Site specific 'Místa činu'› Příspěvky
přednášejících
bývalé Federální shromáždění
- nová budova Národního muzea
Milan Smrž:
„Decentrální obnovitelné zdroje jako odpověď na hospodářskou globalizaci“
Imperativ proměny dnešního globálního hospodářství
Čím dále více lidem je zřejmá neudržitelnost současné civilizace. Na zdánlivě vítězné cestě rozvoje lidské civilizace se objevily zásadní překážky. Antropogenně způsobené globální i lokální změny klimatu; docházející energetické i materiálové suroviny; vzrůstající rozdíly mezi chudými a bohatými mezi jednotlivými částmi světa i v rámci jednotlivých zemí a regionů; narůstající spotřeba hmoty i energie; voda a půda mizející z krajiny. Stále se prohlubující rozdíl mezi energetickou spotřebou a energetickým výnosem industrializovaného zemědělství. Depresivní výčet by mohl pokračovat.
Každá buňka kteréhokoliv organizmu žije v rovnováze se svým okolím, drtivá většina organismů je spolu svázána dlouhodobými vzájemně výhodnými vztahy. Lidská civilizace v nerovnováze, která byla iniciována, podporována a manipulována absurdní ekonomicko-politickou ideologií nemá, bude-li pokračovat – šanci na přežití. Růst založený na tvrdé soutěži neguje potenciál synergického působení kooperace. Pakliže nezastavíme vyhlazovací válku proti přírodě, tak jsme jako lidé selhali. S malým procentem výjimek tomuto selhání přihlíželi nebo se na něm podíleli nositelé Nobelových cen, univerzity, vlivní politici, publicisté a inteligence, ale především přepočetný podíl lhostejné veřejnosti.
Obnovitelné zdroje jsou již na počátku silné
Potřebujeme se navrátit na zem a k zemi především každodenní formou lidského života. Své chování a své způsoby musíme opět začlenit do přírodních cyklů a musíme uschovávat letní energii slunce pro zimní měsíce, čerpat sluneční energii ve všech jejich formách, ať jako přímé záření nebo větrnou energii. Slunce posílá na Zem desettisíckrát více energie, než je současná energetická spotřeba lidstva, jen vítr by byl schopen při plném využití pokrýt 200-300 násobek současné světové spotřeby. Vedle proměnných obnovitelných zdrojů máme ty, jejichž využitelnost není závislá na počasí, na síle větru a okamžitém svitu; máme sílu vody, jak na řekách, tak i v mořích, máme geotermální energii a biomasu. Potenciál všech těchto zdrojů je obrovský a technická zralost technologií již nyní na dobré úrovni. Existují četné a v různých zemích zpracované odborné studie, které poukazují na reálnost úplného zásobování obnovitelnými zdroji.
Teprve letos, po devatenáctiletém úsilí evropské asociace EUROSOLAR byla založena mezinárodní vládní agentura pro obnovitelné energie IRENA. Přesto, že jsme prakticky na počátku energetické proměny, je již v současné době většina technologií (fotovoltaika, větrné generátory, bioplynové jednotky) na vysoké technologické úrovni, která umožňuje ve vhodných podmínkách hospodárné využívání obnovitelně produkované energie.
Obnovitelné zdroje již nejsou žádnou popelkou, ve veřejné elektrické síti SRN je dnes okolo 15% elektrické energie a v elektrické síti vnitrozemské spolkové země Sasko - Anhaltsko je 40% elektřiny z větrné energie. Během posledních 7 let bylo v Německu připojeno k síti přes 20 GW instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů, což zhruba odpovídá výrobě trojnásobného instalovanému výkonu jaderné elektrárny Temelín.
Současné fosilně jaderné energetické technologie nepřinášejí principielní řešení
Mají obnovitelné zdroje v konkurenci ostatních možností nějaký smysl? Nebylo by lépe vrhnout všechny prostředky k zajištění v budoucnu potřebné energie do fúzní technologie, případně jiných jaderných technologií? Nekonečný zdroj zdánlivě čisté energie by ale nevyřešil všechny problémy, které se zatím navršily. Nezmenšil by rozdíl mezi bohatými a chudými – naopak by jej zvýšil, nesnížil by nebezpečí válek, povstávajících z toho, že některé země by na tuto technologii měly a jiné ne. Nezvýšil by bezpečnost energetického zásobování, protože by závisel na obrovských jednotkách, jejichž kolaps nebo plánovaná odstávka by měly nedozírné následky; nezvýšil by hospodářskou demokracii, protože otěže nejdůležitějšího odvětví - energetiky - by svěřil do rukou malé skupiny vyvolených.
Ale nejpodstatnější nakonec – podle odborné komise německého Bundestagu by jaderná fúze nebyla ani v optimálním případě schopna zajistit do konce století výrobu rozhodujícího podílu elektrické energie. Ale tou dobou bude již muset být energetická otázka několik desetiletí vyřešena.
A co takzvané čisté fosilní zdroje? Současná fosilní lobby se snaží prosazovat na zeleno natřené technologie spalování uhlí, především metodu odstranění oxidu uhličitého ze spalin a jeho trvalé uskladnění pod zemí. Tato cesta nezaručuje žádnou udržitelnost, protože je opět závislá na fosilních zdrojích a současně je tikající bombou – pouze oddálí agonii starého energetického systému a zpomalí průlom obnovitelných energií.
Stávající fosilně jaderný energetický systém je zatížen třemi devastujícími faktory. Ekologické následky spalování fosilních zdrojů, docházející fosilní i jaderné energetické suroviny zdroje a třetím faktorem je postupné zmenšování počtu zdrojů. Stále se bude zužovat počet zemí, které budou vyvážet energetické suroviny a s tím poroste jejich ekonomická a politická moc. Málo kdo si uvědomuje, že ve všech pádech skloňovaná globalizace je nesena právě na křídlech fosilní energetiky. Lokálně dostupné fosilní zdroje jsou využívány globálně. Například ropa se využívá ve všech více jak 200 zemích světa, ale 85% světových zásob se nachází v pouhých dvaceti zemích. Počet ropu exportujících zemí se bude stále snižovat. Tato skutečnost má devastující vliv na hospodářskou i politickou svobodu a sebeurčení národů, a tento vliv se bude stále prohlubovat. Díky unifikovanému životnímu stylu velké části světa je toto ohrožení mnohem hrozivější.
Benefity obnovitelných zdrojů – mírová a regionální mise
Bylo by snadné sklouznout do floskule „obnovitelné zdroje vyřeší vše“. Jistě nemohou vyřešit vše, ale mohou změnit mnohé a stát se přelomovým bodem. Mohou především navrátit respekt k přírodním cyklům, mohou ukončit desítky let trvající ničení přírody - především za účelem zisku - a zamezit agresivním energetickým válkám (Falklandy, Afganistan, Čečensko, Kuvajt, Irák…) i občanských válkám a nepokojům o docházející zdroje (Nigérie, Darfúr), či k devastaci citlivých přírodních regionů (Aljaška). Obnovitelné zdroje nás mohou naučit s novými neškodícími technologiemi využívat nekonečnou paletu možností, které nám nabízí Země a Slunce. Mohou změnit majetkovou strukturu společnosti, protože primární obnovitelné zdroje patří všem. Slunce, moře, řeky a vítr nelze privatizovat.
Celá paleta obnovitelných zdrojů a surovin a technologií může být začleněna do smysluplných integrálních celků. Jako příklad takových technologií můžeme uvést lokální biorafinerii, jejímž vstupem bude silážovaná zelená tráva a další zelená biomasa - například z údržby krajiny, ta projde lisem, její šťáva bude zpracována na tržně zajímavé biosuroviny a zbytek na bioplyn. Konečný zbytek po kvašení se využije jako kapalné hnojivo. Tuhý zbytek po lisování je vynikajícím materiálem pro výrobu peletek, z nichž lze v kogenerační jednotce vyrobit teplo a elektřinu a zbytkový popel recyklovat na pole.
Dalším příkladem z jiné oblasti obnovitelných zdrojů může být spolupráce mezi elektromobily a elektrickou sítí se vstupem nespojité a kolísající produkce elektřiny z větrné nebo sluneční energie. Tento způsob zajistí, jak bylo prokázáno praktickým projektem „Car to grid“ v Kalifornii, vykrývání odběrových a výrobních špiček akumulací do elektromobilů a prodejem elektrické energie z elektromobilů, když bude cena vyšší.
Již dnes existují domy, které vyrábějí více tepla a elektrické energie než samy spotřebovávají. Existují takové celé čtvrtě.
Každý region může mít svou energii a svá fixní a nezrušitelná pracovní místa ve výrobě tepla a elektřiny ekologicky únosným způsobem. Všechny regiony mohou mít své hospodářské základy postaveny na lokální produkci a lokální spotřebě obnovitelných zdrojů s minimálním podílem globalizovaného obchodu. Cestou obnovitelných zdrojů můžeme zlepšit naši ekologickou stopu, zabránit dalšímu postupu klimatických změn, zastavit vylidňování venkovského prostoru. Obnovitelné zdroje představují význačné politikum. Je velmi dobře známé úzké přátelství mezi energetickými giganty a vrcholnou politikou. Současná gigantomanická energetika přináší megalomanii politickou. Můžeme to vidět u nás, v Rusku, v Německu a kdekoliv na světě. Obnovitelná energetika svou decentralizací přispěje zásadní depolitizaci energetiky a decentralizaci politiky.
Musíme přemáhat českou skepsi
V mnoha zemích, ale především v Německu se rozmáhají odborné i občanské iniciativy, které se dožadují 100% zásobování elektřinou na roku 2040 nebo i 2030. Velká většina obyvatel Spolkové republiky Německo nechce jadernou energii a chce stále více obnovitelných zdrojů. Několik kilometrů od hranic nejsilnější ekonomiky EU a třetí nejsilnější ekonomiky na světě žijí, jak mezi odborníky, tak i politiky a veřejností skeptici, kteří nechtějí vidět negativní následky současného energetického systému, a jeho devastující vliv na ekosféru i na sociální strukturu. Jsou i tací, kteří znevažují význam obnovitelných zdrojů, o větrných elektrárnách tvrdí, že hyzdí krajinu, o bioplynových jednotkách, že páchnou, o fotovoltaice, že do krajiny a na střechy domů v CHKO nepatří, jsou tací, kteří znevažují a zesměšňují potenciály jednotlivých obnovitelných zdrojů. Česká skepse je hluboce zakořeněná. Musíme se ze všech sil snažit ji přemáhat – protože ti, kdo se nepodílí na řešení, jsou vždy součástí problému.