'Místa činu'› Fórum
- site specific projekt pro bývalé Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), Národní 36, Praha 1

Výstavy, fórum budoucnosti, umělec má cenu, site performance, poezie, videoart, přednášky o architektuře, pro city procházky - komentované prohlídky výstav, budovy a okolí, film, umělecký bar a další.

Martin Mareček

Pytlák a zahradník

Martin Mareček (*17. 3. 1974 Praha) – režisér, dramaturg, hudebník, pedagog. Po maturitě na gymnáziu (1992) začal studia Kulturologie na FF UK, nedokončil je a absolvoval na KDT FAMU (2002). Školní filmy vynikaly originálním přístupem, nezůstávaly ale u efektního nápadu, zvolenou metodou se snažil dosáhnout postaty sledovaného jevu. To je případ částečně mystifikačního filmu Javor 98 (1998) o mladém muži, živícím se jako statista v divadle, který plánuje obklíčit Prahu stromy, nebo snímku Metody vejce (1999) o zákulisí tehdy nejznámějších seznamek u nás. Druhý snímek definuje i jeho dominující tvůrčí polohu: kritik, který nezůstává pasivní a nabízí i řešení. Oba filmy ocenili na festivalu FAMU. V nefilmových aktivitách se projevuje jako aktivní občan a organizátor, stál u zrodu řady projektů a sdružení podporujících kulturní život a zlepšení sociálních podmínek života, mj. spoluzakládal uměleckou aktivitu JEDNOTKA (1992) a o. s. LETOKRUH (1994). V jejich rámci  se v devadesátých letech podílel na mnoha projektech  (Týden akčního umění, Divadelní ostrov, Praha, 1993; mezinárodní hapenning The Soup, Praha, 1994; performance meeting MALAMUT, Ostrava, 1994; multimediální divadelní projekt Divnosti, Divadlo Alfréd ve dvoře, Praha, 1997; a výstavy Nová jména, Špálova galerie, Praha, 1994; Šajze, Mnichov, 1995; Umění ve veřejném prostoru, Veletržní palác, Praha, 1998 aj.). Byl spoluautorem koncepce a  projektů Divadelní mozaika (1995), Zvířata – arteterapie v pražské ZOO (1995) a film. dramaturgem Linhartovy nadace pořádající akce v klubu Roxy (1998–2001). Je autorem putovního semináře Média v rukou (od 2002),  původcem projektu Auto*Mat(od 2003) a od roku 2003 působí jako pedagog na KDT FAMU kde vede tvůrčí dílnu 1. ročníku. Složil hudbu či komponoval zvukovou dramaturgii k několika divadelním představením (Divadelní skica č. II, Divadlo v Řeznické, Praha, 1994; Zajíček zajíc, Disk, Praha, 1996; Intimita, Divadlo Komedie, Praha, 1999; Maria Sabina, Disk, Praha, 2000). 

V dokumentární tvorbě se zaměřil na „ekologii ducha“, úlohu neziskového sektoru, s šancí jedince něco posunout, či dokonce změnit v současném světě. To bylo téma snímku Čistička divadlem (s V. Janečkem, cyklus Zblízka, 1999), hledajícího prvky „divadelnosti“ ve veřejném prostoru, dále filmů Cesty slona Linharta a Alternativa pro alternativu (oba cyklus Intolerance, 2000) o boji nekomerčních kulturních organizací s byrokratickým aparátem Magistrátu či Ministerstva kultury a snímků o jiných podobách mediálního světa: s B. Blažkem zkoumal možnosti vzniku novin, rádia či televize za použítí levnějších a ekologicky nenáročných technologií ve Změna programu (cyklus Velký vůz, 2002).V Domov můj...(2003) představil jedinečný divadelní soubor Ježek a Čížek, složený převážně z bezdomovců na jeho turné jihočeskou krajinou. Tyto zájmy kulminovaly ve třech stěžejních celovečerních projektech Hry prachu (2001), Zdroj (2005) a Auto*Mat (2009). Hry prachu zachytily dění okolo pražského zasedání MMF a Světové banky a díky autentičnosti, bezprostřednosti a výraznému osobnímu přístupu k globalizačním dějům se staly Nejlepším českým dokumentárním filmem na MFDF v Jihlavě, získaly tu i Cenu diváků, bodovaly na IFF ECOCINEMA v Řecku jako Best TV report (2002) a na IFF Fairport v Británii jako Best Documentary Film (2003). Zdroj se nečekaně, investigativními metodami dostal k jádru problematických lidsko-právních souvislostí těžby ropy ve zbídačeném Ázerbájdžánu. Je akční analýzou konkrétní situace, která vypovídá o paradoxech a nevyváženosti současného světa. Snímek získal přes 20 ocenění na MFF, mj. Cena diváků a Zvláštní cena poroty na MFF Jeden Svět 2005, Velkou cenu Ekofilmu 2004, Cenu MDR pro nejlepší východoevropský dokument na MFF DokFest Lipsko (2005), Cenu diváků a Cenu pro nejlepší český dokument na MFDF Jihlava (2005), Trilobita (2005), Cenu českých kritiků Kristián 2005 za nejlepší český dokument, Zvláštní cenu poroty na MFF Trento v Itálii (2006), Velkou cenu poroty a Cenu diváků na MFF Cronograf v Moldávii (2006), Zlaté slunce pro nejlepší dokument na MMF Catalonia Environmental Film Festival (2006) a Cenu Jugoria na ruském MFF Save and Preserve Khanty-Mansiysk (Sibiř). Poslední film Auto*Mat nedávno vstoupildo kin a typově koresponduje s předchozími filmy. Je osobní studií problémů, které jsou spojené s individuální auto-mobilitou v Praze . Vypráví příběh zrození a vývoje iniciativy Auto*Mat, která se během šestiletého natáčení od poetických happeningů proměňuje v organizaci, která spolupracuje s odborníky a nabízí konkrétní řešení pro kultivaci města. Film-pohled, film-gesto, film-akce.

Mareček patří k nejvýraznějším tvůrcům nové generace, který si uvědomuje sílu dokumentu i média filmu, resp. televize, a nezneužívá toho k sebestředným exhibicím, naopak angažovaností odůvodňuje jejich existenci. Je ženatý, má dvě děti a stále žije v Praze.

(aktualizované heslo z knihy „Český film. Režiséři – dokumentaristé“, autor: Martin Štoll, 2009, Libri)