Historie domu Hybernská 2
Historie domu Hybernská 2 je velmi pestrá a dlouhá. Nejprve hostinec a následně hotel přinášeli svým hostům spíš zábavu a příjemně strávené chvíle. Před druhou světovou válkou se ale z hotelu stala administrativní budova a v ní sídlil například Pracovní úřad. Nicméně až od roku 1945 se píše pochmurnější příběh tohoto domu, který se postupně stal také sídlem složek Ministerstva vnitra.
Základy rohového domu v Hybernské 997/2 lze dohledat ve spisech archivu již ze 14. století. Dům měl mnoho názvů – Dům zvaný Železkovský, U Škodů, U zeleného orla, U saského dvora, ale první záznam Národního památkového ústavu hovoří o jeho využití především jako hostince. L.E.G. Buquoy zachytil na hlubotisku část domu při pohledu od bývalé hlavní celnice (dnešní Hybernia). Dochované jsou fotografie klasicistního hotelu z roku 1844 architekta Jana Novotného, který byl jako stavař velmi oblíben v Jindřišské čtvrti a měl za sebou nespočet realizací. Tehdejší majitel objektu Josef Veverka spolu s matkou Marií chtěli palác rozšířit a proměnit ho v třípatrový hotel. V roce 1849 se však majitel velmi zadlužil a musel hotel prodat v nucené dražbě za nejvyšší nabídku 88.000 zlaté konvenční měny jednomu z věřitelů, pražskému obchodníkovi Antonínovi Wahlbergovi. Ten hotel zvelebil, do interiéru umístil celou řadu plastik a bohatou výzdobu, a postupně vytvořil nabídku dalších služeb – letní jídelnu s otevřeným středem a terasu pro odpočinek. Ve zprávě z té doby se však píše „Nádherná úprava jídelny velice trpí prachem a sazemi, které do ní tímto otevřeným otvorem napadají, mimo to pak bývají hosté v jídelně deštěm velice obtěžováni. Z této příčiny zamýšlí pan majitel hotelu zříditi zasklenou střechu ve formě lucerny…“.
Zajímavým milníkem hotelového provozu byl určitě projekt elektrifikace Františka Křižíka, ústřední topení, výtah a moderní prádelna. Ve třicátých letech již měly pokoje hotelu dokonce vlastní koupelny. Na konci roku 1921 byl suterén v domě upraven na restauraci včetně výčepu, pivního skladu a rovněž vznikl sál a kavárna směrem do Senovážné ulice. Na uliční fasádě bylo umístěno 10 výkladních skříněk a neónový nápis Hotel de Saxe. V roce 1937 se stala majitelkou domu banka Slavie, která se rozhodla zrušit hotelový provoz za účelem přestavby pro administrativní účely. Projekt zpracoval významný architekt František Roith, stavitel Živnobanky nebo Městské knihovny, ale protektorátní poměry mu neumožnily realizovat jeho adaptaci budovy na šestipatrovou konstruktivistickou novostavbu. Po znárodnění banky Slavie a zrušení Pracovního úřadu, který v budově sídlil během druhé světové války, byl dům předán složkám Sboru národní bezpečnosti. Od roku 1945 se již datuje pochmurnější historie domu – stal se postupně také sídlem složek Ministerstva vnitra, celá Hybernská ulice byla velmi střeženou lokalitou. V domě se nacházely kanceláře, čekárny, výslechové místnosti, tajné byty, v přízemí sídlil společenský klub IX. Správy SNB (Správa pro politickovýchovnou, vzdělávací a kulturní činnost), nazývána v té době také jako „Správa písní a tanců“.
Umělecký projekt Místa činu přináší do tohoto domu výstavy, přednášky a setkání tematizující vztahy, vnitřní stav člověka a svět kolem něj.
Zdroje:
Archiv Národního památkového ústavu
Prokop Tomek: Estébáckou Prahou. Průvodce po pražských sídlech Státní bezpečnosti (Academia, 2013)
