| Živé kvety /SK Slabým hlasem
řekni silné věty
Kapela Živé kvety spojená s bratislavským divadelním světem vydává syrové album, jehož leitmotivem je naštvanost na situaci kolem divadla Stoka.
Album Sloboda vychází na značce Slnko Records - do alternativního až experimentálního vydavatelství jako by se tato přímočará, často až punkově syrová kapela nehodila. Opak je pravdou: je-li hlavním předpokladem vydávání u Slnka osobitost výpovědi a síla sdělení, jsou zde Živé kvety správně.
Živé kvety fungují už od první poloviny devadesátých let, postupem doby se staly součástí volného hudebního společenství, jež spolu s nimi tvořila například skupina Kosa z nosa či sólisté J. B. Kladivo a Martin Burlas, pohybující se volně mezi experimentální hudbou a písničkářstvím - všichni se prezentovali v roce 1997 na společném albu, vrcholícím coververzí protestsongu Ivana Hoffmana Nech mi nehovoria z osmdesátých let, jenž dostal v mečiarovské éře nový obsah.
Nejsi žádný Pavarotti
Ještě výrazněji než s kteroukoli výsečí
hudební scény jsou ovšem Živé kvety spojeny s divadelním
světem: jejich domovskou scénou bylo vždy bratislavské alternativní
divadlo Stoka, v němž frontmanka kapely a výhradní autorka
textů Lucia Piussi působila jako herečka. Hudebně bychom u skupiny Živé kvety mohli nalézt zejména ohlasy amerického punku sedmdesátých let , nebojí se ale ani přistoupit k využití prvků jiných žánrů, ať už starších - blues a folkrocku či modernějších, jako je rap. I přes obrovské množství zejména silných melodických nápadů není sama hudba na tomto albu tím nejdůležitějším: členové kapely jsou hráči spíše průměrnými, jakkoli jim nechybí to v jejich žánru nejdůležitější, tedy přímý tah a energičnost. Obojí dobře ohlídal producent desky Jaroslav Lederleitner, zvaný Leďo, jinak kytarista klasiků slovenského punku Zóna A.
Zásadní složkou alba Sloboda jsou ovšem texty Lucie Piussi ve spojení s jejím pěveckým projevem, a to přesto, že jí velmi často nějaký tón "uklouzne" v intonaci. Živé kvety jsou důkazem, že je-li co říci, forma podání není rozhodující: "Dobre, vravel si, ty nie si Pavarotti/slabým hlasom povedz silné vety/aj keby všetci mali silnejší hlas ako ty/ja verím v silu slov/ja ti verím, Piussi," vzpomíná zpěvačka na svoje komplexy z hlasu v písni Dni ako komíny, doslova prošpikované reáliemi z nepřetržitého československého porevolučního mejdanu na začátku devadesátých let.
Lucia Piussi se většinou neschovává za zaumné metafory, hovoří na plná ústa: "Zas ďalší politik nám vraví/že každá minca má dve strany/na niečo ste zabudli/nie všetko je minca, páni!" (Túlať sa ulicami).
Nechybí ani témata reflektující rozpady vztahů, jak o nich hovoří už pouhé názvy některých písní: Povedz že je koniec, Vypadni z mojho sna, Vráť mi, čo si mi vzal. Lucia Piussi ale nenabízí pouze negaci či rezignaci. "Nikdy sme neplakali, že je nás len málo/nikdy sme neverili, že sme malí... čakám, ale neodkládam zbrane," a v závěru alba dochází k jakési katarzi v refrénu písně Svet je dokonalý: "A keď raz na nebi vyjde malá hviezda/na malý okamih sa ti možno zazdá/že svet je dokonalý." Texty Lucie Piussi jsou vlastně jednoduché a plné velkých slov. Bez jejího autorského podání by možná působily nedůvěryhodně, chvílemi až směšně. Při vědomí kontextu vzniku alba a zvláště po jeho poslechu, oproštěném od předsudků, však nelze než zopakovat: "Ja ti verím, Piussi."
HODNOCENÍ LN Živé kvety: Sloboda
|
|
||
