Doma

vernisáž 28. 4. 18:00
trvání výstavy: 29. 4. – 21. 6. 2026
Kulturní stanice Galaxie

29. + 30. 4. otevřeno 14:00–19:30

ZAVŘENO: 1.–6. 5.

od 7. 5. otevřeno čtvrtek–neděle 14:00–19:30

Vstupenky na místě nebo přes Goout.
Dospělí 100,-, zlevněné 60,- (senioři, studenti (ISIC/ITIC), děti do 17 let, ZTP/P), děti do 5 let zdarma.
Vstup zdarma s platnou vstupenkou do Dejvického divadla.

Výstava tematizující prostor, který považujeme za své „doma“, navazuje na předchozí vizuální projekty pro bývalé multikino Galaxie – výstavy Sídliště a Město snů. Společně s výstavou Vladimira 518 a Epose 257, kterou představujeme v květnu ve druhém sále Galaxie dramaturgicky doplňuje uvažování o tomto netradičním místě. Zatímco předchozí výstavy se věnovaly veřejnému prostoru sídliště a žití mezi domy, tedy veřejnému prostoru, nový vizuální projekt Doma se inspiruje soukromým místem domova, který je pro náš život tak důležitý.

Kurátorky Gabriela Kotíková a Denisa Václavová se tentokrát obrací dovnitř, do neveřejného a intimního. Výběr děl i autorek a autorů je směřován k prožitkům pobývání, k vlastnímu bytí. Výstava představuje vztahy a jejich napětí, místo, které je pro nás plné pocitů, dojmů, vzpomínek. Umělci a umělkyně, kteří se představují na této výstavě pracují s otisky paměti, intimitou, časem, tělesností i s rituály každodennosti. Jejich díla nás vtahují do prostoru sdílení i samoty. Co všechno musí být splněno, abychom měli pocit domova?

Výstava otevírá téma domova jako mnohovrstevnatého prostoru, který přesahuje fyzické hranice a stává se především vnitřním územím člověka. Představuje jej jako malé archeologické naleziště pocitů, dojmů a vzpomínek – místo, kde se ukládají stopy minulosti i projekce budoucnosti.

Domov zde není chápán jako statický bod, ale jako živý proces neustálé proměny. Je prostorem rození i odcházení, bezpečí i konfliktu, radosti i bolesti. Výstava pracuje s napětím mezi intimitou a samotou, tichem a pamětí, vnější realitou a vnitřním prožíváním času. Motivy každodennosti – věci, vůně, světlo pronikající oknem či drobné detaily interiéru – se stávají nositeli osobních i kolektivních příběhů. Tyto zdánlivě obyčejné prvky odkrývají hlubší vrstvy zkušenosti: vztahy, ztráty, traumata i momenty svobody.

Výstava záměrně vynechává problematiku kritiky bydlení, politiky či práva a soustředí se výhradně na rovinu spočinutí, soukromí a bytí. Doma zve návštěvníky k zastavení a introspekci. Nabízí prostor, kde je možné na chvíli zpomalit a znovu promyslet, co pro nás domov znamená – nejen jako místo, ale jako stav bytí.