We use cookies to enhance your experience. By continuing to visit this site you agree to our use of cookies. | Více | Accept

Čtyři dny | Four days

Pár slov k zahraničnímu programu

4+4 dny v pohybu 2019

Vážené a milé, vážení a milí,

v letošním festivalovém katalogu nelze přehlédnout výrazy typu alternativní sexuální formy, střet životních stylů a subkultury, ekologická katastrofa, osamělost v digitálním světě a její následky, rasistické předsudky… To všechno zkoumají zahraniční tvůrci, kteří jsou hosty našeho dvacátého čtvrtého ročníku. Může se vám zdát, že jsme se v tomto roce rozhodli zachránit celý svět, protože pokud budete katalogem listovat dál, narazíte na diskusní fórum Voda a budoucnost a řadu dalších palčivých a aktuálních společenských témat.

Než vám odpovím na otázku, zda ten svět letos zachráníme, či nikoliv, vrátím se o třicet let zpět, protože se letošní ročník téměř střetává s výročím sametové revoluce. V říjnu ’89 jsem byl vysokoškolák a hrál jsem amatérské divadlo. Pravidelně jsme chodili s partou na Petřín, do opuštěného domu vedle Nebozízku, a tam jsme popíjeli levné víno z Blatničky, kouřili fajfku a recitovali Baudelaira, Rimbauda, Chlebnikova, Charmse a sem tam nějakou vlastní tvorbu. To byla naše svoboda a náš vnitřní exil.

Ta vzpomínka se mi vynořila proto, že si dnes, zpětně a až sentimentálně, uvědomuji, že jsme tenkrát svět nechtěli zachraňovat. Naopak, čekali jsme, že „svět zachrání nás“. Neřešili jsme alternativní sexuální formy, ale prostě holky, baby, naším životním stylem byla kšiltovka, fajfka, kožená brašna a brýle lenonky. Ekologická katastrofa nastala, když došlo pivo nebo víno. A digitální svět, to byl maďarský kazetový přehrávač MK 27 – a s tím jsme osamělí nikdy nebyli. Naopak, „on“ byl sám, a nás bylo mnoho. Zatímco slovo rasismus znali ostatní jen z knihy Sever proti Jihu a z Hlasu Ameriky, já, téměř „cikán z Břevnova“, jsem celé dětství slýchával řvát uklízečku na cikány, že jsou prasata, ať táhnou a podobně. Hrával jsem si s nimi na dvorku a uklízečku nenáviděl stejně jako oni.

Obloukem se ale vrátím k festivalovému programu a záchraně světa. Svět se dnes točí závratným tempem – a mnozí současní umělci mají naštěstí tu schopnost a nadání na to tempo reagovat. Já jako pozorovatel zpovzdálí se ten nový svět snažím pochopit nejen přes své vzpomínky, ale i výzvy a pohyb, a ten mne unáší kupředu, daleko od sametové revoluce. Ne všechno chápu, ne se vším souhlasím a ne všemu rozumím. Popravdě, něčemu nerozumím vůbec. Ale abych nezůstal stát nečině „mimo“, rozhodl jsem se, že inscenace, které si mě získaly svou otevřeností, oslovily emocí a překvapily originalitou, musíte vidět i vy. Můj kurátorský úkol není jen třídit odpad, ale i podělit se o objevy-poklady, které považuji za vzácné a výjimečné.

 

Vítejte na festivalu!

Pavel Štorek
Dramaturg divadelního a tanečního programu