Čtyři dny | Four days

CERN – urychlovač částic

Tabula Rasa – Mikoláš Zika a Jan Brejcha

Prvotní nápad vychází z přednášek Clauda Léviho-Strausse Antropologie a problémy současného světa. Lévi-Strauss v nich přirovnává současné vědce (odtržené od většinové populace) ke kouzelníkům, šamanům provozujícím tajemné obřady a rituály, nezasvěceným zcela nepochopitelné. Tak vznikla dosti mlhavá představa o vytvoření soustavy menších laboratoří, v nichž by se daly zkoumat různé projevy a vztahy mezi přírodními silami. Představa řazení více laboratoří nás dovedla k inspiraci urychlovačem částic LHC ve švýcarském podzemí, v CERNu (Evropském centru pro jaderný výzkum).

Systém vztahů jednotlivých prostředí, jež v našem pojetí CERNu – urychlovače částic zkoumáme, vychází z alchymické rytiny ze 16. století, která zobrazuje různé kombinace proměny živlů v závislosti na fyzikálních elementech, jako je například chlad, teplo, sucho či vlhkost. Předměty použité v instalaci (performativním prostoru) vycházejí z „archeologických“ nálezů ve sklepení Divadla na Vinohradech. Další část předmětů pochází z darů (v podobě školních pomůcek) získaných ze zrušeného středoškolského kabinetu fyziky. Objekty (přístroje) jsou rozestaveny na kaskádovitých katedrách laboratoří. Jednotlivé přístroje se snímají zvukovými senzory a jsou různými způsoby nasvěcovány a prosvěcovány.

V instalaci používáme dva v sobě vepsané čtverce coby podklad k jakési ruletě a na principu náhody či osudu vytváříme různé kombinace. Následně podle různých vzorců propojujeme jednotlivá laboratorní prostředí. Tím vytváříme poměrně rozsáhlou škálu dílčích nahodilých a různě kombinovaných instalací. 

Z instalace vystupuje určitý multifunkční objektový, světelný a zvukový pult, na nějž můžeme přes různé kombinace obrazů a zvuků „hrát“.

Jde o tvůrčí proces: instalace reaguje na prostor, prostředí a diváka. CERN tak může fungovat jako samostatná multifunkční instalace i jako performativní prostředí se vstupem pro diváka.