Čtyři dny | Four days

Divadelní Čtyři dny v pohybu představí opomíjené projekty

P r a h a – Festival Čtyři dny v pohybu, jehož druhý ročník proběhne od 13. do 16. listopadu na scénách Divadla v Celetné a klubu Roxy, nabídne vystoupení nezávislých divadel z Bosny, Litvy, Maďarska, Polska, Ruska, Slovinska, Švédska a České republiky. „Vybrali jsme soubory, které představují to nejlepší, co se v oblasti tvorby nezávislé na státních dotacích děje v okolních zemích,“ poznamenává produkční Denisa Václavová. „V posledních letech se hodně orientujeme na Západ a Spojené státy, a přitom často neprávem opomíjíme výjimečné projekty v okolních zemích.“ V Praze se tak poprvé představí divadelníci, kteří si v Evropě vydobyli značný respekt. Přehlídku zahájí Axe Group – skupina filmařů a výtvarníků žijících v jednom z petrohradských squattů, z Bosny přijede Mostarski Teatr Mladih s projektem Pax Bosnensis. Polský Teatr Cinema, jehož poetika je prý příbuzná s dílem Tadeusze Kantora, uvede hru Nemluvím tu o lásce. Za skutečnou hvězdu festivalu pak Václavová pokládá projekt Beckett – Songs maďarského tanečně-hudebního souboru Moving House Theatre Company v režii Lászla Hudiho, dlouholetého spolupracovníka choreografa a režiséra Jósefa Nadje. Festivalovou atmosféru doplní doprovodný program jazzových koncertů a také projekcí – například záznamu Barokní opery bratří Formanů. A ve foyeru Divadla v Celetné bude instalována výstava z tvorby legendárního polského režiséra a výtvarníka Tadeusze Kantora. Divadelní festival nezávislých se ovšem časově překrývá s obdobně orientovanou přehlídkou filmovou – Indies v Praze. „Bohužel si asi trochu budeme přetahovat publikum,“ připouští Denisa Václavová. „Ale doufám, že se nám propříště podaří termíny sladit tak, aby na sebe obě akce třeba i navazovaly.“

(zat), Mladá fronta DNES / 8.11.1997

Festival Čtyři dni v pohybu nebude jen o tanci

S t a r é M ě s t o – Nezávislou divadelní scénu, především však pohybové divadlo ze zemí střední a východní Evropy, představí druhý ročník mezinárodního divadelního festivalu Čtyři dni v pohybu. Ten se bude konat od 13. do 16. listopadu v klubu Roxy a v Divadle v Celetné a kromě vystoupení deseti divadelních souborů zahrne i výstavu tematicky spjatou s divadelním prostředím, videoprojekce a akustické jazzové koncerty, z nichž největší zájem je o zahajovací dvacetiminutové vystoupení Alana Vitouše s Jaroslavem Duškem a Martinem Zbrožkem. Dramaturgie festivalu je sice zaměřena na pohybové a nonverbální divadlo, neznamená to však, že by se ve festivalových vystoupeních prezentovali jen tanečníci a mimové. Některé soubory pracují se slovem či s recitací, jejich výrazové prostředky se přesto liší od klasického činoherního herectví. Takové je například vystoupení divadla Mostarski Teatar Mladih z Bosny a Hercegoviny, v němž působí především čtrnácti- a patnáctiletí mladí lidé. Soubor přijíždí s představením Pax Bosnensis, jež je bezprostřední reakcí na válečný a poválečný chaos v Bosně. Představení se už úspěšně hrálo nejméně padesátkrát v různých evropských zemích. Naproti tomu stylově čistým pohybovým divadlem je slovinský projekt Prázdný prostor, který vytvořila a předvádí dvojice Gregor Kamnikar a Nina Mešková. Jediným domácím účastníkem bude ostravská skupina moderního tance s choreografií Lenky Dřímalové Out o strachu člověka z vlastní přirozenosti. Dramaturg festivalu Pavel Štorek se domnívá, že pražské divadelní spektrum je bohaté, přesto v něm zeje prázdný prostor. „Pro mladé mimy často není uplatnění, všichni se do Turbova divadla Alfred ve dvoře nevejdou. Místo toho, aby se tu vytvořil silný proud protiváhy k textovému divadlu, mladí mimové často mizí v černých divadlech zaměřených na turisty, a nonverbální divadlo se tak v povědomí spojuje s komerčně zaměřeným hraním. Tento prostor chceme zaplnit,“ řekl dramaturg v narážce na to, že festival Čtyři dni v pohybu je součástí dlouhodobého projektu Evropa v pohybu, který počítá s hostováním zahraničních umělců v delším čase a s jejich možností pracovat v našich podmínkách, a konfrontovat tak různá divadelní východiska.

Martina Klapalová, Mladá fronta DNES / 11.11.1997

Čtyři dny v pohybu představily nezávislé

Druhý ročník pražského festivalu nezávislého divadla Čtyři dny v pohybu proběhl v klubu Roxy a Divadle v Celetné. PRAHA – Program festivalu představil několik nadstandardních představení vedle nevyzrále tápajících (Nina Mešková, Mostarski Teater Mladih) a odvozených (Gregor Kamnikar, Lenka Dřímalová Company, Suen Butoh Company). K tomu nejlepšímu patřilo představení The Voyage skupiny Lithunian Dance Information Centre, vedené mladou režisérkou Birute Marcinkeviciuteovou. Jeho příznačným motivem byla pár vteřin trvající zastavení, jakési fotografické momentky, věnované vzpomínkám spíše pochmurným. I v jiných představeních Čtyř dnů se tento motiv, jakési pozastavení nad rodinným albem, příznačně objevil. Proto také jediná rekvizita pěti tanečníků v černém civilu tančících/netančících v černém prázdném prostoru, totiž kufry, nesmí být posuzována jako něco, co už tady bylo , ale jako archetypální symbol vyděděnectví, typického znaku Evropy našeho století. Kolik nejrůznějších diaspor se potuluje světem, kolik fotek z emigrace ukrývají rodinná alba. Litevci vystihli tento zážitek tvarem graficky čistým, přesným a křehkým jako náhodně zaslechnutá slova, vyměněné pohledy,bezděčné doteky, které se v osudové chvíli mohou vrýt jako neodbytná momentka. Velký úspěch sklidila The Moving House Theatre Company z Maďarska s Beckettsongs. Mladí Maďaři předvedli hudební humor s nádechem studentské recese a poťouchlým odvoláním na Beckettovy texty. Byl to takový Šum svistu v existenciálnímu hávu a bez povinností být líbivý. Axe Group patří do okruhu herců, tanečníků, hudebníků a výtvarníků z Petěrburku, navzájem propojených, z nichž se rekrutovala slavná skupina klaunů Liceději nebo Děrevo. V představení Catalouge of Hero se představili její zakladatelé: Maxim Isajev a Pavel Semčenko. Katalog hrdiny je proměnlivou skladbou, sestavenou z etud na téma hrdina ikon, pomníků, hrdina, symbol. Sled etud, počínaje Zrodem hrdiny, je realizován v krátkých výstupech, založených na absurdně technicistních, dosti komplikovaných tricích. Oblíbeným živlem obou výtvarníků a klaunů sui generis je oheň. V etudě Ohnivá literatura např. sedí při svíčce u stolku spisovatel a za zvuků hudby z Čajkovského Louskáčka kouří a píše. V zamyšlení vloží prst do ohně svíce; ten vzplane. Postupně mu tak vzplanou všechny prsty. Ohnivým prstem píše do knihy ohnivé písmo, vzplane text knihy, vzplane kdeco, spisovatel je obklopen ohnivou literaturou. A taková maličkost – ty prsty performera, namočené do acetonu, hoří a bolí doopravdy, herecký výraz bolesti je nelíčený. Nejde však o bolestínské divadlo, ale o divadlo plné jemného humoru, založeného na přesném timingu absurdních akcí. Hlediště obou divadelních sálů byla plná, přestože program prezentoval i čtyři produkce za večer, vedle doprovodných akcí, videoprojekcí, jazzových koncertů a výstavy kreseb Tadeusze Kantora, jednoho z věrozvěstů divadelní avantgardy.

Nina Vangeli, Lidové noviny / 17.11. 1997