We use cookies to enhance your experience. By continuing to visit this site you agree to our use of cookies. | Více | Accept

Čtyři dny | Four days

1998

Festival v čističce

Stará kanalizační čistírna se na osm dní stala divadlem

B u b e n e č – Na originální divadlo proměnil kanalizační čistírnu v šestém městském obvodu festival Čtyři + čtyři dny v pohybu, který zahájilo v sobotu sólové vystoupení slovinské tanečnice Valentiny Čabro. V objektu z roku 1907 spravovaném Nadací Ekotechnického muzea vyrostlo na osm dnů hlediště pro sto padesát diváků a industriální kavárna, v níž se odehrávají noční koncerty. „Díky podpoře Moving Academy for Performing Arts můžeme účinkujícím nabídnout v podstatě stejný servis jako v Divadle Archa,“ míní umělecký ředitel přehlídky Pavel Štorek, jenž zároveň ubezpečuje diváky, že je v bývalé kanalizační čistírně nečeká ani smrad, ani špína. Festival mapující progresivní divadelní proudy potrvá do 21. listopadu. Dnes nabízí ve 20 hodin premiéru projektu No End, v němž Jan Kodet kombinuje zájem o abstrakci a pohybové divadlo. „Hodně mě inspirují zahraniční produkce a na rozdíl od některých kolegů se nestydím za to, že jsem někým ovlivněn,“ zdůrazňuje Kodet. Mezi největší hvězdy přehlídky patří Nigel Charnock, spoluzakladatel britského kultovního souboru DV 8, jenž uvede titul Human Being (Lidská bytost). Vstupenky na Čtyři + čtyři dny v pohybu se prodávají přímo ve staré čistírně (Papírenská 6) nebo v Divadle v Celetné. Do místa festivalu jezdí autobus 131 ze stanice Hradčanská a od Nádraží Bubeneč to pěšky trvá pět minut.

(zat), Mladá fronta DNES / 16.11.1998

Divadelníci se sejdou ve staré čistírně

P r a h a – V neobvyklém prostředí staré kanalizační čistírny se odehraje od 14. do 21. listopadu mezinárodní festival Čtyři dny + čtyři dny v pohybu. Třetí ročník přehlídky, která se zaměřuje na progresivní divadelní proudy, tak její pořadatelé přenesli z tradičních sálů do nekonvenčních prostor. „Už třicet let jako čistička nefunguje a nikdo se nemusí bát, že je tam smrad a nepořádek,“ ubezpečuje diváky Tomáš Žižka ze společnosti mamapapa, jež spolu s organizací Čtyři dny festival pořádá. Objekt, který stojí v Papírenské ulici na Praze 6 – Bubenči, jim zapůjčila Nadace Ekotechnického muzea. Do budovy bylo vestavěno divadlo s technickým zázemím i hledištěm pro sto padesát diváků a také industriální kavárna. Čtyři dny + čtyři dny v pohybu představí soubory, sólové účinkující i kapely z Holandska, Maďarska, Německa, Portugalska, Rakouska, Ruska, Slovinska, Spojených států, Velké Británie a České republiky. Holandský Griftheater během měsíční dílny připravil ve spolupráci s mamapapa speciální projekt v podzemí čističky, na nějž si kvůli omezené kapacitě 45 osob musí publikum rezervovat lístky předem na určitou hodinu. „Každé představení bude jiné,“ míní umělecký ředitel festivalu Pavel Štorek. „Budou tu taneční vystoupení, divadla pohybová i soubory pracující s objekty. Společné pro mnohé z nich je snad jen to, že hodně využívají video.“ Mezi účinkujícími se dále objeví Derevo s inscenací Zrcadlení, Do – Theatre uvede Anatomii doktora Tulipána a tuzemská tvorba má zastoupení v premiéře choreografie Jana Kodeta No End. Inscenace Jeannette van Steenové Záda pak bude kvůli atypickým prostorovým, světelným a akustickým podmínkám uváděna mimo čističku, a to ve foyeru Veletržního paláce. První představení začínají v 19 hodin a program zakončují noční koncerty kapel v industriální kavárně. Vstupenky na festival se prodávají v Divadle v Celetné a přímo v čistírně. Na jeden večer stojí lístek 190 a pro studenty 140 korun, dvoudenní permanentka přijde na 285 a čtyřdenní na 380 korun. V rámci přehlídky vedou na DAMU Anton Adasinský a William Fisher workshopy a na 16. listopadu je do Divadelního ústavu připraveno diskusní fórum Nové divadelní tendence na konci tisíciletí. Na jeho programu budou například témata týkající se vzniku uměleckých center, mezinárodní spolupráce a vzdělávání a možností existence mladých umělců.

(zat), Mladá fronta DNES / 11.11.1998

Přehlídka divadelní alternativy předznamená festival

P r a h a – Jako malou ochutnávku před listopadovým festivalem Čtyři dny v pohybu připravili organizátoři přehlídku s názvem Evropské divadelní alternativy, která ve dnech 2. až 5. června představí v Divadle Komedie a experimentálním prostoru Roxy dva nezávislé soubory ze Slovinska a jeden z Itálie. „Původně jsme zamýšleli pozvat na tuto přehlídku víc menších a poloprofesionálních skupin, ale nakonec se nám podařilo získat profesionální soubory, které patří ke špičkám nezávislé scény,“ řekl dramaturg přehlídky Pavel Štorek. Na festivalu Evropské divadelní alternativy vystoupí Plesni theater z Lublaně s tanečním představením s výraznými výtvarnými prvky Dům, které přehlídku v úterý 2. června v 19.30 hodin v Divadle Komedie zahájí, soubor Muzeum, pracující na půdě slovinského národního divadla, vystoupí o den později také v Divadle Komedie s představením Spisovatel, které akcentuje především vizuální stránku. Přehlídku uzavře tanečně divadelní soubor Kinkaleri z Florencie, který uvede 4. a 5. června od 19 hodin v Roxy představení Super. „Pro hostování zahraničních souborů v Praze je čím dál tím těžší sehnat prostor, který by uspokojil náročné technické požadavky účinkujících. V současné době je jedním z mála vyhovujících divadel právě Divadlo Komedie. Pro italský soubor, který experimentuje na pomezí různých žánrů a pracuje se složitou jevištní konstrukcí, je ideálním prostorem Roxy,“ řekla Markéta Černá z pořádající společnosti Čtyři dny. Její slova o nedostatku vhodných prostor potvrdil i Pavel Štorek, který zároveň uvedl, že právě proto se produkce festivalu rozhodla vybudovat pro podzimní přehlídku Čtyři dny v pohybu novou polyfunkční scénu v bývalé čističce vod, současném Ekomuzeu v Papírenské ulici v Praze 6. „Tento nový prostor bude technicky zajišťovat nizozemská nadace Mapa, která podporuje rozvoj podobných aktivit ve střední a východní Evropě,“ dodal Štorek. Součástí třetího ročníku festivalu Čtyři dny v pohybu bude také mezinárodní divadelní fórum Performing Arts – nové divadelní tendence na konci tisíciletí, které uspořádá pražský Divadelní ústav ve spolupráci s nizozemským Divadelním institutem.

(rad), Mladá fronta DNES / 1.06.1998

Divadlo v industriálním prostoru

recenze a glosy Divadlem v industriálním prostoru lze nazvat projekt holandské společnosti Griftheater, který je do 21. listopadu součástí pražského festivalu Čtyři + čtyři dny v pohybu. Na zhruba hodinové akci v bývalé kanalizační čistírně v Bubenči se podílejí také čeští účastníci třítýdenní dílny – najdeme mezi nimi herce ze souboru Ctibora Turby, akční výtvarníky i rockové hudebníky. Zatímco ostatní produkce přehlídky se konají v nadzemních částech ojedinělé budovy z počátku století, performeři Griftheateru vás zavedou do pater spodních. Diváky vítá herečka zasypaná až po hlavu uhlím, jež čte pokyny pro topiče parních kotlů. Dál se v obrovských kolech parních strojů pohybují lidé, jinde v odpadní vodě plave jakýsi prapodivný lidský brouk. Postupujete a jste stále překvapováni, osvětlováni, fascinováni. Výtvarností prostoru i nenápadnými akcemi herců a hudebníků. Využívají zákoutí, vodní zátočiny, bizarně působící stroje a různá přídavná zařízení pro industriální hudbu i jako originální scénografii. Griftheater v Praze představuje jednu z dosud opomíjených forem současného divadla – tzv. site specific, neboli představení připravená v nedivadelních, „specifických“ prostorech. Projekt nazvaný tvůrci 3W-W3 (Window-Water-Wind aneb Wokno-Woda-Wítr) sice nevyužil všech nabízejících se možností divadelního působení na diváka; soustředí se hlavně na oživování a ozvučování ojedinělého místa. Nicméně svou otevřeností a inspirativností pro umělce mnoha disciplín je dokladem neomezených a jedinečných možností tohoto typu divadla. Jen počet diváků je omezen několika desítkami a je třeba si místa včas rezervovat.

Vladimír Hulec, (autor je redaktorem Divadelních novin), Mladá fronta DNES / 23.11.1998

Periferní výjimečnosti obsadily odpadní čističku

recenze a glosy Třetí ročník festivalu Čtyři + čtyři dny v pohybu, jenž skončil tuto sobotu, se prezentoval novinkami, které z něj udělaly nespornou událost v okruhu experimentálních divadel a divadelních směrů. Na dvojnásobek se prodloužila délka festivalu, program se vesměs konal v budově kanalizační čistírny v Praze-Bubenči, jež jinak slouží jako ekotechnické muzeum. Ve spodní části se odehrávala pro tento prostor českými umělci a holandským souborem Griftheater speciálně připravená akce 3WW3. Spletitý systém stok z počátku století a „kolbendaňkovská“ čistírenská technologie včetně sedimentační nádrže posloužily hercům, hudebníkům a výtvarníkům jako scénografie a hudební nástroj pro hodinovou akci, nenápadně se vetkávající do chladného cihlového podzemí. V nadzemním, hlavním sále nebo v okolních místnostech, operativně přeměněných na bary a taneční parkety, se denně odehrálo několik představení. Choreograf Jan Kodet uvedl premiéru opusu No End, holandský soubor De Daders absurdní pohybovou hříčku Selah, bývalí členové německého Czurda Theatre pod vedením choreografky Beate Hohnové a režisérky Arne Forkeové v technorytmu moderní taneční hudby propojili v inscenaci Cindy Oh Cindy výtvarné umění, tanec a neverbální divadlo. Rozpaky provázely dva večery u nás proslavených ruských souborů Děrevo a Dó-těatr. Táňa Chabarovová z Děreva se prezentovala do sebe zahleděnou choreografií Zrcadlení, v níž navazovala na starší linii Děreva propojující čistý pohyb a jednoduché akce s rituálními aspekty divadla, nedokázala je však skloubit v stylově a obsahově kompaktní celek. Dó-těatr opustil svůj osobitý „butó-styl“ a věnoval se taneční pantomimě, jež svým obsahem sklouzávala až k laciné estrádovitosti za sebou řazených komediálních výstupů. Osou festivalu byla sólová vystoupení a vrcholem pak sólová představení Nigela Charnocka a Sabine Sonnenscheinové, bývalých členů londýnského souboru DV8, známého zde z několika vystoupení v pražské Arše, a portugalského performera Joao Fiadeiroa. Všichni předvedli vysoce stylizované, formálně originální a technicky vybroušené kreace překračující rámec ryze osobní zpovědi směrem k zachycení rozporů vnitřních pocitů člověka v současném světě. Sonnenscheinová zobrazovala křehkost, zranitelnost a smutnou krásu nahého těla, jež je uzavřeno v magické, neprostupné krychli oddělující je od okolního světa. Fiadeiro se pral o nalezení vlastní identity v chaosu zvuků a času. A Nigel Charnock, největší hvězda festivalu, v groteskním kabaretu s mnoha převleky, dialogy s diváky a vyprávěním černohumorných, surrealisticky laděných příběhů bez skrupulí demaskoval úchylnost a krutost století, v němž Bůh je mrtev a z koncentráků zní křik nenarozených dětí. Festival letos překročil rámec úzce vymezené oborové přehlídky a stal se programovou protiváhou naleštěnějšímu Tanci Praha. Svým zaměřením na tzv. site-specific, divadlo periferních výjimečností, navíc zachytil živý tep experimentálního divadla, jež překračuje formální rámec uměleckých stylů, žánrů a disciplín a vytváří neopakovatelné události v netradičních prostorách. Že je o ně zájem, svědčila i návštěvnost: na mnohé se nedostalo a čekali aspoň na půlnoční vystoupení jazzových a rockových skupin. Festival Čtyři + čtyři dny v pohybu si pro příští ročníky nastavil laťku hodně vysoko. Čtyři dny ve spolupráci s mamapapa: Festival Čtyři + čtyři dny v pohybu. 14.-21. listopadu ve Staré kanalizační čistírně, Praha-Bubeneč.

Čtyři a čtyři dny v pohybu rozhýbaly Čističku

PRAHA – Bývalá kanalizační čistírna (dnes Ekotechnické muzeum) v Bubenči v Praze 6 ožila ve dnech 14. – 21. listopadu 1998 díky mladému divadelnímu festivalu Čtyři a čtyři dny v pohybu, jehož 3. ročník probíhal letos v dvojnásobném rozsahu. Během osmi dnů se představilo 16 malých tanečních i hudebních souborů a osobností progresivního proudu evropského divadla s novými produkcemi, jejichž vyhranění přesahuje jednotlivé divadelní formy. Jedinečné bylo vystoupení tanečníka, herce, zpěváka Nigela Charnocka z Velké Británie. Spoluzakladatel známého souboru DV 8 předvedl skvělou one man show nazvanou Human being . Jeho atakující otevřenost, zpracování ryze osobních témat, šíře talentu a profesionálního vybavení oslovuje všechny vrstvy diváků. Příjemným překvapením byla premiéra Jana Kodeta, českého tanečníka a choreografa, který dlouhou dobu působí na zahraničních scénách (S.O.A.P. Dance Theatre Frankfurt a Gulbenkian Balet v Lisabonu). No end (Bez konce) volně navazuje na poslední práci Jade, vytvořenou pro portugalský soubor. Zpracovává téma nekonečnosti života. Originální rukopis, plynulý tok opravdu tanečních i dobře zatancovaných vazeb, naplňuje kompozičně volnou suitu střídajících se sól, dvojic i razantních skupinových scén. Ruské soubory Derevo a DoTheatre sice zastupují undergroundovou avantgardu, ale zde na festivalu působily dost vyšeptale. Velmi působivé bylo několikadenní vystupování holandsko-českého projektu 3 W windowwaterwind. Tým holandského Griftheater v režii Fritse Vogelse a Jana Takse pracuje často v nezvyklém prostředí a zanechává grif, tedy stopu a vtisk silného uměleckého zážitku. Podivuhodný obskurní prostor staré průmyslové architektury z přelomu století patří k těm, které jsou většinou určeny k zániku. Úsilím divadelního festivalu Čtyři a čtyři dny v pohybu se nejen podařilo předvést netradiční formy pohybového a tanečního divadla mezinárodního zastoupení, ale také obhájit životaschopnost prostorného a fantastického areálu.

(mab), Lidové noviny / 28.11. 1998