The Dancing Public

Příběh davových extatických tanců, které se v průběhu historie tu a tam nekontrolovaně šířily Evropou, má celou řadu podob a také teorií o jejich „vznícení“. Extatické výbuchy neutuchajícího tance, plného tělesných záškubů a křečí a nekontrolovatelných gest se mohly šířit z jednoho těla na druhé a strhnout postupně několik stovek pulzujících v masovém pohybu po celé dny a měsíce. Šlo o opakující se události v dlouhém období od středověku až po novověk a byly vysvětlovány nejrůznějším způsobem – od posedlosti zlými duchy a prokletí svatých až po neurologické poruchy a diagnózu hysterie. Za nebezpečným obrazem veřejného nepořádku se skrývalo tělo tančící, aby si ulevilo od stresu z epidemií, přírodních katastrof a chudoby, tělo tančící v nesouhlasu.

Mette Ingvartsenová, která evokuje kolektivní okamžiky taneční mánie z minulosti, zkoumá pohybovou extázi na společenském setkání po pandemii. Její sólo exploduje z osamělosti roku 2020 intenzivní směsicí nezastavitelných pohybů, nepřetržité hudby a divokých rytmů slov a zpěvu. Tato tvarově proměnlivá skladba, která je taneční hostinou, koncertem mluvené poezie nebo fyzickým vyčerpávajícím šílenstvím, podněcuje otázky: Může se tanec zmocnit kolektivního veřejného těla a přetvořit jej? Jaký přetlak z nadbytku neprojeveného pohybu můžeme dnes pociťovat v našich tělech? Jsme připraveni být znovu opojeni životem?

… Nebe bude tančit
Měsíc bude tančit
Planety budou tančit
Hvězdy budou tančit…

Mette Ingvartsen je dánská choreografka a tanečnice. Studovala v Amsterdamu a Bruselu, kde v roce 2004 absolvovala školu performing arts P.A.R.T.S. Její tvorba se vyznačuje hybriditou a zabývá se rozšiřováním choreografických postupů spojováním tance a pohybu s dalšími oblastmi, jako je výtvarné umění, technologie, jazyk a teorie. V roce 2003 Mette Ingvartsen založila svůj soubor a od té doby byla její díla uváděna po celé Evropě, ale i v USA, Kanadě, Austrálii a Asii. Byla rezidenční umělkyní v Kaaitheater v Bruselu (2012-2016), ve Volksbühne v Berlíně. Je držitelkou doktorátu z choreografie na Stockholmské univerzitě umění.

Kromě tvorby, performance, psaní a přednášení se věnuje také výuce a sdílení výzkumu prostřednictvím workshopů se studenty na univerzitách a uměleckých školách. Spolupracovala a vystupovala s Xavierem Le Royem, Bojanou Cvejic, Janem Ritsemou a Borisem Charmatzem a investovala do kolektivních výzkumných projektů, jako je umělecká platforma EVERYBODYS (2005–2010), pro kterou spolu-editovala everybodys, publications ale také vzdělávací projekt Six Months, One Location (2008) a performativní konference The Permeable Stage.

V roce 2024 obdržela Mette Ingvartsen od Dánské nadace umění cenu za celoživotní dílo.

The Dancing Public je experiment, který je třeba prožít tělem, skrze tělo. Je to vše, co nám v posledních dvou letech chybělo. A v tom spočívá zásluha tohoto představení, že proměňuje příběh z minulosti v několik důležitých otázek pro dnešek: vyšli bychom všichni do ulic tančit, kdyby věznění pokračovalo? Mohla by to být nová forma protestu v naší silně policejní sociálně distingované postpandemické realitě? Taneční mánie byly považovány za hrozbu pro veřejný pořádek, protože davy nebylo možné kontrolovat ani vysvětlit. V tomto smyslu je toto představení spíše výzvou k zamyšlení nad naším vztahem ke společenským normám, k bytí pohromadě, ke kolektivnímu jednání. To, jak na tuto výzvu zareagujeme, bude záviset na tom, kdo je připraven nechat se unést.

— Angela Conquet (The Conversation)