Únik (z) reality
Žižka, Janatková, Heffernanová, Eliášová, Jakl (Česká republika)
- Sobota 12. 10. / 14:00+15:00+16:00+17:00, park a zámek Veleslavín
Skupina umělců kreativně obejme silné místo bývalého plicního a nervového sanatoria na zámku Veleslavín. Jejich site-specific projekt chce poukázat na spojitosti mezi lokalitou původní středověké vesnice, obecnou potřebou obnovení respektu k psycho-fyzickému zdraví a sebepéči, a s péči o architektonickou kulturní památku s významnou historií. Samotný zámek a přilehlý park hrají v projektu roli „pacienta“, který je tvůrčím způsobem „léčen“. Kreativní scény jsou strukturovány podle architektonického uspořádání barokních linií parku a budovy zámku, ale také podle jednotlivých tělesných orgánů a částí těla – mozek, srdce a páteř – které jsou konceptuálními pilíři tanečních, hudebních, vizuálních a performativních scén. Projekt chce také poukázat na potřebu obnovení kulturní památky, která by měla sloužit k volnočasovým, kulturním a uměleckým aktivitám, případně ve spojitosti s centrem zaměřeným na podporu zdraví a mezigeneračních sociálních vztahů obyvatel Prahy. Bohatá a zajímavá historie místa zároveň podporuje téma paměti, nejen ve smyslu navázání na prospěšné aktivity v minulosti, ale také ve smyslu podpory mentální kondice, myšlení i realizace snů a vizí, které vedou ke vzájemné spolupráci místní komunity.
Skrze místo, jeho historii a charakter totiž objevujeme to, čemu se říká domov, „naše místo“ ve světě. (…) „Lidé žijí ve městě, ale město nemusí žít s nimi. Mezi člověkem a jeho městem může být mezera, trhlina, trapné ticho, prázdný prostor. (Anna Beáta Hablová: Nemísta měst. Host, 2020)
Délka projektu: 45 min.
Místo konání: exteriér parku a zámek Veleslavín
Zámek Veleslavín vznikl v centru středověké vesnice v sedle na vrcholku mělkého bažinatého údolí. Tuto jednopatrovou barokní stavbu nechala postavit tehdejší majitelka panství pravděpodobně podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera letech 1730–1750. Na konci 19. století byly zbourány hospodářské budovy a počátkem 20. století (1912) byl zámek rozšířen o krátká novobarokní křídla. Zámek je spojen s řadou významných osobností. V roce 1910 získali zámeček bratranci Leo Kosák a Oskar Fischer, kteří zde zřídili plicní a nervové sanatorium. Oskar Fischer tady – nezávisle na Aloisi Alzheimerovi – zkoumal a objevil Alzheimerovu chorobu. V roce 1942 zahynul v ghettu Terezín, stejně jako Leo Kosák v roce 1944 v koncentračním táboře Osvětim. Na klinice se léčili i architekt Adolf Loos, Milena Jesenská nebo Charlotta Masaryková a zámek byl prvním místem, kam T. G. Masaryk přijel po návratu z exilu. Později měl v zámku i kancelář. Zámek pravidelně navštěvoval také básník Rainer Maria Rilke. Od padesátých let 20. století do současnosti vlastní areál stát a donedávna sloužil zdravotnickým účelům. Od podzimu 2018 je nevyužívaný a chátrá. Od roku 2019 byla v parku komunitní zahrada nejen pro obyvatele Prahy 6.
Mirka Eliášová je choreografka, performerka. Absolvovala HAMU, kde dnes působí jako pedagožka. Současně učí děti a neprofesionální tanečníky všech věkových kategorií na pražské ZUŠ Klapkova a také vede různé taneční vzdělávací a popularizační workshopy. Věnuje se tvorbě dětských interaktivních představení i experimentálních představení pro dospělé a site-specific projektům. Je spoluzakladatelkou umělecké skupiny Eli a kol.
Milli Janatková je performerka, hudebnice a vizuální umělkyně propojující žánry a umělecké obory. Vedle malby a grafiky se věnuje improvizaci a skladbě, zpěvu, hře na kytaru a bicí. Tuto hudební, taneční a výtvarnou tvorbu propojuje od roku 2008. Komponovala také hudbu pro taneční a akrobatická představení, včetně vizuálního umění a řemesla. Doposud vydala čtyři autorská alba – Proměna (2013), Mým kořenům (2017), Hluboko (2020), Klid, prosím! (2022), za něž získala ocenění The Independent Music Awards, LIT Talent Awards nebo nominaci na Classic Prague Awards (Crossover). Osobní tvorba Janatkové vyjadřuje úctu k psychickému a fyzickému zdraví. Otevírá téma odpovědnosti a sebepoznání skrze pochopení příběhů z osobní, rodové a kulturní historie.
Jiří Jakl absolvoval FAMU a působí jako zvukový režisér, skladatel a dramaturg. Zaměřuje se na práci s elektroakustickou hudbou, zvukovými technologiemi a pracuje převážně s reálnými zvuky. Spolupracuje zejména na tanečních projektech. Je spoluzakladatelem umělecké skupiny Eli a kol.
Tomáš Žižka je významný scénograf, pedagog, režisér, performer, iniciátor a realizátor site-specific projektů a také lektor celé řady seminářů pro amatérské i profesionální divadelníky. Ve své práci se zaměřuje na současné nezávislé a experimentální projekty ve spolupráci s divadelními tvůrci, umělci, tanečníky, multiinstrumentalisty a stejně tak s lidmi z různých neuměleckých profesí.
Jana Heffernanová je lingvistka, překladatelka a psycholožka. Vedle psychologie se zabývá srovnávací mytologií a specializuje se na práci se sny a vede tzv. snové skupiny. Je autorkou monumentální trilogie Příběhů cesty na Sever, které je ojedinělým dílem ve světovém kontextu, a zpracovává 500 snů, které se autorce zdály v průběhu více než 15 let. Heffernanová se jako literární vědkyně a lingvistka specializovala na teorii překladu a na staročeské legendy. V roce 1980 odešla do USA, kde pracovala v Masssachusetts Institute of Technology na literárním odkazu lingvisty Romana Jakobsona. Později pracovala na v Ukrajinském institutu Harvardovy univerzity na rozsáhlém literárním projektu Tisíc let Kyjevské Rusi jako badatelka a překladatelka staro-ukrajinských náboženských a historických textů.
Autoři a interpreti projektu: Tomáš Žižka, Milli Janatková, Jana Heffernanová, Mirka Eliášová, Jiří Jakl
Tančí / performují: Lucie Charouzová, Romana Packová, Mish Rais, a žáci a absolventi ZUŠ Klapkova, Hanka Malaníková, Petr Mančal, Veronika Zapletalová, Václav Kalivoda, Jana Novorytová
Podpořili: Magistrát HMP, Ministerstvo kultury ČR, Praha 6, Státní fond kultury, Eli a kol., Spolek Hradní potok z.s., Nadace Život umělce, Čtyři dny z.s., mamapapa, z.s.
