Loading...

Čtyři dny | Four days

Místa činu 2012

Site specific projekt pro budovu bývalého Casina v pražské Pařížské ulici

Letošní festivalový prostor se nachází na jedné z nejdražších ulic světa. Brutalistická budova bývalého Mezinárodního svazu studentstva a později Casina Happy Day zakončuje skvostnou Pařížskou ulici, výkladní skříň současného světa, kde kabelka stojí stejně jako automobil. Staré židovské město se tu pojí s touhou luxusního bulváru spotřebovávat a konzumovat.

Fascinující objekt letošního projektu Místa činu, o který jsme několik let usilovali, byl postaven v roce 1974 pro sídlo Mezinárodního svazu studentstva architektem Stanislavem Hubičkou a jeho dávná i nedávná minulost je pochmurná. Za minulého režimu sloužila budova k líhni příkladné socialistické mládeže, a hned v raném kapitalismu prospěla mafiánskému tunelování pražské galerky. Ta byla spojená i s některými tehdejšími politiky… Komunistické ideje Svazu studentů a kapitalistické peníze Casina se zde obtiskly do materiálů, mobiliáře a interiérového vybavení, což budou mít návštěvníci festivalu možnost vidět možná jako jedni z posledních.

Právě podobné opuštěné domy jsou důležitou dramaturgickou inspirací pro Místa činu, dlouhodobý mezinárodní projekt sdružení Čtyři dny. Místa činu si kladou za cíl oživovat veřejný prostor uměním. V minulých letech to byly například pražská budova bývalého Federálního shromáždění, prázdná stomatologická poliklinika v Jungmannově ulici, Šlechtova restaurace nebo bývalé Ústředí lidové umělecké výroby na Národní třídě, které jsme alespoň na chvíli probudili k životu.

Výlučné městské objekty samozřejmě vyvolávají koktejl otázek, ze kterých lze pak obvykle jasně abstrahovat i generální téma festivalu, na které reaguje linie festivalových přednášek a procházek.

Letošní téma se díky historii budovy nabízí jednoznačně: Would you like to play another game?

Zahraješ si ještě jednou? Jenže jakou hru v životě hrajeme, s kým a proč? Lze změnit nastavená herní pravidla, a co pro tuto změnu udělat? Lze hrát stejnou hru donekonečna? A co se stane, až přijdeme o všechny možnosti, protihráče, nebo o smysl hry? A kdy už se jedná o hazard, který bude mít neodvolatelný dopad na kvalitu našich životů, na naše města a přírodní zdroje?

A mohli bychom pokračovat dál: Věděli jste, že urbanizace planety postupuje tak rychle, že se každý týden do měst stěhuje víc než milion lidí? Umíme si představit, co to pro nás a náš život ve městech znamená? Najdeme způsob, jak demokratizovat náš veřejný prostor? A můžeme se my, obyvatelé současných měst, vyhnout infarktu? A naopak, nezůstane jednou Praha opuštěná, bez lidí, jen s turisty znuděně shopujícími v Pařížské ulici?

To je jen pár otázek, které doufáme v Casinu zazní.

Denisa Václavová