We use cookies to enhance your experience. By continuing to visit this site you agree to our use of cookies. | Více | Accept

Čtyři dny | Four days

2004

Festival ve Stromovce

(stan u Šlechtovy restaurace) a Alfred ve dvoře

4+4 dny v pohybu

„Atmosféra pouličních exhibic a šarvátek dívčího gangu… Šest tanečnic ve strhujícím rytmu živých bicích… Téma virtuozity, svobody, sesterství… Ženská bouře jako velké finále…“ Takové jsou charakteristiky inscenace The Language of Wals izraelských choreografů Roniho Havera a Guye Weizmana, která zítra, 21. května ve 20.30, ve stanu u Šlechtovy restaurace v pražské Stromovce zahájí 9. ročník divadelního festivalu 4+4 dny v pohybu.

Již po deváté, poprvé však na jaře, se uskuteční v Praze festival soudobého divadla 4+4 dny v pohybu.

Festival mapuje světové i naše divadelní dění, jež se programově odehrává mimo divadelní sály a divadelní budovy. Každoročně obsadí zúčastnění performeři nějakou divadlem dosud neobjevenou lokalitu či opuštěný objekt, a tam po 4+4 dny nabídnou divákům netradiční, většinou taneční a pohybové divadlo.

Letos se festival odehraje ve Stromovce, v cirkusovém stanu postaveném na louce u Šlechtovy restaurace. Část se bude konat na „scénách pro nové divadlo“, v Divadle Alfred ve dvoře a v NoD. Běhěm osmi dnů na něm vystoupí umělci a seskupení z Česka, Izraele, Nizozemska, Francie, Mexika, Slovinska, Německa, Itálie, Rumunska, Švýcarska a Slovenska. O festivalu kdysi řekl scénograf Michal Caban: „Baví mě na něm, že přiváží mně neznámé umělce s mně neznámým uměním do mě neznámého prostředí. Proto si jej, pokud to bude možné, nenechám nikdy ujít.“

Kdo chce vědět, co dnes hýbe nezávislým, hledajícím, žívým, „alternativním“ divadelním uměním, najde to v následujících osmi květnových dnech ve Stromovce. Od 12 hodin do hluboké noci bude navíc denně přístupný „alternativní“ BARherbBAR s „alternativní“ obsluhou českých performerů.

Podrobný program festivalu, jehož je Právo mediálním partnerem, najdete na www.ctyridny.cz.

Právo, 20. 5. 2004

 

Divadelní experiment stále žije

V pátek skončil devátý ročník pražského mezinárodního divadelního festivalu 4+4 dny v pohybu. Během osmi dnů se na něm představilo šestnáct divadelních uskupení z mnoha zemí Evropy a dokonce i Mexika.

Festival se zaměřuje na netradiční prostory a programově střídá místa svého konání, letos se konal v Královské oboře Stromovka, v Divadle Alfred ve dveře a experimentálním prostoru NoD klubu Roxy. Dramaturg festivalu Pavel Štorek pozval hlavně soubory zaměřené na multimediální projekty. Performeři využívali v hojné míře živé video nebo předem připravené videonahrávky, často také netradičním způsobem pracovali s hudbou, deformovali svůj hlas, pohyb doprovázeli industriálními zvuky nebo experimentálními zvukovými smyčkami.

Pozvané inscenace však měly velmi nevyrovnanou úroveň. Jedním z nejkvalitnějších bylo hned úvodní vystoupení nizozemského souboru Guy&Roni Club The Language of Walls. Šest pohybově zdatných, technicky skvěle vybavených tanečnic nabídlo syrové, dynamické představení pné smutku, osamělosti i depresí, jež vedou ženy až k úvahám o sebevraždách. Temné okamžiky byly nahlíženy z mnoha stran, někdy artaudovsky krutě, často ale i humorně a s nadhledem. Vrcholem byla střední část využívající trojdílnou skříň, v níž v dokonalé synchronizaci „tančili tři opouštěné dívky“.

Zvukově originální byl scénický koncert švýcarské skupiny Compagnie Drift, jež ve svém představení Sound Machina pracovala s různými elektronicky deformovanými zvuky a zpěvem. Současně využívala i střídání různých forem výtvarných videozáznamů, čímž dodávala své produkci humor a poezii.
Zklamání přinesly italské performerky. Feministický soubor Gohatto nabídl jakousi chladně rituální produkci inspirovanou životem Johanky z Arku, tanečnice Aline Nari se v představení Air Suite zaměřila na svět dospívající dívky. Obě produkce však byly příliš zahleděné do sebe a chyběla jim umělecká vyspělost. Obdobné problémy vykazovaly i některé další produkce, bohužel i premiéra pražského souboru Orelsko nazvaná Ada&Pter. Je škoda, že účast domácích performerů dramaturgie festivalu proti minulým ročníkům omezila i že se vzdala svých site-specific projektů, tedy různých divadelních a paradivadelních akcí připravených přímo pro daný čas a prostor, zvlášť když se mnohá představení odehrávala na domácích scénách divadelní alternativy.

Přes uvedené výhrady je festival stále jedním z nejdůležitějších u nás, přináší totiž do Česka současné divadelní myšlení a experiment.

Vladimír Hulec, Právo, 31.5. 2004