Všechno bylo jinak

Čtyři dny | Four days

„Snad poprvé v dějinách se lidé po celém světě baví o stejné věci a sdílejí stejné obavy. Možná je to jen jeden prchavý okamžik v našich dějinách, ale nemůžeme popřít, že aktuálně zakoušíme, jaké to je žít v jednom světě.“[1]
Ivan Krastev

I když tištěný program 1. ročníku festivalu v roce 1996 měl jen několik stran, graficky byl zcela nedokonalý a obsahově velice zoufalý, vzbuzuje dnes, i přes svoje neduhy, zájem badatelů a teatrologů. Ať chceme, či nechceme, stali jsme se součástí historie scénického a výtvarného umění, exponátem site specific a life art. Z celkem nenápadné čtyřdenní akce před 25 lety se stal festival, který má v posledních letech nejen téměř stostránkovou programovou brožuru, ale též respekt domácí i zahraniční kulturní scény. Festival během čtvrtstoletí dokázal oslovit a zapojit obrovskou skupinu umělců napříč žánry a stal se platformou nepředvídatelných a inspirujících uměleckých a kulturních akcí, které vybízejí k diskurzu o umění a kultuře v nejširším slova smyslu. Celých 24 let jsme jako organizátoři cestovali do zahraničí a hledali inspiraci, účastnili se mezinárodních sympozií a zapojovali se do nejrůznějších divadelních a výtvarných networků. Začal v nás převládat pocit, že naše úsilí, urputnost, entuziasmus a výdrž se vyplatily a my jsme vstoupili do „velkého“ světa umění. A najednou: Všechno je jinak…Tištěný jubilejní festivalový katalog letos není, jelikož nevíme dne ani hodiny, kdy budeme přelepovat stránky větou „Zrušeno z důvodu c-19“.

Situace, v níž se právě nacházíme, tedy všudypřítomný neklid, obavy a nejistota, nás nutí nahlížet na náš dosavadní život a aktivity zcela jinak. Naprosto souzním s myšlenkou Ivana Krasteva, že „pandemie je krize, jež umožňuje lidstvu zakusit svou vzájemnou závislost a sounáležitost. Velkým paradoxem epidemie covidu-19 je i to, že zavření hranic mezi jednotlivými členskými státy EU a uzavření lidí v jejich bytech z nás udělalo větší kosmopolity, než jsme byli kdykoliv předtím.“ Svět je najednou zcela jiný. Zůstáváme kosmopolitní a vnímáme okolní svět jako nedobrovolně zapovězenou realitu. Aby naše oslavy nebyly tak ponuré a pesimistické, vytvořili jsme pro vás virtuální fotografickou galerii z let minulých. Nabízíme vám dějiny jednoho festivalu v pel-mel albu fotografií, které jsme pojmenovali Všechno bylo jinak….

Za Čtyři dny
Pavel Štorek

[1] Tento a všechny další citáty: Krastev, Ivan: Už je zítra? Aneb jak pandemie mění Evropu. Praha: Karolinum, 2020.