V dnešní realitě stále převážně ženy nesou odpovědnost za poskytování péče. Současně jsme ponořeni do virtuálních pseudopravd, názorů a nekonečného proudu informací, které nás zasahují. Mnozí z nás žijí ve stavu neustálé únavy. V takovém kontextu se prosté zastavení, vnímání sebe a následování potřeb vlastního těla může stát politickým činem. Soukromé je politické.
Z této perspektivy vstupuje na scénu Martina Hajdyla Lacová – žena, tanečnice a matka tří malých dětí. Její téměř čtyřicetileté tělo nese množství veřejných i soukromých příběhů. „Second practice“, vycházející z třicetileté taneční praxe a tělesně-tanečních vzpomínek, vytváří prostor pro návrat k tomu, co je pro její existenci klíčové – k uvědomění vlastní taneční a tělesné historie, k naslouchání sobě samé v tanci a k potěšení z pohybu.
Představení zve diváky na cestu, v níž se prolínají obrazy minulosti a přítomnosti. Dotýká se touhy ženy, tanečnice a matky ponořit se hluboko do sebe skrze praxi, která se v záplavě chaosu, únavy a neustálým rozptýlením každodenními povinnostmi stala druhořadou – praxi vědomého tance tady a teď.
Sólo Martiny Hajdyla Lacové, vytvořené ve spolupráci s choreografkou Renatou Piotrowskou-Auffret, tak neotvírá jen osobní příběh, ale i širší obraz toho, co současné společnosti chybí, co potřebuje nebo co sama zpochybňuje.
Délka představení: 50 min.
Koncept, text: Renata Piotrowska-Auffret /PL/
Choreografie: Martina Hajdyla Lacová, Renata Piotrowska-Auffret /PL/
Tanec: Martina Hajdyla Lacová
Hudba & Video: Simon Aufrett /FR/
Kostým a scénografie: Natálie Rajnišová
Vizuální dramaturgie & světelný design: Joanna Leśnierowska /PL/
V představení jsou použity hudební citace z těchto děl: STING: We`ll be together, Jørgen Knudsen – hudba do představení Manshape, Ben Frost, album: Aurora, skladba: Venter, hudba z představení VerTe Dance & Zrní: Ceviche, Ábris Gryllus – hudba z představení SOFT SPOT, Bach JS, Goldberg variations, BVW: Variation XXX. Quodibet a Aria da capo (interpretácia: Beatrice Rana), balet Spiaca krásavica, variácia Orgovánový kvet a slovenská lidová píseň.
Fotografie na vizuál: Terezie Fojtová
Produkce: Adéla Lipavská
Technické zajištění: Sebastián Vích, Ján Čief, Jiří Hajdyla
PR manager: Jolana Danková
Finanční manažer: Daniela Řeháková
Kreativní Producent: Jiří Hajdyla
Partneři projektu: Hellerau – Evropské centrum umění, Divadlo Štúdio Tanca Banská Bystrica, Nová Síť / Art-in-res, festival 4+4 dny v pohybu, Co.labs, Venuše ve Švehlovce, Moving Station, Nowy Teatr Varšava.
Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury, hl. m. Prahy, Magistrátu města Brna, Státního fondu kultury, Národního plánu obnovy a Evropské unie.
Umělecká platforma ME-SA působí na nezávislé taneční scéně už od roku 2008. Její tvorbu dnes charakterizuje spolupráce napříč obory – od výtvarného umění přes sport a hudbu až po virtuální realitu – a také experimentální přístup k práci s pohybem, obrazem i divadelními strategiemi. V posledních letech se ME-SA zaměřuje na feministická témata. Společným jmenovatelem všech projektů a hlavní tvůrčí osobností platformy Martina Hajdyla Lacová.
Martina Hajdyla Lacová je choreografka, tanečnice a performerka. Vystudovala konzervatoř v Banské Bystrici a magisterské studium taneční pedagogiky na pražské HAMU, kde aktuálně pokračuje v doktorském programu. Ve své práci vnímá tanec nejen jako estetickou formu, ale především jako způsob komunikace, interakce a přirozeného pohybu lidských těl. Za svou kariéru získala řadu ocenění: v roce 2015 cenu Tanečnice roku za výkon v SuperNaturals, o rok později nominaci na Cenu Thálie za sólovou inscenaci One of the Seven. V roce 2023 si odnesla Cenu Českých center za představení SOFT SPOT a o rok později Cenu Thálie v kategorii alternativní divadlo za inscenaci Bodies in Progress.
Renata Piotrowska-Auffret je choreografka a performerka, která ráda posouvá hranice mezi tancem, divadlem a performativním uměním. Inspiruje se osobními i fiktivními zkušenostmi a vkládá je do širších společenských souvislostí. Ve své tvorbě otevírá otázky politiky těla – toho, jak je tělo vnímáno v historii i dnes, ve veřejném prostoru i v soukromí, v textu i v pohybu. Zajímá ji napětí a někdy až perverzní vztahy mezi těmito světy.
Je spolukurátorkou pilotního programu Pavilonu tance a performativních umění při Muzeu moderního umění ve Varšavě a spolupracuje také s Institutem Adama Mickiewicze jako odbornice na choreografii.
