| FOUR CITIES IN MOTION Tomáš
Žižka: Reflexe projektu
13.-19. 2. 2008 / Bratislava
Podchod Trnavské mýto je situován na samé hranici Starého a Nového města Pressburg/Pozsony/Bratislava prostoru, kde v historii vedla trasa koňské železnice do nedalekého města Trnavy. Zároveň se zde shromažďovali zemědělci na tržišti, které vzniklo zcela spontánně na křižovatce evropských cest. Následně se proměnil stav periférie a vznikla snaha z tohoto místa udělat centrum kultury a politické propagandy (stavba budovy Revolučního odborového hnutí neboli Kulturní chrám Istropolis). Prostředí bylo definováno též jako jedna ze zastávek nového bratislavského metra pod názvem by nesl TRn v oku, TrnAvská, nebo TR žnice.
Téma bylo jasné – „PODCHOD – Umělecké PODujatie PODnietené významom PODchodu ako PODstatného miesta pre PODchodcou, ľudí čo chcú ostať POD drnom živí“ Snažili jsme se zachytit! (nikterak jen zdokumentovat)autentický prostor a situaci nejen v oblasti tohoto podchodu, ale i prostředí současné umělecké výtvarné, taneční a divadelní scény v Bratislavě. Což znamenalo několik problémových otázek najednou? Jak tuto soudobou tvorbu vyhledat? Jak tuto tvorbu interaktivně představit pro obyvatele Bratislavy, kteří náhodně vstupovali do PODchodu? Nápad byl prostý a ústřední: …v Bratislavě se již
několik let chce postavit metro nebo nějaké nové komunikační
prostředí této metropole. Našim úkolem nebylo toto zpochybnit
ani kritizovat, ale naladit se na prostor a prostředí této
ambice a iniciovat tvorbu ve veřejném prostoru. Hledání
vzájemné komunikace mezi umělci, kurátory, ale i nahodilou
veřejností našlo vhodnou prostorovou metaforu v prostředí
podchodu na Trnavském mýte. Podejít nebo nadejít překážku,
která nám stojí v horizontu cíle se přímo nabízela
v artikulaci celé naši umělecké intervence. Jevila
se jako vhodné reflexní a dramatické prostředí nejen ve
vztahu komunikační infrastruktury, ale i ve výpovědi o
živém kulturním toku nebo močálu - bratislavského uměleckého
klimatu. Tato akce nám poskytla zvenčí jakousi prostorovou
možnost v jednorázové reflexi o „bratislavském undergroundu“,
prozradit něco z toho laické veřejnosti a veřejně iniciovat
diskusi o věci veřejné . Což je pochopitelně riskantní,
ale současně také velmi osobité. Trnavské mýto bylo místem
kumulace a střetu reality a fikce(memento metro). Mýto
se stalo pomyslnou zastávkou pro kolemjdoucí. Vytvářelo
časoprostor pro infikaci náhodných pozorovatelů, ale i
odborných a pozvaných hostí. Zatímto účelem v něm
bylo možno provozovat řadu časově limitovaných akcí a
instalací. Jednodenní limitace s možností definovat
tento stav jako filmovou fikci, instalovanou situaci předcházelo
odborné týdenní symposium jako reflexe zkušeností s principy
umělecké intervence ve veřejném městském kontextu, které
probíhalo v Galerii BastArt a v Českém Centru
za účasti osobností slovenské alternativní scény.
Participující umělci: JESPER ALVAER, MARIÁN BALÁŽIK, ERIK BINDER ĽUBOMÍR BUKOVÝ, SLÁVKA DAUBNEROVÁ, PETRA FERIANCOVÁ, VIKTOR FREŚO, DOMINIKA HORÁKOVÁ, PETER HORÁK, MONIKA HORNÁ, JURAJ IGONDA, JANA KALINOVÁ, MAREK KVETÁN, STANO MASÁR , MICHAL MORAVĆÍK, SVATOPLUK MIKYTA, LADISLAV MIRVALD, JERGUŠ OPRŠAL, ŠTEFAN PAPČO, HENRIETTA RAB, JÁN ŠIMKO, PAVEL ŠTOREK, ŽÁN LOOSE, JOZEF VLK a TOMÁS ŽIŽKA.
|
|
||
