Čtyři dny | Four days

Barbora Kleinhamplová a Tereza Stejskalová

Plačky nad příliš dlouhým životem

„Když spím, zdá se mi, že je mi šedesát, když se vzbudím, je mi jenom třicet. Hrozná noční můra.
Když spím, zdá se mi, že je mi třicet, když se vzbudím, zjistím, že je mi už šedesát. Hrozná noční můra.“

 

Dialog v kadeřnictví je příležitostí k úvahám o stárnutí, způsobu, jakým trávíme čas, a nezamýšlených důsledcích dlouhověkosti. Jelikož se lidský život neustále prodlužuje, dystopický obraz životem unavených několikasetletých jedinců, stěžujících si na svůj osud, se brzy stane realitou.

 

Barbora Kleinhamplová je umělkyně zabývající se aspekty lidské existence v kontextu současného politicko-ekonomického uspořádání. V roce 2015 získala Cenu Jindřicha Chalupeckého, která je udělovaná českým umělcům do 35 let. Tvorba Kleinhamplové byla k vidění ve Fotograf Gallery v Praze nebo v galerii 209 v Brně.

Tereza Stejskalová je kurátorka a kritička působící v instituci tranzit, kde se věnuje možnostem fungování matky-umělkyně v uměleckém provozu a především principy feministické instituce. V roce 2014 získala Cenu Věry Jirousové pro etablované kritiky. Svými články přispěla do celé řady knih, časopisů i online serverů.

Společně vydaly knihu rozhovorů Kdo je to umělec? (2014) nebo připravily projekt Manifest spáčů: Ženy s vousama. 

 

Místo konání:
Kadeřnictví Tomáš Veselka, Františka Křížka 12, Praha 7

 

Koncepce a dramaturgie: Barbora Kleinhamplová a Tereza Stejskalová
Zákaznice: Jindřiška Křivánková
Kadeřnice: Tereza Havlínková
Produkce: Adéla Korbičková a Marie Štindlová
Kurátorka festivalu: Tereza Rudolf

Akce se koná v rámci Fotograf Festivalu #8.

Za laskavou podporu děkujeme Tomáši Veselkovi. Projekt finančně podpořili Nadace pro současné umění Praha a GESTOR ochranný svaz autorský.

 

FOTOGRAF FESTIVAL #8
NE-PRÁCE: ZAMĚSTNÁNÍ VOLNEM

Se změnami v oblasti pracovní síly, pracovní náplně a ve způsobech jejího vykonávání, se nutně mění i obsah slova “práce”. Stejně tak se dlouhodobě proměňuje vztah mezi časovými režimy, které stále tradičně označujeme jako pracovní a volný čas. Automatizace se zdá jako skutečnost blízké budoucnosti a spolu s ní se stále naléhavěji vynořuje otázka nepodmíněného příjmu, který jistě nenaplní jen představy sociálních utopií, ale přinese i nové problémy, mnohé odvislé od osobní zodpovědnosti nebo naopak jejího odřeknutí se a ztráty. Předpoklad přibývání volného času, jako času pro sebe samého a času na odpočinek, je často zaměňován s pouhou obrazovou reprezentací takové činnosti. Místo času oproštěného od práce, zaplavují sociální sítě fotografie zobrazující volný čas ostatních. Jeho volnost je však současně narušená potřebou jeho reprezentaci zapracovat do pomyslných portfolií jednotlivců. Tématem osmého ročníku Fotograf Festivalu jsou hranice mezi pracovním a volným časem a jejich obrazové reprezentace, utopické vize a historický kontext.

 

fb.com/events