Dear Laila

„Drahá Lailo, je ti pět let a začala ses mě ptát, kde jsem vyrostl a proč tam nemůžeme jet. Tohle je můj pokus o odpověď.“

Vznik inscenace inspirovala Baselova pětiletá dcera tím, že se začala vyptávat na to, kde její otec vlastně vyrůstal. Protože jí nemohl místo svého dětství ukázat, rozhodl se, že se ho pokusí přiblížit a vytvořil model svého domova v palestinském uprchlickém táboře Jarmúk v Damašku.

Drahá Lailo sdílí palestinskou zkušenost vysídlení a odporu prostřednictvím příběhu jedné rodiny a zkoumá, jak jsou válka a vyhnanství prožívány prostřednictvím každodenního, domácího a veřejného prostoru. Intimní interaktivní instalace, kterou zažívá vždy jeden divák, využívá vyprávění vzpomínek a hmatových detailů, aby oživila toto zničené a už neexistující místo.

Basel Zaraa je palestinský umělec žijící ve Velké Británii, který pracuje s textem, tvoří graffiti a hudbu, spolupracuje s mezinárodními umělci, jako je Akala, palestinská hiphopová skupina Katibeh Khamseh a Tania El Khoury. Ve své tvorbě pracuje se smyslovým vnímáním, aby divákům přiblížil zkušenosti z exilu a války. Je tvorba je způsob, jak se vyrovnat s traumatem, které jeho komunita prožívá. Jeho současná instalace Co budeme dělat bez exilu? je imerzivní, multismyslovou zkušeností, která vytváří svěží svět v uprchlickém stanu a vyzývá diváky, aby si představili život mimo okupaci a válku. Intimní instalace pro jednoho diváka Dear Laila je od roku 2022 na turné a získala Cenu diváků na Curyšském divadelním festivalu v roce 2023. Mezi předchozí práce tohoto umělce patří ‚As Far As My Fingertips Take Me‘, vytvořená ve spolupráci s Taniou El Khoury a v roce 2019 oceněná jako vynikající inscenace cenou Bessie Awards. Díla Basela Zaraa byla uvedena na více než padesáti scénách či festivalech pěti kontinentů.

„Toto intimní umělecké dílo zpochybňuje představu o uprchlických táborech jako o jakémsi očistci a ukazuje, že se jedná o fyzická místa, kde se lidé rodí, umírají, žijí a milují – kde také chovají holuby. Útočiště může být předmětem nostalgie – ale, jak tomu bylo v případě Jarmúku, když v Sýrii vypukla občanská válka, i místem dalšího traumatu: místem, ze kterého může být rodina znovu vyhnána.“

J. Kelly Nestruck, The Globe and Mail, Canada