, zatímco maskujeme nezmapovaná teritoria našich vlastních neuróz. Večer tance a divadelního umění, který si zapamatujete navěky."
San Diego Live, San Diego, USA

Podpořili: PRO HELVETIA

^

COMPAGNIE OLIVIER BODIN (Francie)

"When"

Multimediální představení Oliviera Bodina se zabývá řečí těla a jeho energií a je založeno na společné tvorbě tanečníků, hudebníků a video umělců. Vychází z předpokladu, že lidská bytost si je vědoma své jedinečné identity, své přítomné existence a konání a že lidské tělo má fyzickou, organickou a spirituální podstatu. Proto každý jeho projev provokuje řadu závažných otázek: Kdy tělo tančí? A co to znamená? Kde je začátek a kde konce akce? Je současný pohyb spojen s minulým nebo budoucím? Vnímáme čas stejně?

Olivier Bodin v roce 1988 absolvoval Centre National de Danse Contemporaine v Angers a tam i založil svůj soubor, pro nějž vytvořil 19 choreografií včetně duetu La petite piece (1993), pouliční performance Les Baltikans (1997), "elektrického" sóla 299 (1998), tria o čase From time to time (2002) a When (2003). Bodina silně přitahuje inscenování v nedivadelních prostorech a často využívá inspirativní prostředí k novému dialogu se svými tanečníky a publikem. Pořádá veřejné zkoušky, setkání a workshopy, na nichž odkrývá svou taneční filozofii tělesné řeči a radosti z pohybu.

Alchymie Oliviera Bodina úspěšně bourá bariéry, které obvykle narůstají mezi publikem a umělci, hledištěm a jevištěm.
Philippe Rubion, Courrier de l'Ouest

Koprodukce: Carré, Scene nationale de Chateau-Gontier, Espace culturel Onyx de St Herblain, Agence de Développement Culturel de la vIlle de St Herblain, Ville de St Herblain

Podpořili: Centre Jean Vilar a Angers, Théatre de l'Hotel de Ville de St Barthélemy d'Anjou, Ville de Segré, Pays Haut-Anjou Segréen, Théatre de Saumur, Théatre de Thouars, Le CNDC d'Angers, M.J.C d'Avrillé, Centre National de la Danse a Pantin

^

TORNÁDO LUE
(Slovensko/Česká republika)

koncert

Nahrávku na čtyřstopém magnetofonu vydalo jako jejich debut dnes už neexistující nakladatelství Zoon Records v roce 1993. Krátce na to se skupina stala spolu s Bez ladu a skladu jednou z nejrespektovanějších slovenských alternativních skupin v Čechách. Svoji roli určitě sehrálo neobvyklé užívání češtiny - texty Bohumila Hrabala, Sylvie Plathové v překladu Jana Zábrany.
Kapely se ujala agilní agentura Rachot a začali vystupovat i v zahraničí. V roce 1996 se skupina na čas rozpadla, ale v mezičase vyšlo album "Vlky" a dokonce i jeho reedice, na niž mělo patrně vliv uvedení některých písniček ve filmu Divoké včely.
Dnes skupina vystupuje v trochu pozměněné sestavě:
Jana Thótová - zpěv, Pavol Murín - kytara, Jozef Čech - klarinet, tenor saxofon, klávesy, Juraj Hladný - bicí, Dodo Tarkay - baskytara.

^

KREPSKO (Česká republika)

"Ada&Pter"

Nečekané setkání dvou zdánlivě neslučitelných principů - nutnosti a nemožnosti se přizpůsobit.

Představení se soustředí na jedno vyhrazené společné místo, kde si některé postavy vydobyly svá teritoria, svoje vlastní místa, svůj "klid". Ada&Pter může být příběhem kohokoliv, kdo se rozhodne vydat do jiného prostředí, nebo se omylem dostane na cestu jinam. Je to příběh emigranta, který mění místo pro život, maskujícího se vetřelce, obchodníka, potápěče, misionáře, vyžírky, diplomata, trosečníka, kosmonauta, nebo lyžaře. Každý z nás se musí trochu adaptovat. Je to základní předpoklad přežití. Někdy se to někomu nepovede...

Krepsko bylo založeno v roce 2001 a od svého vzniku účinkovalo v divadle Alfred ve dvoře, v experimentálním prostoru Roxy, opakovaně na festivalech Čtyři + čtyři dny v pohybu, Česká taneční platforma, na festivalu Divadelní flora - Olomouc a festivalu Mimorial - Kolín. Dále prezentovali svoji tvorbu v USA, v Maďarsku, v Chorvatsku, v Německu a Kanadě.

Specifika tvorby divadla Krepsko tkví v metodě čisté skupinové improvizace, která ústí v ojedinělý výrazový jazyk a originální performační struktury, jež pak uplatňují při tvorbě neimprovizovaných projektů.

"Simultánní kompozice se smyslem pro křehkou vzájemnou balanci skupin a jednotlivců, skvělý timing a smysl pro rytmus, antiromantická image, civilizační tiky, absurdita, nakažení filmovou poetikou..., ...aktéři přicházejí a odcházejí, mají společný cit pro kompozici v prostoru, neustále nastoluji v prostoru křehkou balanc dvojic, trojic, skupin, osamělých postav."

Nina Vangeli v Taneční zóně o Krepsku

^

VERONIKA ŠVÁBOVÁ (Česká republika)

"Mama Luna"

Její den opět začíná úkolem. Ten musí splnit. Pak se před ní objeví další nové cíle, řada dalších úkolů. Řešení vede přes nejrůznější složité rituály a ovládnutí extrémních disciplín. Potřebuje odvahu a sílu. Je přece potřeba udělat tolik věcí!

V některých životních situacích se prožití obyčejného dne změní v bojovou hru, kdy potřebujeme najít odvahu i k nejbanálnějším činnostem - obléci se, najíst se, vyjít z domu, mluvit s lidmi. Někdy je prostě třeba překonat strach žít. Stačí už jen vstát a začít.

Veronika Švábová (1974) absolvovala taneční konzervatoř Duncan Centre a jeden semestr na taneční katedře New York University v USA. V současné době dokončuje studium na HAMU v Praze, obor taneční věda. Jako tanečnice spolupracovala se S. Sandronim, J. Benešem, B. Látalovou, Divadlem na Voru a divadlem Krepsko. V roce 2001 vytvořila sólovou choreografii Obsessión, (uvedeno v divadle Alfred ve dvoře, v Duncan Centre, v divadle Ponec na České taneční platformě). Od roku 2000 se plaví na divadelní lodi bratří Formanů s představením Nachové plachty. V roce 2003 vytvořila choreografii do opery Kráska a zvíře Philipa Glasse, která byla inscenována Divadlem bratří Formanů v Národním divadle v Praze. Další prací pro Národní divadlo byla choreografie pro Requiem Giuseppe Verdiho (březen 2004).

^

DIVADLO ANTENA (Česká republika)

"Zahrada"

"Věříme v obrazy, které mají pobavit a zůstat pod povrchem k pozdějšímu hlubšímu zamyšlení"

Divadelní instalace s prvky nonverbálního divadla, vizuálního umění a multimédií. Dva herci, zavěšení v prostoru nad jevištěm vyprávějí prostřednictvím svých těl o dnešním světě, vzájemném odcizení lidí a ztrátě hodnot. Neporozumění novým technologiím vytváří na jedné straně nejistotu a obavy, na druhé straně fascinaci neznámou dokonalostí. Tyto obavy a fascinace vedou k zapomnění primárních potřeb a hodnot, posunují prostředky technologie až k horizontu absolutních hodnot, tedy k archetypu Boha. Vystoupení využívá video projekce a projekce diapozitivů, scénické obrazy a zvukové improvizace doplněné vektroskopickým obrazem.

Divadlo Antena založili český mim, choreograf a tanečník Petr Krušelnický a dánská herečka a návrhářka kostýmů Helene Kvint v roce 2001. Zaměřují se především na nonverbální a experimentální multimediální projekty, pracující se třemi základními prvky - obrazem, zvukem a tělem. Tvoří divadelní představení a performance, divadelní instalace, site-specific projekty, umělecké happeningy. Spolupracuje na choreografiích v českých i evropských divadlech, spolupracuje se zahraničními umělci a soubory (Min Tanaka, Derevo, Antagon Theatre, Grotest Maru, Mezzo, aj.).

Podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Danish Actor Association,
Motus o.s.

^

TWO FISH (Německo)

"Triplicate" - Christiane Müller goes on research

Členové berlínské formace Two Fish jsou mladí umělci, jejichž přístup k tvorbě charakterizují velmi osobní otázky: Kdo mě pronásleduje a co to se mnou dělá? Jak to ovlivňuje můj názor na vztahy a jiné lidi? Jaký konflikt vznikne když někdo změní můj rytmus nebo konstrukci mého vnímání? Jaký druh zbraní mám použít, abych se tomu ubránil? A kdo mi je dá?

Zabývají se sami sebou a přinášejí na jeviště dokumentární materiál vlastních zkušeností, vztahů, konverzace, tance, oblíbené hudby, her a velkých tajemství.

Skupinu Two Fish založila tanečnice a choreografka Angela Schubotová a herec Martin Clausen v roce 2000 na základě spolupráce na stejnojmenném duetu. Společně vytvořili několik dalších představení a jsou rezidentními umělci uměleckého centra Podewil v Berlíně. Diváky i kritiku zaujali bytovou a jevištní verzí triptychu o "Christiane Müller", v němž se zabývají s neodolatelnou autenticitou vlastními zkušenostmi a prožitky. První část se odehrála ve skutečném bytě na berlínské adrese "Gabriel-Max-Str. 2, 1 OG, vlevo" a druhá Christiane Müller goes on research na prázdné scéně a nyní vzniká třetí pokračování "Christiane Müller move", která bude mít opět bytovou a jevištní podobu. Soubor patří k objevům současné berlínské umělecké scény.

"Mluví sami o sobě - jejich minulost, starosti, zájmy - tancují, postupně se sbližují, jejich rozdílnosti spojené společným poutem každodenního života. Mohou být jako my, my můžeme být oni. Je to okouzlující kousek zahraný se šarmem a přirozeností."

Independent, 2003

Produkce: TANZTAGE BERLIN
Podpořili: Theater am Halleschen Ufer, Tanzfabrik Berlin

^

FRANKFURTE KUCHE (Německo)

inexhaustible (RW)

Představení navazuje na sólo Thomase Plischkeho l'homme A SORTIR AVEC son corps z roku 1998. Obecným tématem obou prací je "subverzivita těla", přesněji - obecné mentální abnormality, obsese a perverze. Tvůrci se inspirovali texty divadelního vizionáře Antonina Artauda, dále tvorbou Thomase Harrise a v neposlední řadě i filmem Ridleyho Scotta Hannibal. Autoři - Plischke a Deufertová - odhalili osobní vazby mezi spisovatelem Harrisem, autorem Mlčení jehňátek, Hanibala a Červeného draka a permanentním pacientem psychiatrických klinik Artaudem.

Dr. Kattrin Deufert (1973) je performerka a teoretička. Studovala divadlo film a média na školách ve Frankfurtu, Londýně a Bruselu. Napsala habilitační práci o divadelní tvorbě Johna Cage. V 90. letech se podílela na představeních podle Cageových partitur coby členka skupiny Breakthrough. Pracovala na různých hudebně-dramatických projektech s Heinerem Goebbelsem, Reinhildou Hoffmannovou a Manfredem H. Wennigerem. Pracovala rovněž jako programová asistentka hesenského rozhlasu a byla zaměstnaná i v Goethe Institutu v Bruselu. Píše o tanci a multimédiích, je spoluzakladatelkou "Diskursivní polikliniky" v Berlíně.

Thomas Plischke (1971) absolvoval P.A.R.T.S. v Bruselu v roce 1998 a od té doby pracuje jako choreograf a video umělec. Za svou absolventskou práci získal cenu Philip Morris coby "nejpozoruhodnější umělec". V letech 1998/99 vytvořil tři sóla - "Fleur (anemone)", "l'homme A SORTIR AVEC son corps" a "Demgegenüber Borniertheit", která, spolu s duetem "how to embrace a horse" (s Ernou Omarsdottirovou) prezentoval na mezinárodních festivalech. V rámci Springdance Festival v roce 1999 vytvořil další verzi kultovního Svěcení jara. Díky této zakázce vzniklo seskupení BDC, pro nějž v letech 1999 - 2001 vytvořil Events for Television (again), (RE)SORT, Affects a Affects/Rework. Na pozvání Goethe Institutu v Rio de Janeiru přijel pracovat do Brazílie. Žil a pracoval ve slamech Ria, kde vytvořil partituru pro představení nao se pode falar pro soubor Cia Etnica De Danca.

Seskupení Frankfurte Kuche, která je koncipováno jako "dočasná, autonomní zóna" a poskytuje prostor a čas pro analýzu a výzkum umělecké produkce - tvoří kromě Deufertové a Plischkeho i Pirkko Husemann.

Produkce: Mouson
Koprodukce: BSBbis Brussels, Tanzquartier Vienna, Kunstencentrum Vooruit Gent,
BIT Teatergarasjen Bergen
Podpořili: The European Commission, Programme Culture 2000 and P.A.R.T.S./departs

^

MALA KLINE (Slovinsko)

"Campo de 'Fiori"

Debut mladé slovinské tanečnice a choreografky je inspirován životem a dílem renesančního myslitele a filozofa Giordana Bruna, který pro svou veřejnou kritiku poměrů a církevní scholastiky skončil na hranici. Ústředním tématem této meditativní choreografie je však střet starého a nového světa a dramatická situace člověka uprostřed složitého labyrintu temné tradice, člověka, jdoucího za světlem své vlastní vize.
Mala Kline začínala jako tanečnice ve studiu Intakt a v Plesni Teatr v Lublani. Později se zapsala do baletních kursů na lublaňské konzervatoři a zároveň absolvovala řadu workshopů a tanečních kursů v rámci festivalu Internationalle Tanzwoche ve Vídni např. pod vedením Joea Alegada, Davida Zambrana, Very Mantero, Marka Tompkinsona a Lloyda Newsona. Zároveň se Mala věnuje tai-chi, capoeiře a navštěvuje kursy pro budoucí taneční pedagogy. V roce 1995 se stala stálou členkou skupiny Iztoka Kovače a podílela se na choreografiích: Work in Preparation (1995), Chord and dart - first touch (1996), Principles of Cobra (1997), En-knap Open (1997), House of Liberty (1998). V letech 1999 - 2001 spolupracovala se skupinou Ultima Vez na představení As Much as Life is Borrowed (2000). V roce 2001 začala učit na tanečních školách a stala se členkou Dancing Laboratory kde vede výzkum rozvoje umělecké tvorby a výrazu.

"...Toto je promyšleně strukturované a dokonale provedené taneční sólo, ve kterém Mala Kline používá svou nesmírnou uměleckou sílu k prezentaci vlastního fyzického objevování, coby způsobu existence tanečního subjektu. Současně její narážky na renesanci uzavírají síť významů a reflexí. Je to odvážná a zralá práce, referující o reflektivní taneční poezii a hloubce autorčina přístupu."

Katja Praznik, Dnevnik 2004

Produkce: Zavod EN-KNAP
Koprodukce: Cankarjev dom
Podpořili: Ministry of Culture of Republic Slovenia, City of Ljubljana

^

COLLECT - IF (Slovinsko)

Projekt sedmi performerů z různých tanečních a divadelních skupin (Rosas, Jan Ritsema, Jan Fabre, Damaged Goods, Beton-Tanc a Rebecca Murgi) vznikal na základě sedmi individuálních konceptů, které v následném tvůrčím procesu propojili a nastudovali jako jeden scénář. Umělci pracovali bez předem vytčeného tématu, předem určených rolí a cílů.

Po dvou a půl měsících společného hledání našli základní východiska v nerozhodnosti, neefektivitě, nesnesitelnosti svobody a vlastní nepřítomnosti. Výsledkem je pozoruhodný jevištní tvar pohybující se na pomezí současného tance a autorského divadla.

Collect-if je projektem slovinské společnosti Maska, která působí jako produkční subjekt a vydává stejnojmenný umělecký časopis. Koproducenty představení jsou společnosti Čtyři dny (Praha) a umělecká centra Troubleyn (Antwerp), Vooruit (Gent).

Podpořili: Ministry of Culture of Republic Slovenia and City of Ljubljana, Slovenia

^

MARTINE PISANI (Francie)

"Slow Down"

"Pauza vzniká z pocitu, že perfektně rozumíte, zatímco ve skutečnosti nerozumíte vůbec ničemu"

Gilles Clément

Jevištní seance, v níž šest postav odhaluje tajemství a úskalí veřejné prezentace, toho, co znamená "být na scéně". Jejich rozpaky, ztráta orientace, němá prohlášení, ale i sofistikované pohybové sekvence ve stylu "non - dance" diskrétně ironizují každodenní nároky na disciplínu, kreativitu, koncentraci a elán. Tvorba Pisani je spojená s odkazem amerických experimentátorů z okruhu Judson Church Theatre, kteří hledali inspiraci v běžném lidském pohybu, každodenních činnostech a objevovali poezii městských exteriérů.

Martine Pisani žije a pracuje v Paříži. Tancem se začala zabývat v 80. letech, navštěvovala workshopy a kursy představitelů americké taneční experimentální vlny 60. let - Davida Gordona a Yvone Rainerové a poté i zakladatelky francouzského nového tance Odille Duboc. Několik let tančila v různých skupinách a také se začala věnovat pedagogice. V roce 1992 založila vlastní skupinu Compagnie du solitaire, pro niž vytvořila choregrafie: Fragments tirés du sommeil (1992), U-Nighted (1993), Le grand combat (1993), L' ou nous sommes (1995), L'air d'aller (1998), Sans (2000), Ce que je regarde me regarde (2001), Slow down (2002).

Utajená senzitivita ve "Slow Down"

"Vybaví se nám svět Charliho Chaplina, George Appaixe nebo Jaquese Tatiho. Ve velké míře je zde zastoupen humor, ale není to fraška. Zatímco si představení stále nenašlo vlastní rytmus - protože skutečná komika musí být bez potíží - přesto nakonec zvítězí nad publikem aniž by bylo dotěrné. Ne dosti dotěrné."

Libération, 2002

Produkce: La compagnie du solitaire
Koprodukce: Dieppe Scene Nationale, Le Vivat d'Armentieres
Podpořili: Direction Régionale des Affaires Culturelles d'Ile de France - Ministere de la Culture et de la Communication and from ADAMI

^

GOHATTO (Itálie)

"progetto GDA"

Materiál k projektu, který je poctou ženské síle, ale i křehkosti, našli tvůrci v postavě Johanky z Arku. Rozhodně však nevyprávějí její příběh, věnují spíše mystickým, extatickým a tělesným aspektům této legendy. Projekt propojuje tanec, videofilm, živou hudbu, ambientní zvuk do konceptuální scénické instalace, která míří k zachycení pravdy o fragilním, zranitelném a "neznámém" stavu těla.

Anna Albertarelli (1965) - absolvovala psychologii a dějiny umění na boloňské univerzitě. Zabývá se současným tancem a bojovými uměními. Od roku 1987 se věnuje kontaktní improvizaci Studovala v Berlíně v Tanz Fabrik, kde režírovala projekty Duel, First Angel, La Custode. V Itálii spolupracovala s Monicou Franciou a v roce 1994 vytvořila s Catiou Dalla Mutou soubor Amadossalto, v němž společně pracují performeři, hudebníci a tvůrci videoartu. Od roku 1998 rozvíjí výzkum kontaktního tance pro postižené. Od roku 2002 s dalšími italskými choreografy, hudebníky a performery koordinuje "Centrum choreografického výzkumu" v Boloni.

Roberto Passuti (1970) je režisér a skladatel, který se soustřeďuje na multimediální umění. Pracuje jako režisér, kameraman, zvukař, aranžér a light designer. Vedl výzkum na téma "modelování zvuku a zvukové a hudební sochařství". Vystoupil i jako performer v tanečním duetu s Annou Albertarelli. Řada jeho filmů byla prezentována na mezinárodních filmových festivalech. Také se zabývá komponováním filmové hudby.

^

ALINE NARI (Itálie)

"Air Suite"

Úterý 25. 5. - 18:30

POZOR!!! Místo konání: Univerzální prostor NOD, Dlouhá 33, Praha 1

AIR SUITE je choreografií, propojující tanec a původní hudbu pro akordeon a saxofon. Vypráví krátký příběh o samotě a lásce mezi dvěma záhadnými postavami, které se však každá jinak brání a prožívá jiný strach. Představení též vypráví o křehkých momentech, kdy sníme svůj sen o štěstí.

Aline Nari - začínala jako tanečnice ve známých divadelních domech Teatro Carlo Felice di Genova a Teatro Regio di Torino. V roce 1997 byla členkou souboru Compagnia Sosta Palmizi a jako tanečnice vystupovala v mnoha choreografiích Raffaelly Giordano a Giorgi Rossiho. Sólové tvorbě se věnuje od roku 2000.

Produkce: Teatri di Vita

^

ANDREA ADRIATICO (Itálie)

"Anarchie" (film, 11 min)

Úterý 25.5. - 21:00 - Stromovka

ANARCHIE (2000) je prvním krátkým filmem divadelního režiséra Andrea Adriatica. Dva vojáci tváří v tvář spolu diskutují o sexu, anarchii a ztrátě svobody. Po filmu "Anarchie" natočil Adriatico další krátké filmy a celovečerní filmy, jako např. "Pugni" (byl prezentován na filmovém festivalu v Benátkách) a "Il vento di sera" (prezentován na Berlinale).

Produkce: Teatri di Vita