David Možný: Lowdown

ProLuka – galerie pod vršovickým nebem

Zveme Vás na vernisáž – středa 9. listopadu 2022 od 18:00

Galerie ProLuka – Bezručovy sady, Praha 10 – Vršovice
(park naproti domu Slovenská 23), zastávka tram Krymská
mapka zde ›

Rahova. Obrovské sídliště na okraji Bukurešti vybudované za Ceaușescova režimu. A také název video instalace, kterou David Možný vstoupil v roce 2008 do širšího povědomí uměleckého světa. Pomocí počítačové animace z fotografií architektury pořízených na sídlišti poskládal novou, neskutečnou realitu, v níž se jednotlivé panely a části sídliště pohybují a posouvají. Nicméně proč se v roce 2022 vracíme tak hluboko do minulosti Možného tvorby? Protože přibližně v době, kdy Rahova vznikala, Davida Možného oslovila esej Michela Foucaulta (v češtině publikovaná jako součást knihy Myšlení vnějšku), v níž filozof precizním způsobem popisuje znaky heterotopií. Tento výraz, v lékařském názvosloví používán pro orgány nebo tkáně vyskytující se na jiném místě, než je obvyklé, používá Foucault k označení reálně existujících míst, která však mají – na rozdíl od svého okolí – jinou strukturu, logiku i organizaci prvků. V městské zástavbě to mohou být například hřbitovy, parky, ale také větší celky – a právě při pobytu v Bukurešti si Možný uvědomil, že celé sídliště Rahova je jedna velká heterotopie.

Fascinace heterotopiemi je v tvorbě Davida Možného přítomna již od začátku (toto slovo ostatně použil jako název první výstavy, kterou připravil v roce 2002 pro výstavní prostor provozovaný Domem umění města Brna) a ovlivňuje jej doposud. Ukázkovým příkladem, jak lze tento fenomén umělecky zpracovat, je instalace Lowdown, jež je znepokojivá mimo jiné právě tím, že se v ní setkávají dvě různé heterotopie na jednom místě: park s letištní halou. Jedná se v podstatě o jednoduchý nápad, ne však jednoduchý ve smyslu hloupý. Přestože o díle David Možný tvrdí, že nejde o konceptuální umění, za jeho jednoduchým nápadem stojí dlouhodobý zájem o sociologii, filosofii a kulturní antropologii. Jako druhý z myšlenkových pramenů – vedle již zmíněného Foucaulta – upozorňuje Možný na publikaci Non-places od francouzského antropologa Marca Augeho. V této knize přichází Auge s novým termínem „nonplace“, který odkazuje na prostory evokující dojmy pomíjivosti, v nichž zůstávají lidské bytosti naprosto anonymní, a které nemají dostatečný význam, aby byly považovány za „místa“. V úvodu této studie líčí Auge „příběh“ muže, který přijíždí na letiště, zaparkuje auto, odbaví kufr, vyzvedne si palubní místenky, zajde do dutyfree shopu, nasedne do letadla. V zásadě se zde nic zásadního nestane, jde o popis atmosféry, kterou máme spojenou s letištními halami a dalšími obdobnými místy. Letištní sedačky jsou při tom pro tento prostor natolik signifikantní, že se nám ihned po jejich spatření tento pocit vybaví. K tomu se přidává nečekané spojení dvou realit, lavičky sice do parku patří, ale nemají vypadat takto, navíc prostorově deformované do manipulované reality, která nás k dílu podvědomě přitahuje.

Davida Možný tak v Proluce novým způsobem rozvíjí své staré, oblíbené téma, kdy pracuje s obyčejnými objekty, které každý zná a je schopen je ihned na první pohled rozpoznat. Ostatně letištní lavice použil jako základ pro svoji instalaci již v případě výstavy Together We Stay – Divided We Fall v roce 2019 v galerii Nevan Contempo, která Možného zastupuje. V posledních letech se při tom čím dál častěji ukazuje, že sázka galeristy na Davida Možného byla tou správnou. Po loňské rozsáhlé úspěšné samostatné výstavě ve Fait Gallery a účasti na zahraničních výstavách v Sofii či v Benátkách, byly jen říjnu letošního roku jeho práce možné vidět na festivalu 4+4 dny v pohybu a v mostecké Galerii Bunkr. Na příští rok je připravována prezentace Davida Možného v rámci festivalu Pražské Quadrenniale.

Kurátorka: Silvie Šeborová

www.davidmozny.cz