We use cookies to enhance your experience. By continuing to visit this site you agree to our use of cookies. | Více | Accept

Čtyři dny | Four days

1999

Festival v továrně

Křeč zhmotnila dělníkův sen

Tak tohle tovární hala karlínské ČKD ještě nezažila! Pohříchu však již ze zdejších zdí vyprchal pracovní ruch, a tak dělníci přišli o rej polonahých tanečnic, jež sem přivábil nevšední projekt bratří Cabanů a jejich Baletní jednotky Křeč nazvaný Corpus sex machiňa. V rámci festivalu Čtyři plus čtyři dny v pohybu se desítky účinkujících a stovky diváků zúčastnily v neděli jeho premiéry a derniéry. „Praktická, nevratná, estetická industriální banalita“ se skládala z volné série výjevů inscenovaných na velkém pódiu, okolních plošinách i v dalších zákoutích haly. Provázela je hudba od klasiky přes techno a etno až po divoké kreace pětice spoluúčinkujících bubeníků. Půvabné dívky se hned objevovaly ve slušivých montérkách a vzápětí v ladných trikotech či dráždivém prádle. Jako by se jejich prostřednictvím zhmotnil sen dělníka, který své skříňky polepuje fotografiemi vnadných krásek. Nechyběli ani urostlí mladíci ovládající všelijaké brusky, pily, vrtačky, kladiva, fukary… Polonahá těla kropily snopy jisker, vzduchem pluly záhadné postavy a baterie reflektorů bičovaly tmu, kterou prosvětlovaly šlehající plameny. Seskupení jakési fantaskně industriální Kámasútry se střídala s přímočarými výjevy, při nichž hovořila jen hmota, fyzická síla a nástroje. Performance byla navíc prošpikována ironickými promluvami k domácím kutilům, v nichž se vychvalovaly přednosti nářadí. Jen Přemek Podlaha s Václavem Vydrou nepřišli. Občas na některé výstupy diváci neviděli a ke konci už se představení poněkud vleklo – to lze ovšem přičíst na vrub toho, že šlo o projekt jednorázový. Především se však bratrům Cabanovým podařilo zdejší halu zasvětit jako monumentální divadelní prostor. A zbývá než litovat, že jím po skončení festivalu nezůstane.

Zdeněk A. Tichý, Mladá fronta DNES / 16.11.1999

 

Festival oživí opuštěné tovární haly ČKD

P r a h a – Pro čtvrtý ročník mezinárodního festivalu Čtyři + Čtyři dny v pohybu, který zítra zahájí německo-britská skupina Gob Squad, vybrali pořadatelé bývalé haly ČKD Karlín v Pernerově ulici. Minule se kupříkladu pražská přehlídka konala ve staré kanalizační čističce. „V programu se do 20. listopadu objeví projekty na rozhraní divadla, tance, pohybového divadla a médií,“ říká Pavel Štorek. Úvodní inscenace přehlídky Gob Squad nazvaná Safe je prezentována jako kombinace letecké katastrofy, hry a rockového koncertu. Na neděli pak připravila Baletní jednotka Křeč vedená Michalem a Šimonem Cabanovými premiéru a zároveň derniéru nové, praktické a nevratné, estetické industriální banality Corpus sex machiňa. „Bratři Cabanové vytvořili komplikovaný koncept pro tovární halu, kde mají vše, co nemohou použít v malém divadle včetně hasičských vozů,“ vysvětluje Štorek. Mezi dalšími účinkujícími bude italský soubor Motus s kontroverzní adaptací básně Ludovica Ariosty Orlando furioso (Zuřivý Orlando). Skrytá tvůrčí jednotka K’d zase uvede 17. a 18. listopadu od 18.30 hodin na Karlínském náměstí pouliční představení Život Fanta Zije. Na výběru karlínské haly ČKD jako netradičního festivalového prostoru se podílelo sdružení mamapapa, jež stojí i za společným projektem výtvarníků a performerů Demolice. Ten bude přístupný divákům vždy po skončení představení. „Půjde o živou instalaci, která se bude během festivalu částečně obměňovat,“ uvedl Tomáš Žižka. „Jejím prostřednictvím se snažíme vytáhnout paměť místa – to, co v tom prostoru bylo ukryto.“ Program přehlídky doplní i série koncertů, které začínají ve 22 hodin, a také akce Den poezie pro cestující. Ten je připraven na 16. listopadu a během něj bude poezie prezentována v tramvajích, metru i na ulicích. Vstupenky na Čtyři + Čtyři dny v pohybu jsou v předprodeji v Divadle v Celetné a stojí 230 korun – pro studenty 180 a na samotné koncerty 60. Do hlediště vybudovaného v ČKD speciálně pro festival se vejde 220 diváků; výjimkou je produkce Baletní jednotky Křeč, u které je prý kapacita takřka neomezená.

(zat), Mladá fronta DNES / 12.11.1999

 

Nevstoupíš dvakrát do stejného prostoru

V době, kdy stagnuje umělecký experiment a kdy se styly a žánry rozmělňují v citacích a vykrádání již objeveného a daného, objevil se v Praze divadelní festival, který prošlapává zcela nové – nebo alespoň zapomenuté – cesty. Propojuje divadlo s jednorázovým happeningem a performancí, bez ohledu na rozdílnost divácké základny mixuje divadelní představení s rockovými koncerty a výtvarnými instalacemi, a hlavně: vyvádí diváky z ghetta divadelních budov a rockových klubů kamsi do čističek odpadních vod, na náměstí, do parků, do továrních hal.

Festival Čtyři + čtyři dny pohybu se letos konal již počtvrté, ve dnech 13.-20. listopadu. Málokde platí tak radikálně, že nevstoupíte dvakrát do téže řeky. Nejen že se festival pokaždé koná na jiném místě, ale i každý jeho den je naprosto svébytný a neopakovatelný. A to nejen co se týče programu, ale i prostorového uspořádání, využití místa. Loni to byla historická čistička vod v Praze-Bubenči, letos obrovská hala bývalého ČKD Dukla v Praze-Karlíně. Na scéně zašlé fabriky, v chladu, mezi železobetonovými stěnami a sloupy, uprostřed nezakrytých kanálů konal se skutečný svátek divadla a divadelnosti. Denně vystoupila na improvizovaném jevišti aspoň jedna divadelní skupina, proběhl rockový koncert, v zákoutích haly se konaly improvizované akce výtvarníků a pohybových umělců, performerů. V hlavním programu vystoupily aktuální osobnosti a divadelní skupiny evropské nezávislé scény. Z Anglie přijela teenagerovská skupina Gob Squad, která si prostředky koláže za použití videa a rockové hudby teprve osahávala, co je vůbec divadlo. Němec Felix Ruckert přivezl moderní taneční divadlo. Italové ze skupiny Motus použili pro epickou báseň Orlando furioso renesančního autora Ludovika Ariosta extrémní výrazové prostředky na hraně pornografie. Nejkompaktnější, výrazně stylizovaný, pohybově i technicky naprosto dokonalý tvar pohybového divadla předvedl švýcarský choreograf Gilles Jobin, zatímco Slovinci pod vedením režiséra Sebastijana Horvata zkoumali hranice divadla pomocí rytmizovaného textu a statických, vysoce estetizovaných jevištních obrazů s důrazem na světlo a stín. Ani naše skupiny se neztratily. Skrytá Tvůrčí Jednotka K’d dvakrát uvedla své pouliční představení Život Fanta Zije, mnoho performerů se účastnilo několikadenního projektu nazvaného Demolice. Jedinečnou událost festivalu však připravili bratři Cabanové se svou skupinou Baletní jednotka Křeč. Během dvou hodin v naprosto neopakovatelné akci provedli diváky celou tovární halou. Ze všech stran se zjevovali polonazí, efektně odění muži i ženy s výrobními, či spíš destruktivními nástroji – sbíječkami, pilami, kladivy, vrtačkami, fukary – a za řevu nástrojů, zvuků „sluneční“ hudby a recitace členů R. S. Vpřed drtili, řezali, bořili, odfukovali, lámali, co se dalo. Bylo to efektní, bylo to erotické, bylo to nepatřičné, bylo to vzrušující. „Nejsme si jisti, zda se jednalo o nějaký příběh, ale je docela možné, že jsme ráno vstoupili do podivuhodné fabriky, vzali do ruky stroj, něco tvořili, a když padla, tak šli domů …“, řekli o své originální módní přehlídce bratři Cabanové. Takové byly letošní Čtyři + čtyři dny v pohybu. Možná se nejednalo vždy o divadlo, i když někteří hosté patří mezi současnou špičku ve svých oborech, možná ne vždy bylo všechno srozumitelné, ale je docela možné, že divák poprvé v životě vstoupil do naprosto originálního světa, kde se dělo cosi podivuhodného, a když to skončilo, zůstalo to v jeho paměti.

Vladimír HULEC (Divadelní noviny), Reflex 1999