'Místa činu'› Fórum
- site specific projekt pro bývalé Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), Národní 36, Praha 1

Výstavy, fórum budoucnosti, umělec má cenu, site performance, poezie, videoart, přednášky o architektuře, pro city procházky - komentované prohlídky výstav, budovy a okolí, film, umělecký bar a další.

Kateřina Šedá

Kateřina Šedá se zaměřuje ve své práci na sociálně koncipované akce, v nichž zaměstnává několik desítek či stovek osob, které nemají s uměním nic společného. Odehrávají se ve zcela neuměleckém prostředí. Experimenty s mezilidskými vztahy mají za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo sociální izolace. Charakter projektu je buď velmi osobní (např. projekt Je to jedno) nebo lokálního charakteru (Nic tam není) – Šedá pracuje s obyvateli malinké vesnice, o jejímž jméně slyšíme poprvé v životě. Přes tento osobní aspekt je však dílo Šedé obecně, dokonce mezinárodně velmi dobře srozumitelné - Šedá dosáhla v krátké době mezinárodního uznání (k dnešnímu dni měla více výstav v zahraničí než doma).
„Materiál“ pro své projekty čerpá Šedá zejména z řad svých blízkých - z rodiny anebo ze svého bydliště v Líšni či okolí. S rodinou je spjat například projekt Převaděč, který byl autorčinou diplomovou prací. Šedá vytvořila ze svých rodinných příslušníků komisi na AVU. Ta měla za úkol posoudit práce některých studentů školy. Komise byla konfrontována s díly nejprve bez účasti studenta, po té si vyslechla jeho interpretaci. Šedá poukázala na konfrontaci názorů lidí, kteří se uměním nezabývají, a světem umění, který je často uzavřen sám do sebe a bez vysvětlení autorů nepochopitelný. Jiný projekt s názvem Je to jedno je svázán s osobou autorčiny babičky. Šedá se pokusila vyprovokovat svou babičku, která upadla do letargie a ztrácela chuť do života. Babička pracovala po léta v Domácích potřebách a velmi dobře si pamatovala všechny výrobky. Šedé se podařilo přimět babičku k tomu, aby všechno nářadí začala kreslit. Vznikl „katalog“ 650 kreslených položek i s cenami. Babička dokonce dorazila na vernisáž do Prahy a Kateřina Šedá získala s tímto projektem prestižní cenu Jindřicha Chalupeckého.
Práce s vesnickými obyvateli se týkají například kolektivní projekty Výstava za okny, Nic tam není, Furt dokola nebo Duch Uhystu. Akce Výstava za okny se účastnilo 150 Líšeňáků, kteří vystavili v oknech svých příbytků libovolné předměty. Projekt Nic tam není byl koncipován pro vesnici Ponětovice. Po ročním průzkumu vesnice a činností jednotlivých obyvatel se Šedé podařilo sjednotit všechny vesničany: v jeden určený den všichni dotčení vykonávali aktivity podle předem stanoveného harmonogramu. Společně ve stejnou hodinu vstávali, šli na nákup, zametali před domem, všichni vařili k obědu rajskou, projeli se po vesnici na kolech, šli na pivo. Z rodné Líšně pochází projekt nazvaný Furt Dokola, reprezentovaný v roce 2008 na mezinárodním berlínském bienále. Autorka si jednoho dne uvědomila, jak silná je snaha lidí se co nejvíce navzájem od sebe izolovat vysokými neprůhlednými ploty a uzavírat se jen do svého soukromí. Následovalo půlroční přemlouvání sousedů jedné ulice, aby se stali účastníky projektu. V jeden určený den Šedá sama všechny ploty přelezla (za účasti všech přihlížejících sezvaných sousedů). Pak zkonstruovala kruhový objekt tvořený nejrůznějšími materiály, přesně podle líšeňských vzorů. Ten byl vystaven na mezinárodní výstavě v Berlíně, kam líšeňští sousedé v inscenovaném autobusovém zájezdu dojeli a ploty pomocí různých pomůcek přelezli dovnitř a ven z kruhu. Mezilidské bariéry byly alespoň symbolicky zdolány.
V roce 2009 vznikl projekt Duch Uhystu na základě autorčiny práce s obyvateli hornolužické vesnice Uhyst v Německu. Místní dostali za úkol jednou čarou nakreslit svůj pohled na „duch“ vesnice, a to všichni postupně na jeden arch papíru. Vznikla kolektivní kresba, podepsaná všemi 316 zúčastněnými.

Autor anotace
Ivona Raimanová